Archos 101 G9 - hardware

Jak už jsem psal v jednom příspěvku týkajícím se tabletu SmartQ V5-II, podle mého názoru k využití všech výhod dotykového displaye je třeba pořídit si přístroj s větší úhlopříčkou. Myslím, že minimum je zhruba 7 palců, ale já jsem se rozhodl pro 10 palců. Moje volba padla na novinku na tabletovém trhu Archos 101 G9 8GB. V tomto postu se mu podíváme na zoubek - začneme použitým hardware a prvními dojmy.

Tablet má slušné parametry. Kapacitní dotykový display 10.1" má rozlišení 1280x800 bodů (tolik má můj 15,4" notebook), takže je dost jemný a i drobnější fonty jsou na něm dobře čitelné. S pozorovacími úhly ani intenzitou podsvícení jsem nezaznamenal žádný problém, ale na přímém slunci jsem přístroj nezkoušel, uvidíme v létě na terase... Jenom nechápu, proč snad všichni výrobci tabletů (a koneckonců i notebooků) preferují lesklé displaye. Nejenom se v nich rušivě zrcadlí okolí, ale u tabletu po chvíli používání vypadají dost upatlané. Časem si možná pořídím ochrannou fólii, stylus už mám objednaný. Operačním systémem je Android 3.2.1 Honeycomb (po automatické aktualizaci).

Na rozdíl od většiny konkurence tablet nepohání čip Nvidia Tegra, ale Texas Instruments CORTEX A9 OMAP4430 (2 jádra, 1 GHz) s grafikou PowerVR SGX540 (frekvenci 304 MHz). V budoucnu se budou dodávat i procesory s frekvencí 1.5 GHz. RAM má velikost 512 MB, to je asi slabinou ve srovnání s konkurencí. Interní paměť má velikost 8 GB, což není mnoho, ale podle potřeby ji lze doplnit microSD kartou. Pro aplikace a data je k dispozici 6,65 GB. O bezdrátovou konektivitu se stará wifi a bluetooth, lze doplnit i o 3G dongle, který přesně pasuje do těla přístroje (pod krytkou v zadní části, tento USB port standardní velikosti nelze bohužel použít pro jiná zařízení). Wifi má solidní citlivost, srovnatelnou s notebookem a neporovnatelně lepší oproti tabletu SmartQ. Vestavěný je i GPS čip, G-senzor, snímač geomagnetického pole atd. Pro připojení externích USB zařízení, jako pevný disk (s vlastním napájením) nebo flash klíčenky, slouží micro USB port. Bohužel k přístroji není dodávána redukce, takže zatím jsem nic z toho nevyzkoušel.Tablet má (tedy pokud nepočítám display) pouze dva ovládací prvky -  vypínač na levém boku a dvojité tlačítko pro regulaci hlasitosti na pravém boku. Podle způsobu držení tabletu se mi zpočátku občas stávalo, že jsem neúmyslně změnil hlasitost. Na levé straně z boku jsou kromě vypínače ještě slot pro microSD kartu (v těsné blízkosti konektoru micro USB), konektor mini HDMI, jack 3,5 mm pro audio výstup, mikrofon a stavová LED. Vlevo vedle displaye je webcamera s rozlišením 720p. Na zadní (lehce vyklenuté) straně najdeme čtyři protiskluzové nožky, krytku zmíněného USB slotu pro 3G dongle a perforaci skrývající mono reproduktorek. Zvuk není nic moc a je hodně degradovaný nevhodnou polohou reproduktoru, ve sluchátkách se ale zdá být kvalitní. Praktická je integrovaná výklopná nožka, kterou myslím nikdo jiný nenabízí. Rozměry jsou 276 x 167,3 x 12,6 mm, hmotnost 649 g patří k nejnižším mezi konkurenčními tablety.

Vzhled přístroje je jednoduchý - co koneckonců na zařízení, jehož nejpodstatnější součást tvoří display a mělo by být co nejmenší, lze vymyslet za odlišnosti. Na rozdíl od většiny ostatních přístrojů není tablet čistě pravoúhlý, ale kratší strany jsou mírně vyklenuté - díky tomu se dá "naležato" dobře uchopit po stranách, aniž by palce nechtěně zasahovaly do oblasti displaye. Myslím, že zde by bylo místo na umístění miniaturních stereo reproduktorů, ale bohužel... Provedení mi přijde celkem solidní, konstrukce je poměrně tuhá. Pouze při zatřesení je cítit lehké klepání (pravděpodobně akumulátoru uloženého s malou vůlí). Tělo je z šedého plastu s lehkým metalickým efektem, jediným výraznějším designovým prvkem je černý rámeček kolem displaye.

