SmartQ V5 - je objednáno...

Nedávno jsem byl svým zaměstnavatelem odměněn za svoji věrnost firmě (15 let – to to letí...) určitým finančním obnosem. Rozhodl jsem se také odměnit - nějakou „nepostradatelnou“ maličkostí, kterou bych si udělal radost. Před pěti lety to byla elektroakustická kytara se zesilovačem, tentokrát jsem se rozhodl pro něco, co bude mít souvislost s linuxem.

Protože v práci máme kvůli utajení zákaz používání jakýchkoliv zařízení s možností záznamu obrazu, mám velmi omezený výběr mobilního telefonu. V podstatě všechny smartphony mají dnes kameru, takže všichni v práci používáme telefony, které by se styděl nosit i můj syn v první třídě. Výjimkou nejsou ani sedm let staré modely s druhým až třetím akumulátorem. Přitom zařízení MDA, PDA, smartphone atd. usnadňují organizaci času, umožňují prohlížení a editaci dokumentů, zábavu (video + hudba) i přístup k informacím (internet, e-mail, čtení e-knih). Uvažoval jsem o open-source telefonu Neo Freerunner, ale odradilo mě pár věcí (horší dostupnost, vysoká cena, malá úhlopříčka displaye...). Proto jsem se rozhodl pro tablet menšího formátu. Nakonec jsem zvolil SmartQ V5II. Mým požadavkům přesně vyhovuje – s úhlopříčkou 4.3 palce je lehko přenosný, ale přitom dobře použitelný. Nemá kameru, běží na něm několik operačních systémů (multiboot – Android, Ubuntu, WindowsCE), má poměrně rozsáhlou a vstřícnou komunitu, slušnou podporu výrobce. Požadoval jsem podporu wifi, USB a SD-karet, což je splněno. Jako bonbónek navíc je HDMI výstup (přístroj umí přehrávat video 1080p!). Snad bych ještě uvítal GPS modul, ale ten se dá v případě potřeby připojit přes USB. No a kdyby to umělo telefonovat, tak bychom měli pěkný smartphone! :-)

Jen tak mimochodem – není mi úplně jasné, kdo si tato zařízení pořizuje. Jedině snad odpůrci telefonování, protože stejně (a nebo lépe) je dnes vybavena spousta „chytrých“ telefonů. Nicméně mně tento přístroj vyhovuje právě kvůli mým specifickým požadavkům. Větší tablety (7 palců a více) mají výhodu většího displaye a mohou nahrazovat netbook. Pokud se někdo bez podobných zařízení neobejde, představoval bych si následující: smartphone (vždy u sebe), tablet nebo čtečku knih (do tašky místo knížky, také pro příležitostné wifi připojení třeba v čekárně u doktora nebo na dovolené), výkonnější notebook nebo klasické PC (na doma).

Toto MID (Mobile Internet Device) není u nás příliš dostupné a ani levné (cca 4800,-Kč), rozhodl jsem se tedy pro nákup v zahraničí. Zřídil jsem si účet u PayPal a objednal si tablet na hotmid.com , což by měl být oficiální prodejce mimo Čínu, odkud samozřejmě zařízení pochází. Momentálně stojí 149,- USD (necelých 2700,-Kč), poštovné zdarma. Vejde se do bezcelního limitu pro dovoz do EU, který je 150 Euro. Dokonce právě vyšla modernizovaná verze s kmitočtem procesoru zvýšeným z 600 na 720 MHz. Asi bude bez WindowsCE, ale to mě ani tak nepálí. Na dealextreme.com jsem si objednal pár drobností z příslušenství (obal, ochrannou fólii na display, adaptér pro evropské zásuvky). Objednávky proběhly zdárně, takže čekám na doručení. Teoreticky by mohlo trvat dva týdny, ale (prý výjimečně) dva měsíce. Tak uvidím, a v případě kladného výsledku budu mít téma pro další příspěvky.Podle vyjádření společnosti Mandriva S.A. by měla tato distribuce časem podporovat i procesory ARM, takže snad je perspektiva i pro její použití.

