SmartQ V5-II - porovnání Android 2.1 vs. Ubuntu 9.10 LXDE

V mojí dosavadní praxi jsem se trochu do hloubky (rozuměj uživatelsky) seznámil s několika operačními systémy – jednak od Microsoftu (Dos 6.2, Windows 3.1, 95, 98 a XP), jednak postavených na jádře Linuxu (Mandriva Linux verze 2007.0 až po 2010.1, SLAX, OpenSUSE). Ze zvědavosti nebo při různých záchranných pracích jsem lehce nakoukl pod pokličku i Ubuntu, FreeBSD, OpenSolaris, Windows Vista, Windows7 atd. S touto výchozí pozicí jsem se začal seznamovat s obsluhou kapesního počítače SmartQ V5-II. Nabízí Android 2.1 a Ubuntu 9.10 LXDE v dualbootu.

Android 2.1

Nejdřív ve mně tento systém budil rozpaky, protože se nejvíc liší od všeho, co jsem dříve používal. Časem jsem mu však začal přicházet na chuť. Je totiž přesně uzpůsobený k ovládání právě takovýchto zařízení malého formátu s dotykovou obrazovkou. Na ovládání pomocí ikon a nabídek na displayi se dá rychle zvyknout, bez problémů to jde i prsty bez použití stylusu. Stěžejní je funkce tří HW tlačítek na horní straně přístroje. Levé má funkci návratu o krok zpět, prostřední vyvolává menu, pravé při krátkém stisku zobrazuje plochu a při dlouhém nabízí přepínač šesti naposledy použitých aplikací. Trochu mi chybí možnost vyvolat skok zpět i pomocí dotykového displaye. Je to totiž jedna z nejpoužívanějších funkcí a nutnost používat HW tlačítko nutí uživatele držet přístroj vlastně jediným možným (a ne příliš pohodlným) způsobem. Funkci uchopení (drag) má dlouhý stisk ikony, rolovat se dá posunutím obrazovky přímo v ploše. Odezvy přístroje jsou rychlé – většinou okamžité, někdy u náročnějších aplikací však bývají prodlevy (třeba během instalace aplikace na pozadí). Některé aplikace jsou občas nestabilní, vyskakují různá hlášení nebo padají. Povedlo se mi způsobit i zatuhnutí celého přístroje, kdy pomohlo jenom tvrdé vypnutí a opětovné zapnutí. Nevím, jestli je to chyba Androidu obecně, ale spíš bych to viděl na špatnou implementaci výrobcem hardwaru. Příjemné je automatické přepínání zobrazení na šířku nebo na výšku podle polohy přístroje (má vestavěný akcelerometr). Kladem je i elegantní a graficky čistý vzhled.

 Pracovní plocha se skládá z pěti obrazovek vodorovně vedle sebe, které se dají posouvat. Na ně lze umísťovat zástupce aplikací, widgety nebo odkazy na zařízení (adresáře). Jediným stiskem se lze dostat do kompletní nabídky všech aplikací, která roluje s 3D efektem. Z ní lze aplikace (tedy jejich zástupce) po dlouhém stisku kopírovat na plochy. Vymazat jdou jednoduše přetažením na ikonu popelnice. Aplikace (placené i neplacené) lze získat z AndroidMarketu, kde jich je opravdu bohatý výběr. Je to vlastně takový androidí repozitář. Instalovat lze i ručně balíčky *.apk.

Do základního menu nastavení se dostaneme po stisku středního tlačítka, umožňuje nastavit vše potřebné (lokalizaci, chování klávesnice, zvuky, podsvícení, WiFi, ...). Mezi aplikacemi je i emulátor konzole, ovšem bez oprávnění roota v podstatě nic nedovolí. Práva uživatele jsou velmi omezena, su / sudo nefunguje a získání roota není triviální záležitostí a vyžaduje dost podstatné zásahy do systému. Za zásadní nedostatek považuji to, že aplikace nelze instalovat na SD kartu. Pro aplikace je vyhrazený diskový oddíl o velikosti 106 MB, což je poměrně málo. Andriod verze 2.2 by už měl mít i možnost instalace do jiných umístění.