Pozornější čtenáři si možná všimli, že jsem nikde nepsal o konektoru pro dobíjení. To totiž probíhá pomocí micro USB portu a přiložené nabíječky. Oceňuji, že se jedná o univerzální nabíječku - spínaný zdroj do zásuvky se "samicí" USB, napětím 5V, proudem 1,5 A a přiloženým kabelem (ten slouží i pro připojení přístroje k PC). Bohužel po dobu nabíjení je micro USB konektor obsazený a tudíž nepoužitelný. Zvláštní konektor pro napájení má pouze verze tabletu používající jako úložiště pevný disk. Větší zvláštností je to, že přístoj nelze nabíjet v "natvrdo" vypnutém stavu, ale pouze v pohotovostním režimu, aby byl aktivovaný powermanagement. Nabíjecí čas jsem neměřil, ale není zrovna krátký, což při výkonu zdroje a kapacitě akumulátoru ani nepřekvapuje. Při propojení s PC přístroj hlásí, že nabíjecí proud není dostatečný a že je potřeba použít nabíječku - a opravdu v tomto případě se přístroj téměř nedobíjí. Toto je dáno tím, že USB porty mívají omezení proudu na 0,5 A.

Při připojení k PC s Mandrivou je detekováno zařízení:

notebook kernel: usb 2-4: New USB device strings: Mfr=1, Product=2, SerialNumber=3
notebook kernel: usb 2-4: Product: A101S
notebook kernel: usb 2-4: Manufacturer: Archos
notebook kernel: usb 2-4: SerialNumber: A101S-72C0F6EF

Nechápu, proč výrobce nepoužil specifikaci USB Mass Storage. Je použitý protokol MTP (Media Transfer Protocol),  což s sebou přináší trochu problémy. Fungují konzolové příkazy z balíčku libmtp8 a libmtp-utils, objevil jsem i utilitu s GUI  - Gnomad2. Při prvním experimentování se mi podařilo spojit s tabletem a dokonce přimountovat i vnitřní paměť jako disk, ale při dalších pokusech se mi to už z neznámých důvodů nepodařilo. Asi jsem při experimentování náhodou použil příkazy ve správné posloupnosti... Zatím jsem nepoužíval microSD kartu, takže nevím, jestli ta se třeba nebude připojovat jako Mass Storage zařízení, což by bylo nejjednodušší. Nicméně jsem ověřil, že propojení s PC je možné, jenom vědět jak :-)

Někdy příště se podíváme na software.

Oprava hlučného ventilátoru a čištění chladiče – Acer Extensa 5220

Jak jsem již psal ve svém dřívějším příspěvku, jsem od roku 2007 spokojeným uživatelem tohoto notebooku. V dikuzi pod příspěvkem jsme se zabývali opravou hlučného ventilátoru chlazení. Protože těchto notebooků se ve své době prodávalo poměrně dost, předpokládám, že stejný problém se může vyskytovat u mnoha uživatelů. Vzhledem k tomu, že nový ventilátor atakuje svojí cenou tisícovku, vyplatí se pokusit prodloužit jeho životnost velice jednoduchým zásahem, který je popsán v tomto návodu.

Můj problém s hlučností byl způsobený pouze tím, že se spotřebovalo mazivo v kluzném ložisku na hřídelce ventilátoru a rotor následně začal vibrovat a poměrně nahlas „vrčet“. Někdy i slyšitelně zpomaloval, zvuk se měnil i podle manipulace s notebookem vlivem gyroskopických sil. Je potřeba promazat ložisko co nejdříve, protože suché tření a vibrace by rychle způsobily jeho vydření.

Před začátkem opravy odpojte notebook od napájení a lepší je vyjmout i baterii (zapadlý šroubek nebo neopatrný dotyk šroubováku by mohly způsobit zkrat s fatálními důsledky). Pokud něco nepůjde zlehka, nepoužívejte násilí – chyba bude spíše v postupu, protože při správném provádění jde vše zlehka. Potřebovat budete malý křížový šroubovák, ještě menší křížový šroubovák (nejlépe, pokud máte sadu šroubováků pro jemnou mechaniku, kterou lze za pár korun koupit v každém hobbymarketu), malý štěteček se středně tvrdými štětinami, vazelínu a párátko. Doporučuji použít při práci nějakou podložku (kus kartonu) a moji oblíbenou svítilnu "čelovku".

