Nedávno
jsem byl okolnostmi donucen trochu blíže se seznámit s OS Windows
verze 7 a 8 (8.1). Asi si to zaslouží trochu vysvětlení. Jako
zaměstnanec velké nadnárodní společnosti mám možnosti při
správě PC podstatně omezené. Firma totiž umožňuje pouze
hromadné používání standardního OS, což do nedávna byly
Windows XP a vzhledem k ukončení jejich podpory právě
probíhá přechod na Windows
7. Zároveň jsem
dostal nový služební notebook, takže jsem naštěstí nemusel
řešit přeinstalaci a „jenom“ jsem instaloval potřebné
aplikace na nový HW. I když po různých peripetiiích jsem získal
oprávnění lokálního administrátora, stejně je zakázáno
instalovat jakékoliv oficiálně nezakoupené a neschválené
aplikace (včetně opensource a freeware). Naopak je bez možnosti
volby předinstalován balík aplikací jako kancelářský SW,
fotoeditor, SAP frontend, antivirus atd. Doma jsem se vzhledem
k zastaralosti počítačů rozhodl upgradovat a koupil nový
notebook (podotýkám, že bez dotykového displaye). A protože děti
dorůstají do věku, kdy se začínají zajímat o počítačové
hry, toto je hlavním důvodem, proč jsem se rozhodl pro
předinstalovaný nejaktuálnější OS Microsoftu Windows
8. Samozřejmě na
jeho disk přibude i linuxová distribuce Mageia v dualbootu (snad se o zkušenosti taky podělím).
Přechod
na Windows 7 v zaměstnání proběhl celkem bezbolestně.
Filozofie ovládání se od WinXP nijak neliší, jenom některé
věci jsou trochu jinak uspořádané a samozřejmě se o hodně
posunula i grafická stránka, takže vzhled systému je celkem
líbivý. Změny jsou spíše kosmetické.
U
Windows 8 už ale končí všechna legrace. Pokud i zkušený
uživatel má problémy například se spouštěním a ukončováním
aplikací, se základními nastaveními systému nebo s vypnutím
počítače (!), nesvědčí to o uživatelské přívětivosti a
intuitivnosti systému. Některé z nejvíce do očí bijících
nesmyslů byly odstraněny při aktualizaci na verzi 8.1. Nakonec
jsem byl nucen najít si na Youtube několik videotutorialů, abych
okoukal základní principy práce s Win8. Samozřejmě si časem
člověk asi zvykne, ale nejsem si jistý, jestli je nastoupená
cesta správná. Celý systém se mi zdá jako jaksi dvouvrstvý.
Základ navazuje na předchůdce a na něj je naroubováno úplně
nové prostředí, které cílí spíš na dotykově ovládaná
zařízení. Také tomu odpovídá koncept obchodu s aplikacemi
(konečně i Microsoft zavedl obdobu linuxových/aplovských/androidích
zdrojů softwaru neboli Windows Store) s mraky zbytečných a
nic neřešících, ovšem systém zahlcujících a krásně
vypadajících aplikací. Nechápu, proč je třeba mít různé
aplikace pro televizní program, počasí, sport, pořady ČT atd.,
když všechno z toho jde jednoduše řešit pomocí záložek
v internetovém prohlížeči. Aby překvapení nebylo dost,
občas se objeví cosi celoobrazovkového a graficky nezapadajícího,
s obrovským písmem - Internet Explorer. Grafika je vůbec dost
různorodá – od úvodní „dlaždicové“ obrazovky (kdy při
kliknutí se dlaždice zvětšuje na celou obrazovku, což na velké
úhlopříčce displaye vypadá fakt divně) přes klasická okna až
po zmíněný celoobrazovkový Internet Explorer (možná je to i
něco jiného, fakt někdy nevím, kde jsem se zrovna ocitnul :-) ).
Řekl
bych, že změna ovládání Windows 8 prodělala oproti předchozím
Windows 7 podobný skok, jako kdysi Windows 95 ve srovnání
s Windows 3.1. Tehdy došlo k přechodu od seskupování
aplikací v oknech k „prázdné“ pracovní ploše s tlačítkem
Start a dolní lištou. Zvyknout si nebylo tehdy jednoduché, ale
nakonec se toto uspořádání stalo víceméně standardem a naopak
při jeho změně se mnoho uživatelů bouří. Mně se samotný princip
úvodní vydlážděné obrazovky celkem líbí (tedy po důkladném přizpůsobení).
Dokonce mi trochu připomíná původní koncept Win3.1, kdy šly
ikony seskupovat do skupin (tehdy ve formě klasických oken), což
je ve Win8 samozřejmě možné a chybí mi už jenom možnost
minimalizace jednotlivých skupin. Snad bude možné docílit i
zobrazování informací o systému tak, jak jsem byl zvyklý
(zatížení CPU, síťový provoz atd.). Nyní tedy opět lišta
s tlačítkem na čas zmizela (po aktualizaci na Windows 8.1 je
opět na svém místě) a okna byla nahrazena dlaždicemi. Jestli
bude tento koncept úspěšný nebo ne – to ukáže až čas. Možná
je to logická cesta v době, kdy se čím dál častěji
potkává klasické ovládání klávesnisí + myší s dotykovými
obrazovkami. Spíš mi vadí, že při ovládání je třeba znát
různé konkrétní postupy, jak se dostat k požadovaným
funkcím. Jestliže musím přesně vědět, kam najet kurzorem, co
uchopit a kam táhnout, abych dosáhl chtěného, nezdá se mi to
zrovna ideální. Navíc případné alternativní postupy často
nejsou aktivní (pravé tlačítko myši nic nenabídne, klávesa escape
nic neudělá, horní lišta s tlačítky zrovna není zobrazena
atd.). Po aktualizaci na Win8.1 a trošce nastavování lze počítač
uvést do stavu hodně podobnému Win7, protože Microsoft byl asi
dost bombardován stížnostmi nespokojených a zmatených uživatelů.
Ani
jsem si neuvědomil, jak se mi po několika letech používání
dostal linux s celým svým konceptem pod kůži. Můžu si
vyzkoušet jakoukoliv distribuci, kdykoliv přejít na jinou a tu si
podle svých požadavků přizpůsobit. Tak široké možnosti
Windows určitě nenabízejí, zákazník v podstatě kupuje
zajíce v pytli bez možnosti vyzkoušení. Pokud dříve
platilo, že přechod na linux je komplikovaný kvůli odlišnému
ovládání, tak myslím přechod na Win8 je z tohoto hlediska
minimálně stejně náročný. Navíc mě poznání linuxu naučilo
určité toleranci - nezavrhovat programy hned, když něco nefunguje
podle očekávání, ale snažit se přijít na kloub jejich
principům a tím se posunout dál.
Zajímavé
je, že i když my uživatelé chceme stále nové, progresivnější
a modernější systémy, na druhou stranu se zvedá vlna odporu,
pokud se filozofie ovládání takového systému více odlišuje od
původního. Toto platí i u poměrně flexibilní linuxové
komunity – viz třeba bouře ve sklenici vody při přechodu na
KDE4 nebo při zavádění prostředí Unity v Ubuntu. Ovšem
právě linuxoví uživatelé mají vždy na výběr alternativní
varianty…