Poznámka: Druhý den po podání objednávky byla zásilka expedována – docela fofr, ne? Uvidíme, jak se hongkongská letecká pošta pochlapí...

Meteostanice LaCrosse WS-2300 a linux

Již přes tři roky používám pro meteorologická měření poloprofesionální meteorologickou stanici LaCrosse WS-2300. Je to docela pěkný kousek hardwaru, obsahující základní zobrazovací stanici a moduly pro měření teploty, barometrického tlaku, vzdušné vlhkosti, srážek a síly větru. Celé to může komunikovat jak bezdrátově, tak po drátě. Obsahuje i hodiny řízené signálem DCF s budíkem, umí spustit akustický alarm při překročení nastavených mezí. Hlavní je, že stanice obsahuje vnitřní paměť na 175 hodnot, což je při frekvenci měření 1 hodina schopné zaznamenat hodnoty v průběhu zhruba jednoho týdne. Přenos do PC je prostřednictvím RS232 a výrobce vzhledem ke stále častější absenci COM-portů u novějších počítačů přikládá i převodník RS232-USB (s běžně rozšířeným čipem Prolific PL-2303, pro který výrobce dodává i ovladač pro linux, je podporovaný přímo jádrem.

Jestliže jsem pochválil hardwarovou stránku, výhrady mám k obslužnému softwaru. Používán je program HeavyWeather 2.0 Beta pro spojení s PC, Weather Review pro vyhodnocení záznamů a HeavyWeather Publisher pro publikování výsledků na webu. Samozřejmě existuje pouze verze pro Windows a tato skutečnost byla posledním důvodem, proč mám na svém notebooku nainstalované WindowsXP ve Virtualboxu.

Co se týká základního obslužného SW, je jednoduchý a přehledný. Výhrady bych měl k tomu, že po vyčtení hodnot z paměti stanice se smaže celý její obsah, což mi přijde zbytečné, a že uložená data jsou v (lidmi) nečitelném formátu. Bohužel kombinace Virtualbox (?) – WindowsXP – HeavyWeather s sebou přináší problémy – občas se spuštěním samotných Windows, občas s komunikací přes USB, občas se stabilitou samotného programu, občas se smazáním paměti bez uložení dat do PC atd. Toto vedlo často ke ztrátě dat nebo občasné nefunkčnosti systému, takže bohužel se v historii měření nachází spousta bílých míst, což je u kontinuálních meteorologických měření celkem podstatný nedostatek. Nespolehlivé ale bylo i spojení s jiným PC, na kterém byly nainstalovány přímo WindowsXP, při přenosu dat nastávaly dokonce samovolné restarty systému. Program pro zobrazení (WeatherReview) má poměrně omezené možnosti, v podstatě umí pouze zobrazit omezené množství kanálů ve vybraném časovém intervalu. Naštěstí lze exportovat surová data do ASCII, takže není problém s importem třeba do OpenOffice.org Calc a tam už lze provádět pokročilejší vyhodnocování. Publisher jsem nevyužíval, protože stanice není nepřetržitě připojena k běžícímu PC a využití pro online zobrazování tedy nemá smysl.

Už dříve jsem se snažil najít alternativu pro ovládání stanice z prostředí Linuxu. Našel jsem program wview, ovšem je poměrně komplikovaný a nepodařilo se mi ho zprovoznit. Dokonce mi Peťoš ubalil rpm-ko (je v jeho repozitáři pro Mandriva Linux 2010.0). Program vyžaduje použití serveru apache, php a databáze SQL, což jsou technologie, o kterých zatím vím jenom to, že existují. Situace je ztížená i tím, že se stanice připojuje prostřednictvím převodníku RS232-USB – ten při připojení vytvoří zařízení ttyUSB0, zatímco SW vyžaduje pro komunikaci COM-port.