Extensa 5220 umožňuje velice jednoduchou demontáž spodního krytu a tím i dobrý přístup k jednotlivým komponentám, což se hodí třeba při rozšiřování kapacity RAM, výměně harddisku (obojí jsem absolvoval), čištění chladiče nebo právě při demontáži ventilátoru. Notebook tedy obrátíme spodní stranou nahoru a vyšroubujeme všechny šroubky upevňující spodní kryt – k tomu je potřeba menší křížový šroubovák (obr.1). Šroubky mají na vnitřní straně podložky, které jim nedovolují vypadnout, takže nehrozí jejich ztráta – praktická vychytávka. Kryt sejmeme jeho nadzvednutím nehtem (toto je jediný případ, kdy lze použít lehké násilí, pozor ale, máme-li dostatečně vyšroubovaných všech sedm šroubků) za k tomuto účelu vytvořený výstupek a jeho posunutím směrem doleva (obr.2). Potom máme všechny vnitřnosti dobře přístupné.

Z uspořádání je celkem jasné, jak celé chlazení funguje. Vzduch je nasávaný zespodu skrz mřížkované otvory a chladí tak paměti, disk i čipovou sadu. Ven je vyfukován přes lamelový výměník štěrbinou v zadní stěně. Do výměníku vede trubička systému heat-pipe, která odvádí teplo z chladiče procesoru. Při používání notebooku je potřeba dávat pozor na dvě věci: 1. nezakrývat ventilační otvory jak spodní, tak zadní - zejména při položení na deku v posteli, 2. občas vyčistit lamelky chladiče (nejlépe po demontáži krytu, protože zvenku je špatný přístup). Problémy s účinností chlazení poznáme tak, že ventilátor běží nepřetržitě a notebook se přehřívá (lze poznat pomocí zobrazení teplot nebo i na dotek).

Ventilátor samotný je přišroubovaný dvěma malými šroubky opět s křížovou drážkou (obr.3). Pozor, aby nezapadly do počítače nebo někam jinam, špatně se hledají... Dobré je mít špičku šroubováku zmagnetovanou, riziko ztráty se tím zmenší. Pro lepší manipulaci a vyčištění rotoru je možné opatrně vytáhnout konektor napájení ventilátoru z desky, čímž se ventilátor úplně uvolní. V tuto chvíli je dobré vyčistit i lamelový výměník a případné usazeniny prachu uvnitř notebooku (obr.6) – buď opatrně štětečkem, nebo stlačeným vzduchem. Později by se prach mohl dostat do namazaného ložiska. Potom odšroubujeme čtyři malé šroubky, kterými je upevněno víčko celé sestavy ventilátoru (obr.4). Rotor nemá žádné axiální jištění, je na místě držený pouze magnety statoru, proto ho jde lehce stáhnout z hřídelky (obr.5). Obnaženou hřídelku můžeme otřít od případných zbytků maziva a prachu, totéž můžeme zkusit i u rotoru, ale otvor pro hřídelku je dost malý. Je dobré štětečkem očistit i celý rotor, větší usazeniny prachu způsobují zmenšení účinnosti a nevyváženost. Jako mazivo pro ložisko nepoužívejte olej, ale nějaký mazací tuk – olej se v ložisku neudrží a problém se brzy opakuje. Stačí lehce vazelínou potřít hřídelku (nejlépe pomocí párátka, obr.6) a nasadit rotor. Potom už je možné v obráceném pořadí smontovat notebook dohromady. Spodní kryt je potřeba nejdříve nasadit na malé západky po pravé straně, zacvaknout a přišroubovat.

Po zapnutí notebooku by měl být slyšet rozdíl. Pokud namazání nepomůže, asi ventilátor odešel do věčných lovišť. Já jsem tuto operaci prováděl zhruba před rokem a nyní podruhé (při prvních příznacích), zhruba ve stejném časovém rozmezí (podle intenzity používání notebooku) je stejně potřeba vyčistit chlazení.

obr.1 - poloha šrobků spodního krytu a výstupku pro uchopení

obr.2 - sejmutí krytu (nadzvednout a vysunout doleva)

obr.3 - demontáž kompletního ventilátoru

obr.4 - demontáž krytu ventilátoru

obr.5 - stáhnutí rotoru z hřídelky

obr.6 - namazání hřídelky malým množstvím vazelíny

obr.7 - výmeník zanesený prachem

Data v oblacích

Vysvětlení pro ještě větší neználky, než jsem já: v angličtině cloud = mrak, oblak, také pojmenování pro technologie, kdy jsou data (i aplikace nebo celé operační systémy) uživatelů uložena na internetových serverech a lze k nim přistupovat odkudkoli – tedy pokud v tom „odkudkoli“ existuje možnost připojení k internetu :-) 

