ASUS Transformer Book T200TA

Vybíral jsem zařízení, které by nahradilo jednak osm let starý notebook 15,4“ s procesorem Celeron, a jednak tablet 10“, u kterého odešel akumulátor a který už nepostačuje po všech stránkách. Chtěl jsem konvertibilní notebook s platformu x86 a plnohodnotným operačním systémem, aby se dala připojit běžná zařízení (tiskárny, skenery, meteostanice, DVB-T dongle, routery atd.), která používám. Úhlopříčka vyplynula jako kompromis mezi velikostí obou nahrazovaných zařízení. Plánuji i instalaci nějaké linuxové distribuce, protože Windows mě opravdu nenadchnuly (proto jsem volil úložiště 64 GB, ze kterého ukusuje navíc 8GB diskový oddíl pro obnovení systému - snad zůstane aspoň 10 GB volných. Jedná se o úložiště typu eMMC, tedy levnější a pomalejší varianta SSD úložišť. Podle HDTune má zhruba stejnou rychlost čtení jako klasický notebookový HDD, která ovšem nekolísá, a při čtení malých souborů by měl být daleko rychlejší. Podmínkou bylo i další velké úložiště, řešení s pozicí pro standardní 2,5“ HDD v docku notebooku se mi zdá téměř ideální (tento HDD je detekován jako odpojitelný, takže možná některé aplikace na něj nepůjde nainstalovat, ale nezkoušel jsem to). 

Výpočetní ani grafický výkon pro mě nebyl prioritou, na notebooku nepoběží náročné aplikace. Když pominu konkurenční dotykové notebooky s neoddělitelným překlápěcím displayem („flip“), které jsou příliš těžké, byla volba v podstatě jasná. ASUS navíc v současnosti poskytuje hodně nadstandardní záruku, kdy po registraci nového přístroje při případné pozdější reklamaci kromě jeho opravení vrací i plnou kupní cenu. Spokojil jsem se s nižším výkonem (dvoujádrový Atom Z3775 má udávanou pracovní frekvenci 1,46 GHz, ale při zátěži se přetaktuje až na 2,39 GHz.) a rozlišením displaye (1366x768), protože podobně vybavené konvertibilní notebooky s FullHD rozlišením a výkonnými procesory stojí dost nesmyslné peníze - přišlo by mi proto nefér uvádět to vzhledem k cenové kategorii jako zápory. 

Přístroj má přední i zadní kameru, které ale téměř nepoužívám. Konektor pro nabíjení je samostatný (malý válcový), takže neblokuje microUSB port, ovšem tím pádem není možné použít univerzální microUSB nabíječky. Tabletová část je poměrně těžká (780 g), což je úměrné úhlopříčce – v jedné ruce se fakt držet nedá. LAN port a USB porty plné velikosti se nacházejí na docku, na tabletové části jsou konektory micro USB, micro HDMI, microSD a nabíjení. Nezaznamenal jsem žádné problémy s přehříváním, při vyšší zátěži je levá část tabletu trochu vlažná. Klávesnicová část už z principu něco vážit musí, aby byl otevřený notebook stabilní a nepřeklápěl se (předpokládám, že možná obsahuje i nějaké závaží). Má hmotnost 760 (bez HDD) a neobsahuje přídavný akumulátor. Touchpad je velký a práce s ním je příjemná. Obě části jsou spojeny pomocí „hinge“ – poměrně masivního odlitku obsahující konektor, dva výstupky a západku s uvolňovacím tlačítkem. Při otevřeném notebooku je zadní část trochu zvednutá, tablet má v západkách trochu vůli, ale vše funguje bez problémů. Jenom je třeba dávat pozor, aby při spojení západka dobře zapadla, a při přenášení nedržet notebook za tabletovou část. Zadní kryt tabletu je vroubkovaný, takže se dobře drží, asi se ale bude hůř čistit. Dotyková plocha je plastová, proto přišla ke slovu ochranná fólie. Displej je vzhledem k velikosti a rozlišení jemnost pouze asi 140 DPI, ale přesto je velmi dobře čitelný, rozsah intenzity podsvícení je dostatečně velký. Rozeznání dotyků funguje bez problémů. Reproduktory jsou bohužel umístěné na zadní straně, takže i když nemají úplně špatný zvuk, toto umístění ho hodně degraduje. Totéž platí o jediné kontrolce, která je umístěná také na zadní straně, takže v běžné poloze není vidět. Stejně bohužel téměř žádné informace neposkytuje, pouze stav nabití (a i ten pouze při připojení nabíječky) a při zapnutí několikrát zabliká. Mohla by informovat např. o stavu standby nebo o přistupování k disku… Ovládací tlačítka (standby, home a hlasitost) jsou také na zadní straně, ale u těch to nevadí, protože se dobře ovládají po hmatu. Výdrž akumulátoru je solidní a samozřejmě se hodně mění podle způsobu použití, připojení k docku, provozu přídavného HDD atd. Při čtení v režimu tabletu se staženou intenzitou podsvícení hlásí výdrž přes 12 hodin, reálná hodnota bude asi mezi šesti až deseti hodinami.