Situace se změnila v okamžiku, kdy jsem objevil open2300 – soubor jednoduchých prográmků pro komunikaci s WS-2300. Experimentováním se mi podařilo dosáhnout základní funkčnosti spojení s meteostanicí. Nejprve jsem systému musel „vnutit“ komunikaci přes USB převodník. Ačkoliv nemám v notebooku sériový port, v adresáři /dev se tvoří soubory zařízení COM ttyS0 až ttyS3. Proč je tomu tak tedy opravdu nevím, ale smazal jsem (samozřejmě jako root) zařízení ttyS0 a vytvořil stejnojmenný symlink směřující na ttyUSB0. Potom již jednotlivé utilitky z open2300 fungují. Příklady:

interval2300 60 23– nastaví interval měření do interní paměti na 60 minut, první měření proběhne po 23 minutách

histlog2300 /home/.../meteo.txt– uloží obsah vnitřní paměti do zadaného souboru (aniž by paměť smazal)

fetch2300 > /home/.../minmax1- uloží seznam extrémních hodnot včetně času jejich výskytu do zadaného souboru

Podstatné je, že: 1. ověřil jsem si funkčnost komunikace s WS-2300, 2. získal jsem spolehlivý nástroj pro načítání dat z vnitřní paměti stanice.

V další fázi se budu pokoušet proces komunikace a zpracování dat zjednodušovat a zpřehledňovat, a to buď použitím např. skriptů, nebo i jiného SW s GUI. Když mám vyzkoušenou funkčnost spojení, pokusím se použít dříve zmiňovaný wview. Používá celkem příjemné webové rozhraní, jako příklad je možné uvést stránky z ČR: http://www.ovoce-ploskovice.cz/wview/. Další možností je weather-display, což je ovšem komerční SW pro Windows, Mac i Linux v ceně 70 U$D. K vyzkoušení je možné stáhnout 30-denní trial verzi, jejíž funkčnost jsem si ověřil. GUI a možnosti nastavení jsou ovšem tak komplikované, že jsem se ještě plně nezorientoval. Existuje i konzolová verze consolewd, která není v ceníku (že by volně k použití???). Dalším jednoduchým konzolovým nástrojem je SW s překvapujícím názvem ws2300. Je možné, že zůstanu u stahování „surových“ dat a jejich dodatečném zpracování třeba v Openoffice.org Calc.

Jak jsem již napsal, hlavního cíle jsem dosáhnul. Mám spolehlivý a jednoduchý nástroj pro stahování souborů naměřených dat z meteostanice WS-2300. O dalších výsledcích mého snažení se s vámi rád podělím v některém z příštích příspěvků.

Mandriva Linux - výhledy

V posledních několika dnech se udály nejméně dvě dost podstatné události týkající se Mandriva Linuxu. Pro nezasvěcené je nutné udělat krátký úvod:

Distribuci Mandriva Linux vyvíjí francouzská společnost Mandriva S.A. Ta již před lety (rok 2004) překonala svoji klinickou smrt ještě pod názvem MandrakeSoft, jako tvůrce distribuce Mandrake Linux – špatné hospodářské výsledky a prohraný soudní spor o název Mandrake ji poslaly ke dnu. Firma se vzpamatovala, přijala nový název Mandriva (vzniknul spojením původního Mandrake a názvu pohlcené brazilské společnosti Conectiva). Ve světě linuxu získala pověst tvůrce výborné distribuce, kterou ovšem nedokáže marketingově využít a navíc se dost často dopouští zbytečných a hloupých chyb v programech. Nepodařilo se jí získat významnější podíl na trhu serverových operačních systémů, což je v tomto oboru podmínkou pro ekonomický úspěch. Prodej placené desktopové verze „Power Pack“ pravděpodobně nedokázal vydělat dost peněz, takže na jaře letošního roku se společnost opět ocitla na okraji propasti. Po různých spekulacích a dlouhém informačním vakuu bylo nakonec potvrzeno, že společnost přebírá strategický investor, ale stále panovala nejistota ohledně jejího dalšího směřování. Verze 2010.1 (Spring) vyšla se značným zpožděním (místo v dubnu až v červenci), naštěstí výsledek je poměrně kvalitní.