V poslední době se stále častěji diskutuje o „cloudových“ aplikacích. Zatím jsem se těmito technologiemi moc nezabýval – maximálně jsem využil některou webovou úschovnu, pokud jsem potřeboval přenést větší objem dat. To, že by na mém počítači běžel jenom prohlížeč a vše včetně aplikací a dat by bylo někde v ... cloudu (nebo v čoudu?) je pro mě zatím nepředstavitelná. Nicméně musím uznat, že pro některé účely není špatné nějaké osobní webové úložiště mít - pro výměnu souborů, synchronizaci více PC, zálohování, zveřejňování fotoalb atd. Vše samozřejmě s poctivou zálohou doma v šuplíku a bez používání pro citlivá a zneužitelná data.

Nedávno došlo ke dvěma událostem, které mě v tomto směru trochu postrčily kupředu. Tou první byla předdovolenková koupě fotoaparátu FUJI Finepix XP30, který jsem si sice pořídil hlavně kvůli možnosti použití pod vodou, ale jako bonus umí také zaznamenávat GPS data o pořízených snímcích. Druhou bylo nedávné uvolnění Mandriva Linuxu 2011. A jak spolu souvisí? Zjistil jsem, že asi nejoptimálnější využití GPS souřadnic u fotografií je jejich umístění do mapy, což asi nejkomfortněji umí Google se svým úložištěm fotografií Picasa Web Album a aplikací Google Maps. A na druhou stranu při experimentování s Mandrivou 2011 (zatím ve stádiu live bootu z flashky) jsem neodolal a vytvořil jsem si účet pro Mandriva Sync, který dovoluje využívat pro zálohu a synchronizaci 2 GB velké úložiště (bohužel zatím pouze v Mandrivě), tedy obdoba Ubuntu One. V souvislosti s tím jsem se začal zajímat také o DropBox, což je hojně používané úložiště s multiplatformním klientem.

Zatím jsem „cloudový novic“ a rozkoukávám se, ale v nějaké formě asi tuto technologii používat budu – třeba k tomu, aby si prarodiče mohli prohlédnout fotky našich ratolestí. Třeba bude tento příspěvek prvním ze seriálu s touto tématikou, pokud se tedy vyskytne něco, o co bych se s vámi chtěl podělit...

Poznámka: Picasa pro Linux (v. 3.0 beta) tagování podle GPS nepodporuje, ovšem windowsové verze pracují podle zkušeností uživatelů (i mých) pod Wine.

Hudba a film - co mě zaujalo

Potěšila mě zpráva, že znovu začíná koncertovat skupina Tichá dohoda. Od počátku devadesátých let patřila mezi moje nejoblíbenější kapely, možná dost z vás bude znát hity jako "Marioneta", "Cizí pohled" nebo "Kde spí andělé". Vůdčími osobnostmi byli Dan Šustr (možná si ho pamětníci pamatují i ze sestavy skupiny Dr. Max) a Blanka Šrůmová. Bohužel kapela i kvůli složitým osobním vztahům hlavních protagonistů kolem roku 1998 tak nějak usnula a zmizela ze scény. Letos je 25. výročí založení skupiny a bývalí členové jsou údajně znovu plni elánu, takže obnovují koncertní činnost a nevylučují ani vydání další desky. Jejich koncert někdy v roce 1995 byl jedním z nejlepších, jaký jsem kdy slyšel, takže je se na co těšit. Sakra, musím naládovat CD přehrávač jejich starejma plackama....

Ze stejné doby zaujímají čestné místo v mojí diskografii první alba jesenické skupiny Priessnitz - "Freiwaldau" a "Nebel". Hutný, ponurý a zádumčivý rock spolu s typickým zpěvem frontmana Jaromíra Švejdíka krásně zapadá do drsné krajiny Jeseníků, kterou jsem si také oblíbil. Další tvorba skupiny počínaje albem "Hexe" už se mi nezdála tolik invenční a tak nějak jsem ji ztratil z hledáčku. Ovšem členové tohoto sdružení se zabývali i literaturou a grafikou a po letech se k mojí radosti vynořil film "Alois Nebel", který vzniknul na základech stejnojmenného komiksu z let 2003-2005. Ukázky se mi velice líbí, grafická stránka (je použita rotoskopie, výsledek je tedy černobílý a jakoby komiksove kreslený) je zajímavá a hudba se také zdá suprová. Možná jste slyšeli píseň "Půlnoční", kterou nazpíval Václav Neckář a která má potenciál vyvolat husí kůži. Kromě skupiny Priessnitz se na hudební stránce podílela i skupina Umakart a tedy i Jan P. Muchow. Asi budu brzy muset navštívit kino!