Zkoušel jsem připojit myš, byla bez problémů funkční, ovšem není zobrazen kurzor – použitelnost tedy není moc dobrá. Jaká je situace ohledně jiných periferií zatím vůbec netuším (webkamera , flash – disky, USB HDD ...)

Zatím se mi nepodařilo zprovoznit Skype (lze nainstalovat a spustit, ale nepřihlásí se). Funguje webový prohlížeč (vestavěný, nebo Opera Mini), e-mailový klient i ICQ. Prohlížeč dokumentů  ThinkFree Office umožňuje pouze prohlížení formátů MS Office, editaci umí placená verze. Zatím mi nefunguje flash, ovšem nevím, jestli je pro tuto technologii dostatečně výkonný hardware. O dalším software někdy příště.

Ubuntu 9.10 (Karmic Koala) s LXDE

Tento OS má zcela jinou filozofii než Android. Je to odlehčená verze nejrozšířenější linuxové distribuce, která je upravena pro SmartQ. Používá „lehké“ pracovní prostředí LXDE s klasickým uspořádáním – plocha s ikonami, lišta (horní) s hlavním menu, zobrazením běžících aplikací, ovládacími prvky (wifi, dotyková klávesnice, podsvícení, hlasitost) a informacemi o stavu akumulátoru a čase. V dolní části je průsvitný dock s některými aplikacemi. Nastavit pomocí GUI lze v podstatě jenom motiv oken a zkopírovat zástupce z menu na plochu. Ostatní (položky menu, konfigurace docku atd.) bude pravděpodobně nutné nastavovat v konfiguračních souborech – tedy až se mi podaří zjistit, ve kterých.

Z této filozofie vyplývá hlavní nedostatek systému – v podstatě nejde plnohodnotně ovládat prsty a stylusem s obtížemi (zejména posuvníky jsou poměrně úzké, což způsobuje problémy). Pokud však pomocí USB připojíme klávesnici a myš, posune se použitelnost systému o mnoho tříd výše a jsme schopni ovládat systém stejně jako třeba desktopový (tedy s omezeními danými jeho architekturou). Ovšem odezvy jsou znatelně pomalejší. Některé aplikace nejsou přizpůsobené rozlišení 800 x 480, takže přesahují okraje plochy. Tady pomůže malý fígl – při stisknutém prostředním HW tlačítku lze okna jednoduše posouvat uchopením kdekoliv v jejich ploše. Rolovat okno jde pomocí HW tlačítek + a - . Automatické otáčení plochy podle polohy přístroje nefunguje, nenašel jsem ani žádnou utilitu pro ruční přepínání. Stejně si nedovedu představit pracovat s plochou na stojato...

Výhodou je možnost používat běžná USB zařízení (klávesnice, myši, zvuková, síťová, wifi a bluetooth zařízení atd). Zkoušel jsem připojit můj DVB-T přijímač Winfast DTV Dongle, ovšem odlehčené jádro (verze 2.6.28) jej nepodporuje. Použití méně rozšířených USB zařízení bude asi sázkou do loterie právě kvůli možné absenci ovladačů v jádře.

Aplikace lze instalovat z repozitářů pomocí příkazu apt-get nebo správců balíčků (GDebi, Synaptic). Mělo by jít i kompilovat ze zdrojáků, což jsem ale zatím nezkoušel. Pro uživatelská data je vyhrazen prostor 130 MB, což také není mnoho, aplikace se ale instalují do / s poměrně dostatečným prostorem. Pomocí linků lze ale přesměrovat na jiné úložiště.

Systém se chová stabilně, občas se vyskytne nějaký drobný problém se zobrazením (např. překrývající se fonty), což je nejspíš způsobeno nestandardním rozlišením displaye a neoptimalizovanými aplikacemi.

Z hlediska funkčnosti SW bez problémů funguje web (Midori) a e-mail (Claws Mail). Pidgin bohužel nepodporuje protokol ICQ, Skype jsem zatím neřešil. Flash nefunguje, i když teoreticky by měl fungovat Gnash (hází mi při instalaci chybu lokalizace, což by mělo být řešitelné). S prohlížením a editací dokumentů nepředpokládám problémy (AbiWord, Gnumeric). Přehrávač multimédií VLC znám už z Mandrivy.