A nyní zpět ke zmiňovaným událostem. Tou první je zpráva na oficiálním blogu Mandrivy týkající se strategie firmy pro další období. Společnost má být restrukturalizována, další vývoj distribuce má být zachován, má být zlepšena komunikace s komunitou a dokonce je vytyčen cíl stát se nejlepší světovou distribucí používající prostředí KDE. Výhledově má být přijato cca. třicet vývojářů z Brazílie, Francie a Ruska. Tradiční podzimní vydání distribuce nevyjde (což se vzhledem k posunutí jarního termínu dalo čekat), takže další verzí by měla být jarní 2011.1 Spring. Cíle tedy opravdu smělé.

Druhou důležitou zprávou je vznik forku (=odnože) distribuce Mandriva Linux jménem Mageia. Má vzniknout jako ryze komunitní projekt zaštítěný nově založenou neziskovou společností. Tvořit by ji měli bývalí zaměstnanci firmy Mandriva S.A., kteří odešli nebo „byli odejiti“ po zrušení oddělení Edge-IT a kteří již nevěří budoucnosti distribuce řízené komerční firmou.

A co z toho vyplývá pro nás uživatele? Oba projekty působí sympaticky. Možná nás může mrzet, že dochází ke tříštění sil, což je často v diskuzích ohledně linuxu zmiňováno. Na druhou stranu má šanci vzniknout nový kvalitní produkt. Nejdůležitější pro mě ale je, že filozofie distra jako maximálně uživatelsky příjemného operačního systému zůstane i nadále zachována. Ve světě linuxu máme svobodu přejít k jakékoliv jiné distribuci, ale v mém případě to beru jako krajní možnost – Mandriva mi prostě zatím vyhovuje nejlíp. A to kromě jiného i díky výborné partě, která se sešla kolem webu www.mandrivalinux.cz. Takže – Ivane, Peťoši, Hobile, Aldo, Jakube, Lucie, Dmitriji, Karle a ostatní – DÍK!!!!

Přechod na Mandriva Linux 2010 Spring

Pokud je uvolněna nová verze mnou používané linuxové distribuce, většinou s přechodem nechvátám. Z dřívějších zkušeností vím, že je dobré počkat pár týdnů, aby se v repozitářích objevily aktualizace odstraňující případné chybičky. Většinou potom provádím přechod tak, že nechám zformátovat systémový oddíl a zachovám oddíl /home včetně nastavení. Po instalaci už většinou stačí drobná doladění, aktualizace a systém je funkční. Následně je ovšem potřeba nainstalovat SW z repozitářů i ten, který mám nainstalovaný z jiných zdrojů, a případně obnovit dříve změněná nastavení z /etc a jiných umístění. Výhodou je, že se systém „pročistí“, ovšem přeci jenom je tento postup zdlouhavější. Existuje sice možnost vypsat si seznam nainstalovaných balíčků a po přechodu na novou verzi je pomocí urpmi nainstalovat, ale tento způsob jsem zatím nepoužil – názvy balíčků se mění, je třeba je vyselektovat a neřeší to problém SW instalovaného "ručně".

Z těchto důvodů jsem se rozhodl zkusit tentokrát aktualizaci pomocí instalačního média. Naposledy jsem tento postup použil při přechodu z mdv2008.0 na 2008.1 na dvou PC a výsledek nebyl zrovna potěšující, takže jsem byl zvědavý, jestli byl na tomto poli učiněn pokrok.