Abych se nešťoural jenom ve věcech dvacet let starých -  v poslední době se mi dost zalíbil hudební styl ska. Je to hudba rytmická, veselá a optimistická. Postupně se prokousávám kapelami, které se tomuto žánru věnují. Podle mě u nás nemá konkurenci skupina Tleskač zejména kvůli svým nápaditým českým textům. Další moji oblíbenci jsou Discoballs a Sto zvířat. Trochu zklamání pro mě byl koncert Prague Ska Conspiracy, která mi přijdou spíš jako čistý punk (vůbec treba nepoužívají pro ska tolik typické dechové nástroje). Teď mám rozposlouchané španělské P-ska, občas si pustím nějaké online rádio s tímto stylem (nebo taky reggae...)

Úschovna hesel - KeePassX

Člověk pohybující se po internetu časem nashromáždí velké množství přihlašovacích údajů k různým účtům - k e-shopům, na různé servery, do diskuzních fór a mnoho dalších. Protože požadavky na přihlašovací jména a hesla jsou různá, nelze často použít "univerzální" heslo. Jako databázi mám excelovský (kvůli kompatibilitě) soubor, což není vůbec bezpečné. Sice v něm nejsou ta nejdůležitější hesla, ale stejně - při jeho ztrátě např. na flash disku je reálné zneužití údajů. Nemám zájem, aby mi případný nálezce-vtipálek objednal na dobírku pneumatiku k traktoru a nebo zaplevelil nějaké diskuzní fórum sprosťárnami pod mým nickem. Tento soubor uložený na flashce, popř. lokálně potřebuji otevírat na různých zařízeních s různými operačními systémy (linux, windows, android). Samozřejmě bych chtěl, aby byl dostatečně zabezpečený. Jak to udělat co nejjednodušeji?

Původně jsem měl na mysli prosté zakryptování tohoto souboru pod dostatečně silným heslem. Protože kryptování je pro mě španělská vesnice (mimochodem v jedné zrovna tento příspěvek píšu) a nepomohl mi ani gůůůgl, položil jsem dotaz ná fóru Mandriva Linuxu. A kdo jiný než Peťoš mi (opět) dobře poradil - doporučil mi KeePassX. Jedná se o program přímo určený pro šifrované uložení a správu hesel. Chráněný je "master" heslem nebo klíčovým souborem. Hned jsem se dal do experimentování.

Balíček  KeePassX pro Mandrivu je v repozitáři Contrib, stáhnul jsem i modul pro SLAX (ten mám jako "příruční" operační systém na bootovatelné flashce), verzi pro windows (také na flashce pro použití kdekoliv) a KeePassDroid na tablet (z Android Marketu). Tím mám pokryté veškeré moje požadavky, takže potom už jenom ohlídat aktuálnost jednotlivých databází (kryptovaný soubor budu mít na notebooku, flashce a v tabletu, časem možná i v cloudovém uložišti).

Na screenshotu je hlavní okno programu s otevřeným oknem pro editaci záznamu a generátorem hesla.

Program je user-friendly, vše probíhá na základě vyplňování předdefinovaného formuláře. Uvítal bych možnost záznamu více údajů (dost často jsou kromě jména a hesla požadovány třeba e-mailové adresy, kontrolní otázky atd. - ty je pak nutné psát do poznámky). Čeština je ke stažení na stránce projektu (beta verze), stačí soubor keepassx-cs_CZ.qm nakopírovat do /usr/share/keepassx/i18n/, (popř. do KeePassX/share/i18n/ ve Windows). Program také umí vygenerovat heslo podle požadavků na jeho délku a použité znaky (čísla, písmena, zvláštní znaky atd.)

Práce s KeePassX je jednoduchá. Hlavní menu má několik položek: "Soubor" (otevírání a ukládání databáze, nastavení šifrování, export/import), "Vstupy" (editace jednotlivých záznamů, kopírování položek do schránky, vyhledávání v databázi), "Skupiny" (pro přehlednost je umožněno záznamy rozdělovat do skupin), "Zobrazit" (výběr zobrazovaných panelů a dalších součástí programu), "Extra" (generátor hesla, nastavení) a "Nápověda".