Z výše popsaného je jasné, že oba nainstalované operační systémy vycházejí z naprosto odlišného základu. Android se lépe ovládá, zatímco Ubuntu nabízí více možností přízpůsobení. V různých situacích je tedy možné zvolit si, který systém použít.

SmartQ V5-II - první dojmy

V pátek 12. listopadu jsem si byl vyzvednout na poště očekávanou zásilku – kapesní počítač SmartQ V5-II. Od objednání 26. října uběhlo 17 dní, takže to je myslím slušný výkon od hongkongské, české a ostatních pošt. Balíček přišel naprosto v pořádku, ačkoliv byl zabalený pouze standardním způsobem (polyetylénový obal a pěnová fólie).

Samotné zařízení bylo zabaleno v decentní kartonové krabičce s pěknou grafikou, uvnitř byl jednak samotný SmartQ v papírové vložce, a dále příslušenství v menší krabičce (napájecí zdroj s redukcí pro evropské zásuvky a kabely pro připojení k PC a dalších USB zařízení).

První dojem je velice dobrý. Ke zpracování vlastního přístroje ani příslušenství nemám žádné výhrady. Spíše naopak, například kabel USB – mini USB má asi silikonovou izolaci, takže přes větší tloušťku je ve srovnání s jinými kabely krásně ohebný. Napájecí kabel od síťového adaptéru by mohl být delší než cca 1 metr. 

Na těle přístroje jsou napravo připojovací konektory (3,5 mm jack, mini HDMI, USB-OTG a napájení), vespodu slot na SD kartu s víčkem a v těle přístroje uložený teleskopický stylus a nahoře jsou ovládací tlačítka. U levého okraje jsou tlačítka tři (+. menu a -), u pravého jedno (on/off). Pro vyzkoušení jsem použil SD kartu 1 GB, kterou používám pro přehrávání mp3 v autě. Časem pravděpodobně dokoupím 16GB kartu s vyšší přenosovou rychlostí (class 10).

Na vlastní používání jsem byl dost zvědavý. Zatím jsem totiž různými „chytrými“ kapesními zařízeními zcela nedotčený, budu tedy znovu objevovat Ameriku. Takže...vyplouváme! neboli jsem zmáčknul vypínač. Objevila se bootovací obrazovka s výběrem z nainstalovaných operačních systémů (Android a Linux neboli Ubuntu). Po marném tisknutí displaye mi došlo, že touchscreen ještě asi není aktivní a než jsem se zorientoval, jak přepnout, začal se spouštět Android. Koukal jsem jako tele na vrata, protože je všechno jinak, než jsem zvyklý. Po chvíli experimentování jsem byl schopen se v systému aspoň trochu pohybovat, takže spouštím restart a přihlašuji se do Ubuntu. Tedy ono vůbec není poznat, že se jedná o Ubuntu. Desktop obsluhuje "lehké" prostředí LXDE, panel je jeden (horní), u dolního okraje displaye je dock s několika aplikacemi, možnosti konfigurace minimální (tedy alespoň pomocí GUI). Takže většina zkušeností s Mandriva Linuxem a koneckonců i z dřívějšího zkoušení Ubuntu je mi k ničemu. Dokonce ani některé konzolové příkazy, které jsem považoval za základní, nefungují – např. lshw, nebo nabídka stisknutím klávesy TAB. Také si musím zvyknout používat příkaz sudo. Prostě bude potřeba hodně zkoušet a ještě víc googlit. Dobré rady jsou na fóru českého dovozce AComp, další cenné poznatky jsou třeba na smartqv5.com nebo smartqmid.com. Na dokumentaci výrobce kašle. V balení byl přibalen nějaký Quick Start Guide, ovšem mezi rozsypaným čajem jsem byl schopen přečíst pouze několik slov – SmartQ, USB, SD, WiFi. Na stránkách výrobce není skoro nic, dokonce ani informace o tom, že je v prodeji tato novější verze. Někde na webu se mi podařilo stáhnout pouze asi třicetistránkový návod, který stručně popisuje použití základních aplikací, ovšem je pro Smartq 5, což je o dvě generace starší zařízení. Většina je sice platná (ovšem popisovaný SMPlayer je už nahrazený přehrávačem VLC), nejpodstatnější je ale jednořádková informace o vyvolání menu pravého tlačítka myši – prostě stisknout touchscreen a podržet cca 1s. Na to jsem však přišel po chvíli experimentování sám. Druhý podstatný fígl je možnost posunu celých oken při stisknutém prostředním tlačítku přístroje a uchopením kdekoliv uvnitř okna. Je nutné napsat, že představa ovládání systému pouze prsty je zcestná. Stylus dost pomůže, ale připojením myši se ergonomie práce posune o hodně dál. Zatím mi z neznámého důvodu nefunguje nainstalovaný správce balíčků (GDebi) ani jejich instalace z konzole. Odezvy přístroje jsou občas dost pomalé.