Vypálené DVD s ML 2010.1 jsem vložil do mechaniky a spustil instalaci. Správně byla detekována verze 2010.0 a nabídnuta aktualizace na 2010.1, kterou jsem potvrdil. Zpočátku instalace probíhala dost pomalu, odhadovaná doba se dostala až na 5 hodin, což mě vzhledem k deváté hodině večerní nepotěšilo. Nakonec se ovšem rychlost zvýšila k normálu a proces trval necelou hodinu. Doběhl bez problémů do konce a vyžádal si restart. Po naběhnutí systému (bylo poměrně pomalé, protože se kompilovaly moduly jádra) se objevily nějaké problémy – implicitně se pro spuštění nastavilo staré jádro, nefungovala wifi síť (dříve jsem používal modul broadcom-wl, ale nyní se tvrdošíjně prosazoval ndiswrapper), grafické prostředí bylo kvůli pomalosti nepoužitelné. Nakonec jsem se problémy prokousal, zaktualizoval a systém je funkční.

Žádné podstatné změny v nové verzi jsem nezaregistroval. Ani nová verze KDE 4.4.3 žádné převratné změny nepřináší. Opět mi začala fungovat hibernace (dříve byla funkční, později z neznámého důvodu ne), ovšem i nadále nefungují horké klávesy pro regulaci podsvícení displaye (táhlo v PowerDevilu naštěstí ano). Pro wifi se mi nepodařilo systému vnutit ovladač broadcom-wl, takže jsem použil ndiswrapper a ovladač pro Windows XP.

Potvrdilo se mi, že přechod na novější verzi Mandriva Linuxu pomocí aktualizace z instalačního média není úplně triviální záležitostí. Alespoň v mém případě bylo vždy potřeba zásahů do systému, aby bylo dosaženo jeho plnohodnotné funkčnosti. Toto je zejména pro méně zkušené uživatele podstatným a mnohdy nepřekonatelným problémem. Otázkou je, jestli by tento postup proběhl bezproblémově na systému bez mnou dříve provedených různých změn v nastavení. Stále tedy platí doporučení: novou verzi Mandrivy instalujte s přeformátováním kořenového adresáře a zachováním oddílu s uživatelskými daty. Pokud chcete „čistou“ instalaci, je možné přesunout skryté adresáře s nastavením aplikací z domovského adresáře do zálohy a po instalaci případně některé přesunout zpět – obsahují totiž důležitá data a nastavení (např. e-mailovou schránku včetně obsahu, oblíbené položky prohlížečů, obsah kalendáře, kontakty atd.). Jako velkou výhodu výše popsané aktualizace ovšem je, že systém je použitelný ve stejném stavu, jako byl před aktualizací.

Applemánie

Nevím, jak to ten Apple dělá, ale asi má dobré imagemakery. Už zase na netu vyskakují reklamy na prodej nového iphone4 nebo ipadu za neuvěřitelné sumy. Totéž platí pro macbooky, i-pody i MacPC. Při uvádění nových modelů se stojí mnohahodinové fronty, kolabují servery e-shopů, nastává pravá hysterie. Přitom žádné z těchto zařízení podle mě alespoň co se týká hardware v současnosti nepřevyšuje konkurenci, často naopak funkčností i vybaveností zaostává (nepodporování technologií flash a java, nemožnost výměny akumulátorů, chybějící USB a SD-card sloty ...). Musím přiznat, že jsem žádné z těchto zařízení neměl v ruce, takže jsem neměl možnost vyzkoušet údajnou ohromující ergonomii a uživatelskou přívětivost. Ovšem pokud bych za notebook srovnatelný s konkurencí zaplatil o x tisíc Kč navíc (zde vs. zde), tak bych si představoval, že mi ráno udělá snídani, zaleje kytky a poseká zahradu. Samozřejmě nikomu neberu právo takové výrobky vyrábět a jinému je kupovat, ale ode mě aspoň zatím neuvidí Apple ani korunu.