Nastavení je jednoduché - při použití přednastavených voleb vše funguje k mé spokojenosti, lze doladit vzhled, automatické zálohování editovaných položek a jejich mazání, automatické ukládání cellé databáze, zamykání přístupu při neaktivitě, časové mazání schránky atd. Hesla jsou viditelná až po kliknutí na ikonu oka - to asi kdyby vám někdo při spuštění programu koukal přes rameno.

Jako menší nedostatek se mi zdá nedostatečné množství souborových formátů pro import - v podstatě žádný z běžných, takže jsem musel všechny údaje "nadatlovat" přes klávesnici.

Verzue pro Linux a Windows jsou téměř totožné, pro Android je ovládání trochu specifické, což vyplývá z jeho určení na mobilní zařízení. Některá nastavení totiž nejsou přístupná přes obrazovku, ale až po stisknutí HW tlačítka "menu".

Původně jsem myslel, že trošku proniknu do problamatiky kryptování, ale tento prográmek je tak "blbuvzdorný", že to není potřeba. Teď už jenom nezapomenout master-password! 

SmartQ V5-II – shrnutí po 3/4 roce používání

Hardware


Použité „železo“ je nejsilnější stránkou tabletu (samozřejmě s ohledem na typ zařízení). Zpracování je solidní, výbava slušná (někdo by možná uvítal webkameru, GPS nebo 3G modul). Vynikající jsou zobrazovací schopnosti displaye (dostatečný jas, živé barvy, dobré pozorovací úhly, jemné rozlišení). Od vestavěného reproduktoru při jeho rozměrech nelze očekávat zázraky, ale hrůza to rozhodně není. Při použití sluchátek je zvuk poměrně kvalitní, i když lehce zašuměný, ocenil bych ovšem hardwarová tlačítka na regulaci hlasitosti. Lze mít pouze dílčí připomínky – slabší citlivost wifi čipu, zobáček u víka šachty pro SD kartu na spodní straně neumožňuje postavení přístroje, LED indikující nabíjení je nevhodně umístěná (při používání potmě oslňuje). Ergonomie se mi zpočátku nezdála moc dobrá, ovšem po nějaké době jsem si zvyknul a nemám s ní problémy. Touchscreen je rezistivní, takže ovládání prstem je méně příjemné než u kapacitních displayů, ovšem umožňuje použití stylusu, který je pro ovládání Ubuntu téměř nezbytný. Konektivita je slušná, vložená SD karta je při připojení k PC detekována jako mass storage, naopak lze připojit externí flash paměti, myši, harddisky, klávesnice atd. Výdrž baterie při běžném používání odhaduji na cca 4 hodiny, při úsporném používání (např. čtení s minimální intenzitou podsvícení nebo přehrávání mp3 s vypnutým displayem) může být až dvojnásobná.

Software

Jak jsem již psal dříve, přístroj umožňuje nabootovat do dvou operačních systémů – Android 2.1 (Eclair) a Ubuntu 9.04 LXDE/Openbox. Každý z těchto systémů má své klady i zápory. Po počátečním experimentování, které probíhalo zejména v Ubuntu, nyní používám téměř výhradně Android.

Android

Tento operační systém se velice dobře ovládá i bez použití stylusu. Není lze mnoho možností pro vlastní úpravy systému tak, jak jsem zvyklý z linuxových OS. Některá omezení jsou dána starší verzí (2.1) – např. neumí instalovat aplikace na SD kartu, což je při poměrně malé vestavěné paměti (2 GB, větší část zabírá Ubuntu) trochu omezující. U levných tabletů často nebývá přístupný Android Market, což zde naštěstí neplatí. Jako největší slabina se ukázala stabilita – jak jednotlivých aplikací, tak celého systému. Občas prostě dojde k dočasnému zaseknutí nebo dokonce samovolnému restartu. Na stránkách výrobce bohužel nejsou k dispozici už delší dobu žádné aktualizace., které by mohly přinést v tomto směru pokrok. Žádné alternativy k originálním firmware se mi nalézt nepodařilo. Některé aplikace se chovají nestandardně (např. Angry Birds nejdou spustit, Skype se nepřipojí k serveru).