Největším kladem i slabinou zároveň je operační systém. Plusem je to, že se jedná o systém známý ze standardních PC – není potřeba nic znovuobjevovat, fungují všechny periferie a programy. Záporem jsou jednak staré známé windowsácké bolístky (některé s novými verzemi mizí, další se ale objevují), jednak nedotaženost dotykového uživatelského prostředí (prostě Android i iOS jsou o hodně dál…). Více k tématu zde.

S „tabletobookem“ jsem hodně spokojený, přes den ho používám většinou jako notebook, večer před spaním jako čtečku a přehrávač audia a videa.

Poznámka: Po několika týdnech přestala fungovat wifi, takže jsem posílal notebook na reklamaci – DPD si jeden pátek zásilku vyzvedlo a další pátek opravený přivezlo, stav opravy lze sledovat online, takže rychlost i přístup jsou příkladné. Podle reklamačního protokolu byla vyměněna základní deska. V rámci rozšířené záruky mi bylo schváleno vrácení celé kupní ceny, takže vlastně mám notebook zadarmo… Poprvé jsem vlastně rád, že se mi něco rozbilo :-)

Klady:
- univerzálnost zařízení, poměr ceny a výkonu, z mého pohledu ideální kompromisní velikost umožňující mobilitu a celkem komfortní ovladatelnost
- dostatek přípojných míst (3xUSB, LAN, microHDMI, microSD, sluchátka/mikrofon)
- solidní provedení a vzhled
- slušná výdrž akumulátoru
- display má dobré pozorovací úhly a velký rozsah regulace podsvícení, vzhledem k úhlopříčce a rozlišení je jeho jemnost dostačující
- pohodlná HW klávesnice s funkčními klávesami, velký multidotykový touchpad podporující gesta
- kompatibilita s běžně užívanými programy a periferiemi k PC
- dobrá podpora HW, detekce připojení a odpojení klávesnice atd.
- rychlost záruční opravy
- vrácení kupní ceny v rámci ASUS záruky

Zápory:
- Windows (po aktualizaci na verzi 10 se situace zlepšila, ale k přívětivosti Androidu a jeho nabídce aplikací má hooooodně daleko, je problém přizpůsobit si nastavení vzhledu - např. velikost horní lišty oken, aby se lépe ovládala dotykem)
- operační systém (spolu s oddílem pro obnovení systému) zabírá hodně diskového prostoru, nedovedu si představit použití verze tohoto přístroje s 32 GB úložištěm…
- někdy trochu opožděné reakce (to ovšem dělají Windows i na mnohem výkonnějších přístrojích)
- dlouhý přechod z režimu spánku (cca 10s)
- umístění reproduktorů v zadním krytu
- hodila by se i čtečka plnoformátových paměťových karet a USB standardní velikosti na tabletové části
- zadní kryt při silnějším stlačení trochu povrzává
- jediná kontrolka je umístěná na zadní straně a téměř žádné informace neposkytuje
- použití Secure Boot a UEFI téměř znemožňuje instalaci alternativního operačního systému