Jedno nelze firmě Apple upřít: dokáže přijít s neotřelými nápady, které často udávají směr technologického vývoje. A pokud už nápad existuje, dokáže ho prosadit na trhu (grafické prostředí operačního systému, dotykové ovládání, miniaturní mp3 přehrávače, smartphony atd.). Daní je poměrně značná uzavřenost systému a vzájemná závislost hardwaru a softwaru. Uživatel je pak do velké míry rukojmím výrobce s minimálními možnostmi volby (sakra, před pěti lety jako uživatele výhradně Windows by mě tenhle aspekt vůbec nenapadnul :-) ).

Nicméně můj osobní názor je, že vlastnictví cool přístrojů od Apple je ve většině případů projevem jakéhosi snobismu a snahy odlišovat se. V určitých kruzích prostě se asi sluší patřit ke komunitě „jablíčkářů“ . Potom ale už to ztrácí ten punc originality, že?

V nejbližší době fandím hlavě ipadu. I když tabletPC není žádnou novinkou, Apple má šanci dostat ho mezi masy a tím rozjet celkový trh. Koncept menšího tabletu mi přijde jako dobrá alternativa k mininotebookům, ve větším rozměru by mohl částečně zastoupit „dospělé“ notebooky. Dotykové ovládání, pokud bude dostatečně propracované, může být příjemné a pro mnoho běžných činností dostačující. Ovšem samozřejmě by se muselo jednat o přístroje s dostatečným výpočetním a grafickým výkonem a také se širokou konektivitou. Cenově se časem musí blížit notebookům (protože jsou jednodušší, s větší sériovostí výroby by se mohly dostat i pod ně). Měly by být založené na platformě PC, aby bylo možné použít běžné operační systémy včetně linuxu. Zajímavým kouskem, který je křížencem mezi notebookem a tabletem, je třeba HP EliteBook 2730p – jenom bych měl trochu obavy o životnost otočného kloubu mezi tělem a displayem.

Docela bych si uměl představit mít jednu takovou „tabulku“ o velikosti zhruba 15“ doma. Pro prohlížení internetu, čtení dokumentů a přehrávání multimédií jen tak na klíně a ovládání dotykem, pro psaní postavený v nějakém stojánku s možností připojení klávesnice a samozřejmě všech standardních zařízení (myš, joystick, flash disky, paměťové karty atd.). Uvidíme...

Multifunkční zařízení Samsung SCX-4300 v Mandriva Linuxu

Můj otec si před lety koupil tiskárnu se skenerem Lexmark X1130. Po přechodu na Linux se ukázalo, že to nebyla nejlepší volba – tiskárnu se mi jakž-takž podařilo rozběhat s užnevímjakým driverem pro úplně jiný typ, ale skener prostě odmítal spolupráci totálně. Navíc při pouze příležitostném tisku zasychaly cartridge. Proto jsem se rozhodl pořídit novou tiskárnu. Laserová technologie se mezitím stala cenově dostupnou i pro domácí užití. Barvu jsem vzhledem k předpokládanému minimálnímu používání a vysokým nákladům na výměnu náplní zavrhnul.

Moje volba padla na Samsung SCX-4300 – černobílou laserovou tiskárnu se skenerem. Samsung dodává vlastní Unified Linux Driver, měly by fungovat i ovladače z repozitářů (cups-drivers-splix – podporují SPL neboli Samsung Printer Language). A protože mi shodou okolností v mailu přistála nabídka na tuto tiskárnu za směšných 1999,- Kč, bylo rozhodnuto. Den po objednání jsem jel tiskárnu vyzvednout.

Tiskárna vypadá opravdu solidně, má zásobník na 250 listů, možnost tisku na štítky, obálky nebo fólie, skener formátu A4 s rozlišením 600x2400 DPI a možnost fungování jako kopírka bez připojení PC. Našel jsem i postup pro hack, který „oblbne“ počítadlo a umožní tisk až do úplného spotřebování toneru, popř. po jeho doplnění. Před pár lety stály podobné tiskárny desítky tisíc...