Ubuntu LXDE

Tento OS je stabilnější než Android a také ho lze daleko více přizpůsobit vlastním požadavkům (a to ještě Ubuntu, LXDE a Openbox moc neznám). Pro architekturu ARM není ani v oficiálních, ani neoficiálních repozitářích tak velká nabídka jako pro ix86, což se dá řešit kompilací ze zdrojových kódů. Jedná se o „zmenšený“ desktopový systém, což má plusy i mínusy. Často jsou ovládací prvky (lišty, tlačítka, posuvníky...) tak drobné, že bez stylusu nebo ještě lépe myši se systém téměř nedá používat. Také HW nároky jsou vyšší, z čehož plynou pomalé odezvy. Zdá se mi nepříliš povedený ovladač pro touchscreen, protože občas je stisknutí displaye detekováno na úplně jiném místě, než je skutečnost.

Kde je jeho síla

Přístroj je vzhledem ke své velikosti dobře přenosný. Pro některé činnosti je opravdu vynikající - jako čtečka e-knih, pro přehrávač hudby a videa, prohlížení webu na cestách, méně náročné hry atd. Omezení pro serióznější práci vyplývají z rozměrů, nepříliš vysokého výkonu a vůbec celkové filozofie přístroje. Připojením myši, klávesnice a TV (monitoru) se možnosti využití posunou o několik tříd nahoru, zejména v Ubuntu. Výše popsané problémy dokáží práci znepříjemnit, ovšem nejsou fatální.

Díky SmartQ jsem nakouknul do světa tabletů a ujasnil si, co od podobného zařízení očekávat. Nyní se rozhoduji mezi několika tablety větší úhlopříčky s výkonnějším systémem (NVidia Tegra 2 + Cortex A9). Pokud by někdo měl zájem, tento tablet je na prodej (s SD kartou 16 GB class10, tvrdým i měkkým pouzdrem a stylusem 4v1), cena k jednání 2200,-.

Chvála ACERu – moje konkrétní zkušenosti

Různá domácí PC používám od jara roku 1995 – tehdy jsem si za cca 29000,- Kč koupil 486-ku DX2 66 MHz s HDD 420 MB, k tomu za asi 5000,- devítijehličkovou tiskárnu. V podstatě jsem za tuto sestavu dal všechny peníze, které mi rodiče našetřili „do začátku“. Nebyla to tak špatná investice. Když jsem na podzim toho roku nastupoval do nového zaměstnání, měl jsem tam co se týká použití a správy PC docela značný náskok.

V zaměstnání jsem v roce 1996 dostal první notebook s procesorem Pentium 66 Mhz – Toshiba Tecra 4900CT (s dockem a monitorem cena asi čtvrt miliónu, t.j. zhruba tehdejší cena dvou felicií!), na který dodnes v dobrém vzpomínám. Později jsem používal další notebooky – většinou vyšší řady Toshiby (Tecra a Portégé), ale třeba i Compaq Armada. Všechny služební NB byly samozřejmě s OS Windows, dodnes kvůli kompatibilitě používáme XP-čka. Doma jsem ale vždy používal stolní (nebo spíš podstolní - minitower) PC. Kromě tehdejší cenové výhodnosti ve srovnání s notebooky jsem oceňoval i snadnou možnost upgradu nebo výměny HW.

V roce 2007 jsme se rozhodli pořídit si přeci jenom notebook také domů, i když jsem tehdy měl relativně nový a výkonný stolní počítač. Souviselo to i se stále intenzivnějším užíváním internetu a potřebou být online téměř nepřetržitě. V obýváku zabíral stolní počítač poměrně dost místa (a přeci jenom byl trochu slyšet) a sedět u PC v pracovně nás doma zase tak nějak „sociálně“ oddělovalo. Protože pro náročnější činnosti (zpracování videa, hry...) jsme mohli používat stolní PC, nebylo potřeba vybírat žádný výkonný stroj. Nepředpokládal jsem ani nějaké větší mobilní nasazení – prostě ho jenom občas sbalit do tašky a rozbalit někde jinde, takže třeba výdrž akumulátoru pro mě rozhodně nebyl rozhodující parametr. Vybíral jsem proto mezi nejjednoduššími typy a nakonec jsem zvolil ACER Extensa 5220 (Intel Celeron 1,73 GHz, 512 MB RAM, GMA X3100, 15,4“ 1280x800 bodů, 80 GB HDD), tehdy stál asi jedenáct tisíc. Patřil k nejlevnějším notebookům na trhu, přitom je slušně vybavený vstupy a výstupy. Jako primární OS používám od začátku Mandriva Linux, zpočátku verze 2008.0, postupně až po současnou 2010.2. Malých změn doznal i hardware – výkonu hodně pomohlo rozšíření RAM na 2 GB a výměna HDD za 7200 otáčkový 320 GB. Nejpoužívanějšími periferiemi jsou myš (samozřejmě, že...), DVB-T dongle Leadtek WinFast, skener Canon LiDE 25, tiskárna HP DeskJet 845C. Jako nejslabší článek se mi jeví display – ani snad ne rozlišením, ale dlouhou odezvou (sledovat třeba můj oblíbený volejbal se na něm nedá, protože při smečích prostě míč zmizí) a ani pozorovací úhly nejsou nic moc. Matný povrch mi nevadí, spíš naopak – neodráží se v něm široké daleké okolí.
Notebook používáme denně – pro přístup k netu, jako přijímač a rekordér digitální TV, video a audio přehrávač, na zpracování dokumentů atd. Když jsme byli doma s malými dětmi, běžel minimálně 15 hodin denně, nyní podle okolností – o víkendu většinou od rána, ve všední dny buď od odpoledne, nebo až večer. Hodin má tedy naběháno opravdu hodně, přehrál už tisíce DVD. Po mechanické stránce se nevyskytly žádné problémy, ale jak jsem už psal, mobilně je používán spíše jenom občas. Při intenzivním provozu je potřeba zhruba jednou za půl roku vyčistit chladič, jinak ventilátor spíná moc často.