WINDOWS 10

Windows 10 v současnosti používám na dvou zařízeních - jednak na klasickém notebooku HPProBook 470 s úhlopříčkou 17 palců a procesorem i5, jednak na konvertibilním notebooku Asus Transformer Book T200TA (úhlopříčka 11,7“, dvoujádrový Atom), používaném jako notebook i jako tablet. Jako srovnání beru pro tablet Android a pro desktop Mageia Linux, které už dlouho používám. Se systémy Microsoftu jsem začínal u MS DOS 6 a Windows 3.1, takže i tady mám široké možnosti porovnání. Konvertibilní zařízení 2 v 1 architektury x86 jsem vybral kvůli kompatibilitě s používanými zařízeními (tiskárna, skener atd.), protože zařízení ARM mají v tomto ohledu velký deficit. Právě u něj jsem očekával, jak budou Windows 10 použitelné a uživatelsky přívětivé.

Začnu tím, co se objeví po spuštění počítače. Oba notebooky už mají nástupce systému BIOS zvaný UEFI. U HP ProBooku jde naštěstí přepnout do módu Legacy (= původní BIOS), takže vše funguje jako dříve a lze bez omezení bootovat z USB nebo CD/DVD a instalovat alternativní operační systémy. Jenom původní Windows je potřeba po přepnutí do Legacy přeinstalovat, aby šly vůbec spustit. Bohužel ASUS TransformerBook už tuto možnost nemá a přinutit ho, aby nabootoval z USB je téměř nadlidský úkol. Situace je navíc komplikovaná tím, že ačkoliv je notebook 64 bitový, je UEFI (a potažmo i Windows 10) 32 bitový. A pokud některá linuxová distribuce podporuje UEFI, bývá to 64 bitová verze, která si s 32 bitovým UEFI zrovna nerozumí. Zatím se mi podařilo nabootovat z USB Ubuntu 15.4 64 bit, ovšem instalace skončila chybou GRUBu. Snad se to časem podaří, protože na Linux na dotykové obrazovce jsem docela zvědavý…

Vzhled systému je celkem pěkný, ovšem bohužel kromě stažení motivů nelze systém příliš přizpůsobit. Časy xpéček, kde šlo nastavit úplně vše, jsou dávno pryč. Světlou lištu oken na světlá okna aplikací musel navrhnout opravdový masochista – někdy dá hodně hledání zjistit, kde jedno okno začíná a druhé končí… Nakonec mi nezbylo než pro změnu použít aplikaci WinAero Tweaker.

Konečně přibylo tlačítko „Zpět“, i když má trochu odlišné chování oproti Androidu. Plocha v desktopovém zobrazení má trochu „upozaděné“ dlaždice, které se zobrazí až po stisknutí tlačítka Start. To už je na svém obvyklém místě (když už nám MS dvacet let tvrdí, že je to to nejlepší – proč ho ve Win8 rušil je mi záhadou). Nabídka vypadá i funguje dobře, ale i tady chybí víc možností konfigurace – například změnit třídění nebo ruční přidání aplikace, která nebyla instalována přes instalátor. Aktualizace už nejdou vypnout nebo instalovat manuálně, jedině je možné je odložit nebo naplánovat restart, který je po některých aktualizacích nutný. Přednastavena je dokonce aktualizace pomocí peer-to-peer, takže kromě nekontrolovaného stahování dat probíhá i jejich odesílání. Pokud tedy člověk chce mít kontrolu nad objemem přenášených dat, má prostě smůlu. Poměrně k smíchu je prezentování možnosti spouštět aplikace na více virtuálních plochách jako velký pokrok, používám to už asi deset let. Dlouho čekám, až MS umožní „přišpendlení“ okna nad ostatní, což také používám a ve Windows mi chybí. V porovnání s Androidem je výhodou plný multitasking včetně neomezené manipulace s okny (v desktopové verzi je to samozřejmost), rozdělování obrazovky na více oken v tabletovém uspořádání skoro nepoužívám. Naštěstí už jde měnit velikost dlaždicových aplikací na desktopu, protože jednobarevná aplikace přes celou obrazovku je možná použitelná na telefonu, ale na velkém monitoru působí dost komicky…