Protože táta bude tiskárnu instalovat pod mým vedením „na dálku“, vyzkoušel jsem si instalaci nejdřív u sebe, na notebooku Acer Extensa 5220 s Mandriva Linuxem 2010.0 KDE 32 bit. Nejdřív jsem měl problém tiskárnu zapnout, protože jsem si nevšimnul kolébkového síťového vypínače na zadní straně, jehož existenci ale hodnotím kladně - mám totiž rád elektrozařízení, která mají opravdový síťový vypínač. To je tak, když člověk frajersky pohrdne obrázkovým průvodcem „pro blbé“. V další fázi jsem nechal vše na autodetekci a tiskárnu připojil. Byla okamžitě detekovaná, ale bůhvíproč jí byl přiřazen jakýsi ovladač pro Epson. Stavová ikona tiskáry byla zašeděná a v Nastavení tiskáren byla uvedena jako neznámá. Toto se mi nelíbilo (funkčnost jsem ani nezkoušel), tudíž jsem ji smazal, pomocí balíčkovače nainstaloval již zmíněný cups-drivers-splix a znovu tiskárnu připojil. Detekce už proběhla v pořádku, doinstalovalo se automaticky pár dalších balíčků a bylo hotovo – zkušební tisk proběhl v pořádku.

Pro nastavení skeneru jsem rovněž použil Ovládací centrum, i když tam jsem vlastně jenom zkontroloval, jestli je detekován. Skenování pomocí Xsane bylo bez problémů. Nutno dodat, že celý systém Sane jsem měl nainstalovaný již dříve, protože používám jiný skener (Canon LIDE25).
Jenom pro zajímavost jsem zkusil nainstalovat i originální Unified Linux Driver v. 3.00.62 (měl by si poradit se všemi tiskárnami Samsung). Stáhnul jsem ho ve formě archivu tar.gz, který obsahuje instalátor s vlastním GUI a možností nastavení zařízení během instalace. Nepovažuji to za úplně ideální řešení, nicméně je univerzální a funkční. Jediný problém se vyskytl s tím, že instalace nefungovala, pokud byl instalátor rozbalen do adresáře, jehož název obsahoval českou diakritiku. Po přesunutí do adresářové cesty bez diakritiky v názvech instalace proběhla, dokonce se vytvořila i položka v menu včetně volby pro odinstalování. Nainstalovaný driver by měl mít podobné možnosti jako driver pro Windows (neumí vkládat vodoznak a požívat jakési šablony, ale toto uživatel stejně řeší v editoru přímo při zpracování dokumentů). Tento ovladač jsem nezkoušel, tiskárnu jsem už měl zpátky v krabici a ani ho nebudu u táty instalovat – funkčnost je myslím dostatečně zajištěna ovladači z repozitářů a tátu jako BFU by to mohlo spíš mást.

Jak z provedení, tak podpory zařízení mám dobrý pocit. Snad o něj nepřijdu ani během dalšího užívání, protože řešení případných problémů by bylo na mně... Malá výtka by směřovala k příslušenství. V balení není USB kabel, takže ten, kdo ho nemá např. od staré tiskárny, si ho musí dokoupit. Také tištěná dokumentace je velice skromná, jediný list (velmi) rychlého původce – podrobný manuál je v pdf-ku na přiloženém CD. Plusem je, že v dokumentaci je popsána i instalace a řešení případných problémů v Linuxu. Poměr výkonu k ceně se mi zdá vynikající, člověk se diví, že za takový peníz jde vůbec takovéto zařízení vyrobit...

Zajímavé knihy

Už od doby, kdy jsem se naučil číst, jsem náruživý čtenář. Čtu jakýkoliv žánr, nedělala mi problémy ani povinná četba na ZŠ a gymnáziu. Postupem času jsem zjistil, že tato moje záliba má (stejně jako reálný život) své limity:

1. Mám problém zapamatovat si jména. Z toho vyplývá, že nejraději mám literaturu, kde vystupuje pokud možno co nejméně postav a ty jsou snadno k rozlišení – např. Číňan Li, černoch Brown, kráska Jennifer a tlusťoch Jack. Zmatek způsobí třeba to, když jména dvou postav začínají stejným písmenem (třeba Jack a John) .
2.U některých knih časem zapomenu, jaký měly děj. U jiných dokonce zapomenu u na to, že jsem je už četl – což má ovšem tu výhodu, že je můžu číst podruhé a stále jsem napnutý, jak to dopadne
3.Protože často si čtu před spaním, když znovu otevřu knížku, musím se vrátit o stránku nebo dvě zpátky. Mozek chystající se ke spánku totiž často už jenom nechá oči, aby sledovaly text, ale jeho obsah už nějak nedoputuje do správného centra.