Problém se vyskytnul jediný, ještě v záruce - NB přestal bootovat. Objednal jsem tedy opravu na webu centrálního servisu, notebook vyzvedla přepravní služba a za pár dní ho přivezla opravený. Průběh opravy bylo možno sledovat online. V přiloženém protokolu byla závada popsána jako špatný kontakt modulu operační paměti. Paměť jsem už tehdy měl rozšířenou, takže jsem tuto „závadu“ možná způsobil sám. Nicméně opravu servis provedl v rámci záruky, zároveň provedli upgrade BIOSu. Nevím, co dodat – takto má podle mě servis vypadat. Pokud by se tato závada vyskytla mimo záruční dobu, určitě bych ji po chvíli bádání odstranil svépomocí.

Po více než třech letech začal být hlučný ventilátor chlazení. Spíná totiž poměrně často, protože použitý procesor neumí snižovat frekvenci při nízké zátěži. Stav se postupně zhoršoval a myslel jsem, že bude potřeba výměna. Orosilo se mi čelo, když jsem našel nejlevnější ventilátor za cenu těsně pod tisícovku. Naštěstí stačilo promazat ložisko a už je to zase tichošlápek. Vyzvednul bych konstrukční řešení, kdy po demontáži několika šroubků lze demontovat celý spodní kryt a vše je krásně přístupné. Toto jsem ocenil jak při výměně RAM modulů a pevného disku, ale i při čištění chladiče a právě promazání ventilátoru.

Celkově jsem s notebookem ACER Extensa 5220 velmi spokojený. Výkon je pro všechny běžné činnosti postačující, náročnost mnou používaného desktopového prostředí KDE4.x se časem dokonce snižuje. Kupodivu má stále dostatečnou kapacitu i akumulátor – u notebooků Toshiba odcházejí akumulátory do věčných lovišť kolem třetího roku věku.

Paradoxem je, že většina dnešních notebooků s daleko lepšími výkonovými parametry používají displaye s nižším vertikálním rozlišením (1366x768 bodů), což se mi zdá jako dost velký hendikep, protože mých 1280x800 se mi zdá jako minimum pro 15,4“ obrazovku. Až budu vybírat NB příště, pravděpodobně bych uvažoval o 17“ displayi. Na určité značce bych rozhodně netrval, rozhodoval bych se podle momentální nabídky na trhu, ale určitě bych se ACERu nebál. Bohužel můj současný NB funguje tak výborně, že si na nový zatím musím nechat zajít chuť :-)

Acer má v určitých kruzích uživatelů dost špatnou pověst, která možná vyplývá z problematické kvality výrobků v období někdy po přelomu tisíciletí. Nemám k dispozici statistiky závad ani spokojenosti uživatelů, ale já jsem s mým notebookem opravdu velmi spokojený a pro můj způsob užití je naprosto vyhovující. Je potřeba vzít v úvahu i cenu a neporovnávat s vyššími kategoriemi. Na požadavky při používání notebooku je potřeba brát ohled už při jeho výběru. Můj bratr má ACER řady Aspire ještě o nějaký rok déle a také mu dosud dobře slouží (protože ho používá opravdu v bojových podmínkách, objevily se praskliny víka v okolí pantů, které musel vyztužit přelepením). Chápu, že někdo má zkušenosti opačné. Vzhledem k počtu prodaných počítačů s logem ACER je totiž i malé procento nespokojených v absolutních číslech docela početná armáda...