Postupně jsem začal pronikat také do tajů Androidu. I když první dojem byl rozpačitý, nacházím v tomto systému čím dál větší zalíbení. Je vidět, že je prostě vyvinutý právě pro takováto kapesní zařízení. A když jsem pochopil, jakou podstatnou roli hrají tři ovládací tlačítka, bylo vyhráno. Rozdílnou funkci mají krátké a dlouhé stisky, menu je navíc kontextové. Vše má ale svou logiku. Na rozdíl od Ubuntu je možné Android celkem jednoduše ovládat prsty. Odezvy na dotyky jsou rychlejší, než v Ubuntu.

Ergonomie přístroje není podle mého názoru příliš dobrá, ale spíš jde o nezvyk. Povrch je poměrně hladký, takže úchop není zrovna nejjistější. Tři nejdůležitější ovládací tlačítka (zejména v Androidu) nejsou tam, kde by je prsty automaticky hledaly. Naopak vypínací tlačítko je umístěné tak, že se dost často podaří aparát krátkým stiskem uspat (tedy v Androidu, protože v Ubuntu se vyvolá pouze ukončovací menu). Vynikající je display – jemný a ostrý (při úhlopříčce 4,3“ má rozlišení 800x480 bodů), s velkým rozsahem intenzity podsvícení. Touchscreen používá rezistivní technologii, je dostatečně citlivý jak při práci se stylusem, tak při ovládání prsty. Bohužel nepodporuje multitouch.

Moje požadavky pro používání přístroje jsou: přístup k wifi sítím, mailový klient, webový prohlížeč (pokud možno s dnes běžnými technologiemi jako flash, javascript atd.),instant messaging (ICQ, Skype), možnost editace běžných formátů souborů, organizér času, možnost přizpůsobení vzhledu a funkčnosti desktopu a instalace dalších aplikací.

Takže to jsou mé dojmy z prvních tří dnů používání. Dál se budu snažit rozchodit další funkce a aplikace, abych dosáhnul splnění mých požadavků.

Zkouším KDE 4.5.3

Už nějaký čas mě u mého notebooku Acer Extensa 5220 štve nepříjemný bug - a to nemožnost regulovat podsvícení displaye. Dříve regulace fungovala jak pomocí horkých kláves (Fn + šipky vpravo a vlevo), tak pomocí táhla ve widgetu Správa napájení (Power Devil). Tak tomu bylo v Mandriva Linuxu 2010.0. V průběhu času a různých aktualizací nejprve přestala fungovat regulace pomocí horkých kláves, později i pomocí widgetu. Nepomohla ani aktualizace na mdv2010.1, částečný úspěch přinesla instalace GuidancePowerManageru. Chyba je evidentně na straně KDE, protože jak v konzoli, tak v záložním Xfce funguje regulace bez problémů. Toto bylo jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl vyzkoušet KDE 4.5.3, jehož verze pro mdv2020.1 byla nedávno uvolněna. Jedná se o neoficiální verzi, k dispozici je ve známém repozitáři italské „mandrivácké“komunity MIB .

Technická poznámka: Projekt KDE se nedávno přejmenoval na KDE SC, což komunita asi moc nechápe a víceméně úspěšně ignoruje. Tak tomu je a zřejmě i dlouho bude i na tomto blogu :-)

Po přidání repozitářů (viz zde) jsem spustil aktualizaci. Doporučuji před tímto procesem vypnout x-server, nebo provádět z jiného desktopového prostředí než KDE (pokud je nějaké nainstalované). V minulosti jsem na toto občas zapomněl, takže během aktualizace se systém občas choval trochu nečekaně, jak byly postupně instalovány nové verze balíčků (bylo jich myslím skoro pět stovek). Nicméně i v těchto případech proběhla instalace korektně.