V poslední době jsem přečetl tři knížky, které mě opravdu zaujaly. Společné mají to, že jsou pěkně tlusté (mezi 400 a 500 stránkami) a to, že dokáží vtáhnout do děje.

K Vánocům jsem dostal knihu švédského spisovatele Stiega Larssona „Muži, kteří nenávidí ženy“. Díval jsem se na název s rozpaky, protože jsem podle něj čekal nějaké psychodrama z mezilidských vztahů a zpytoval jsem svědomí, co se mi moje drahá polovička tímto dárkem snaží naznačit :-). Naštěstí se ukázalo, že se jedná o výborně napsaný thriller. Úvodní pasáž je sice trochu rozvláčná, seznamuje s prostředím a postavami. Těmi hlavními jsou investigativní ekonomický novinář Mikael Blomkvist a svérázná Lisbeth Salanderová, pohybující se v undergroundu a v hackerské komunitě. Potom se děj rozjíždí v několika liniích, z nichž je tou hlavní pátrání po před lety zmizelé příslušnici bohaté podnikatelské rodiny. Pátrání se nakonec změní v boj o holý život při odhalování sadistického sériového vraha.

Další knihou je volné pokračování předchozího románu „Dívka, která si hrála s ohněm“. Tentokrát je děj dynamický už od začátku s mnoha překvapujícími zvraty a točí se hlavně kolem zprvu nepochopitelného spiknutí, jehož cílem je Lisbeth. Děj neskončí právě nejlépe, čímž je otevřená cesta ke třetímu pokračování volné trilogie Milénium („Dívka, která šlápla do vosího hnízda“ ). Tento poslední díl mám slíbený k zapůjčení. Vzhledem k tomu, že autor se vydání třetího dílu nedožil, jedná se opravdu o definitivně poslední díl. Zároveň právě běží v kinech filmová verze prvního dílu a má velmi příznivé kritiky. Knihy mě zaujaly také tím, že jsem ve Švédsku strávil pracovně poměrně dost dlouhou dobu, takže jsem mohl porovnat své dojmy s prostředím předkládaným autorem.

Další knihou je román „Ztracený symbol“ od Dana Browna – ano, autora známé knihy „Šifra mistra Leonarda“. Obě knihy spojuje stejný hrdina - a také odhalování tajemství spojených s náboženstvím, zednářstvím a historickým věděním lidstva. Samozřejmě se zde vyskytuje hlavní padouch toužící ovládnout zednáři chráněné tajemství, do věci se vloží i CIA a mnoho dalších postav. Vše je prostoupeno mystickou až okultní atmosférou, luštěním různých šifer a odhalováním neuvěřitelných souvislostí. Jak autor píše v úvodu knihy, všechny vyskytující se reálie, informace a rituály jsou skutečné a je obdivuhodné, jak v tomto daném rámci dokáže rozehrát své spekulace. Závěr vyznívá trochu do ztracena a nalezení převratného objevu dávných tajemství se nedočkáme, jak už to tak v životě bývá..

Jako bonus přidám ještě informace o dalších knihách. Jde o historickou volnou sérii (myslím, že pentalogii) Bernarda Cornwella z dob vikingských výbojů do Británie. Četl jsem zatím pouze knihu „Píseň meče“, ale rád bych si časem přečetl i ostatní díly. Děj rozhodně není nezáživný a je dobře zasazený do historických reálií.