Jako výhodu vidím možnost uvést zařízení do původního stavu tovární instalace, ovšem za cenu obsazení cca 8BG diskového prostoru oddílem pro obnovení systému. U 1000 GB notebookového disku to není problém (jedná se o necelé jedno procento kapacity), ale u 64 GB úložiště tabletu už to zamrzí (přicházíme o skoro 13% kapacity) a u 32 GB je to už krize…

Samozřejmě mají W10 i své mouchy. Počínaje prodlevami u nejrůznějších úkonů (i jednoduchých, a to i na notebooku s 8 GB RAM a procesorem i5) přes chybějící možnosti i některých elementárních nastavení až po stabilitu (někdy zpomalení systému vyřeší jedině restart, po dlouhé době jsem také viděl „modrou smrt“, a to bez zjevné příčiny při běžném používání). Jeden problém nastal při upgrade z původního stavu s Windows 8.1. Aktualizace se dvakrát zastavila na stejném místě (40%), takže bylo nutné notebook restartovat, čekat na obnovení W8.1, potom znovu stáhnout update. Pomohlo až vyresetování do továrního nastavení a následný upgrade do třetice. Příčinou byl pravděpodobně ovladač DVB-T USB tuneru, který byl problémový a při ladění programů pravidelně způsoboval „modrou smrt“ BSoD. I když jsem ho před upgradováním odinstaloval, přisuzuji mu tyto problémy, ale možná se pletu. K tomu se nabízí otázky: 1. Proč špatný ovladač může způsobit pád celého systému, 2. Proč zablokuje upgrade, aniž by systém cokoliv ohlásil nebo se pokusil o nápravu? 3. Proč proboha po nepodařené aktualizaci systém stahuje znovu cca 2 GB dat, když už je má jednou stažené???? Myslel jsem, že takové problémy by už dnes měly být minulostí…

Další úsměvný problém vzniknul při vytváření bitové kopie čistě nainstalovaného systému se základními aplikacemi. Po výběru komponent k zálohování byla oznámena velkost 18 GB, ovšem výsledná záloha se nevešla na 20 GB diskový oddíl! Z používání linuxových systémů jsem zvyklý, že zálohy jsou díky komprimaci menší než zálohovaná data. Jenom Microsoft dokáže zálohu ještě „nafouknout“…

Desktopová varianta je evolucí dřívějších verzí Windows, naštěstí bez nějakých „převratných“ novinek. Vzhled a funkčnost je o něco lepší než u Windows 8 (8.1), některé nedostatky byly odstraněny, jiné se naopak nově objevily. Něco funguje lépe, něco hůře, bohužel žádné velké možnosti upravit si prostředí k obrazu svému se nekoná. Tabletové uspořádání má některé zajímavé funkce (např. rozdělení displeje), je potřeba si zvyknout na rozdíly oproti Androidu. Co sráží uplatnění na dotykových přístrojích je naprostý deficit aplikací pro Metro. Store je i při tom málu aplikací nepřehledný – například nevím, jak odinstalovat aplikaci přímo ve Store, řeším to přes pravé tlačítko na spouštěči aplikace. Lze je nahradit desktopovými aplikacemi, ale potom bývá ovládání pomocí dotyků dost nekomfortní. Dostat se na základní pracovní plochu je navíc v tabletovém režimu nemožné, přitom ve Windows 8 to šlo bezproblémově pomocí dlaždice – proč toto nezůstalo zachováno je mi záhadou. Typickým příkladem chybějící aplikace je pořádný správce souborů. V desktopovém prostředí je samozřejmě bezkonkurenční Total Commander, který ale pro dotykové ovládání není moc vhodný, a nějaká použitelná alternativa pro tabletový režim chybí (něco jako X-plore pro Android). Placené aplikace jsou možná kvalitnější, ale zatím jsem nákup neriskoval, protože doposud stažené aplikace od toho silně odrazují…