Po přihlášení nastartovala nová verze KDE bez problémů. Zatím jsem nezkoumal do hloubky všechny změny oproti KDE 4.4 (podívám se do changelogu), takže toto jsou spíše moje první dojmy.

Kaffeine 1.0, jedna z mých stěžejních aplikací, přestal přehrávat obraz, šel pouze zvuk. Musel jsem nainstalovat verzi 1.1 (je v repozitáři Contrib Backports), nyní už běží OK. Oproti jiným přehrávačům (VLC, XINE...) zatěžuje při přehrávání stejného videa procesor o zhruba 15% více (zkoušel jsem změnit engine z xine na gstreamer, ale toto nemělo vliv), což ovšem platí i pro starší verze KDE.

Regulace podsvícení začala fungovat aspoň v PowerDevil. Při použití horkých kláves se sice objeví OSD, což dříve nefungovalo, ale podsvícení se nemění. Po nějaké době jsem se však bohužel dostal k předchozímu stavu a regulace podsvícení nadále funguje pouze příkazem v konzoli.

Změnily se některé ikony v oznamovací oblasti lišty (vedle hodin). Ikona PowerDevil je nyní logicky začleněna do tohoto prostoru a neplete se na liště. Trochu jinak vypadají i „vyskakovací“ hlášení systému. Skryté ikony oznamovací oblasti (u mě KOrganizer) se nyní rozbalují po stisknutí rozbalovací šipky směrem nahoru a nikoliv přímo v liště, což se mi moc nelíbí a nepovažuji to ani za praktické, údajně je tomu tak kvůli úspoře místa na malých obrazovkách. Dodatečně jsem přišel na to, že lze u každé ikony v oznamovací oblasti nastavit její zobrazení nebo skrývání.

Nastavení systému (ikona klíč x šroubovák) už není na dvou záložkách, ale na jedné. Nemusí se tudíž při procházení přepínat, ale zase se obsah nevejde na obrazovku (aspoň u mě), takže se musí posouvat.

Widget pro sledování sítě, který mi v minulosti přestal ukazovat rychlost (tedy číselně po najetí myši, graf jinak normálně běžel), se po aktualizaci umoudřil. Ovšem zase má barevnost, která zrovna nezapadá do použitého motivu.

Co mě ale nejvíce šokovalo je pokles zatížení systému. S KDE 4 jsem začínal v mdv2009.1 a zátěž procesoru byla cca 8-9%. Postupným vyzráváním KDE4 jsem se dostal na 6-7%. Po zapnutí 3D efektů se zátěž vyšplhala na 12% a více, což už jsem neakceptoval. S verzí KDE 4.5.3 mám bez 3D desktopu zátěž 3-5%, ze zapnutými efekty kolem 6% - což je zhruba stejně jako dříve s vypnutými 3D efekty! Konečně tedy můžu tyto „blbinky“ používat, aniž by to příliš bolelo. Gumová okna, efekty maximalizace/minimalizace, plochy na kostce, průhlednost – vše funguje OK. Na kde-look.org jsem objevil dekorace oken emerald, takže teď můj desktop vypadá, jako by na něm běžel Compiz-Fusion.

Je vidět, že KDE se opravdu posouvá kupředu. Zejména v oblasti optimalizace výkonu byl u této verze udělán velký pokrok, podle mého názoru zatím největší ze všech předchozích verzí. Předpokládám, že chybky budou postupně odstraňovány a oficiální verze bude dobře odladěna. Určitě se vyvíjí i funkčnost, ale nejsem velký experimentátor, takže mnoho možností zůstává mnou nevyužito.

Na závěr dva odkazy, týkající se stejného tématu:

http://www.abclinuxu.cz/clanky/novinky-v-kde-4.5-v-obrazech

http://www.linuxexpres.cz/software/novinky-a-zmeny-v-kde-4-5-more-drobnosti-a-kousek-stability