Shrnutí: Oproti Androidu zaostávají Windows 10 v nabídce aplikací, rychlosti, optimalizaci pro dotykové ovládání a v těžko definované disciplíně – ovladatelnost? zábavnost? přívětivost? Jako desktopový systém jsou Windows 10 poměrně dobře použitelné. Bohužel s každou další verzí Windows klesají možnosti nastavení – a to jak přizpůsobení vzhledu, tak třeba konfigurace aktualizací. Možná některé zmíněné problémy lze odstranit změnami v nastavení, ale bohužel jsou dobře utajené…Nástupce BIOSu – systém UEFI – je kapitolou sama pro sebe, která ale asi většinu uživatelů nezajímá, ovšem značně omezuje možnosti použití alternativních operačních systémů… Microsoft se také snaží vytvořit kolem Windows 10 celý ekosystém (Store, OneNote, MSN, Outlook, Skype, propojení účtů a nastavení u různých zařízení – telefonů a tabletů…), ale ani v této oblasti nic převratného nepřináší a spíš dohání ztrátu, kterou má v porovnání se službami Google nebo Apple. Linux je nedostižný v možnosti konfigurace a je i daleko svižnější, také má moji daleko větší důvěru ohledně bezpečnosti.

Klady:
- možnost snadno přepínat mezi režimy pro tablet a desktop
- neomezený multitasking
- není problém s připojením disků se souborovým systémem NTFS (případně ext4)
- u dotykové klávesnice jde zrušit ukotvení k dolnímu okraji displeje a lze ji přemisťovat
- solidní vyhledávání (nevím proč, ale na silnějším notebooku je hrozně pomalé…)
- zobrazení hlavní nabídky všech nainstalovaných aplikací, možno překlikávat podle počátečních písmen (ale nenašel jsem, jak přidat aplikace, které se nemusí instalovat)
- aplikace pro Metro lze zobrazovat vedle sebe (ovšem kvalitních aplikací je tak málo, že to většinou není potřeba  )
- prohlížeč Edge je přizpůsobený dotykovému ovládání, má zajímavé funkce (poznámky, čtení…)
- konečně použitelné upozorňování na události a rychlý přístup k základním nastavením
- obsahuje jednu z nejlepších aplikací na předpověď počasí

Zápory:
- u TransformerBooku dlouho trvá probuzení ze spánku (cca 10s), i když někdy je okamžité – fakt nevím, které nastavení to způsobuje…
- dotyková klávesnice se ne vždy zobrazí, je potřeba aktivovat ručně (systém asi občas nezaregistruje odpojení docku – HW klávesnice)
- Store je nepřehledný, nabídka aplikací ostudně malá (porovnávám s Androidem nebo repozitáři linuxových distribucí), hodně jich je placených, případně nekvalitních
- aplikace málo využívají možností dotykového ovládání – třeba „vytahování“ z okrajů obrazovky
- i relativně jednoduché úkony mají prodlevu (i na výkonných počítačích)
- nepřišel jsem na to, jak přizpůsobit vzhled jinak, než použitím témat (např. zvětšit tlačítka oken, aby se lépe ovládaly dotykem) – používám tedy aplikaci WinAeroTweaker
- použití Secure Boot a UEFI téměř znemožňuje instalaci alternativních operačních systémů
- nelze jednoduše v režimu tabletu přejít na klasickou plochu (ve Windows 8 to šlo jednoduše přes dlaždici)
- nepřišel jsem na to, jak do nabídky aplikací přidat odkazy na ty aplikace, které lze spustit přímo a nemají klasickou instalační proceduru
- vzhled dlaždicových a desktopových aplikací je hodně odlišný, i když mnohdy by šlo vzhled sjednotit (např. veškerá nastavení)
- velké množství i poměrně jednoduchých aplikací zabírá hodně diskového prostoru, což hlavně u nízkokapacitních úložišť zamrzí