Konečně došlo k nasazení Magei 2 na mém pracovním notebooku. Zatím nemůžu napsat nic jiného než - just works! Instalace proběhla bez problémů, postupně doinstalovávám další SW (jak z repozitářů, tak z jiných zdrojů). Přebíral jsem nastavení ze zálohy, takže systém byl velice rychle provozuschopný. Příště již budu stejně jako v minulosti u Mandrivy pouze aktualizovat, takže potom i tohoto budu ušetřen. Pouze wifi Broadcom potřebovala nabídnout windowsácký ovladač pro rozhraní ndiswrapper, ale to je už rutinní záležitost. Bez problémů funguje regulace podsvícení pomocí horkých kláves, což býval u mého notebooku problém. Integrovaná čtečka SD karet většinou kartu načte až na druhé zasunutí, ale tak tomu bylo i v Mandrivě. Horké klávesy jsou funkční (zkoušeno pomocí xev), ještě je musím nastavit.
Rozhodující pro mě byla funkčnost hardware. V tomto nejsem příliš náročný, používám několik periferií:
Tiskárna HP Deskjet 845C - obstarožní kousek, po připojení byla automaticky detekována a nainstalovány ovladače
Skener Canon LiDE 25 - rovněž detekován automaticky, byly nainstalovány balíčky projektu sane
DVB-T USB dongle WinFast DTV - podpora je v jádře, stačilo nakopírovat firmware do /lib/firmware. Televizi pouštím v osvědčeném kaffeinu.
Taneční podložka DDR.CZ (chip Micreal) - automatická detekce (jako zařízení typu joystick), funguje s program stepmania, takže děti můžou řádit...
Zařízení USB (přenosný HDD, flash paměti, myši, tablet SmartQ atd.) - nemá smysl se rozepisovat, prostě fungují
Meteostanice LaCrosse WS 2300 - trochu pracnější... Je potřeba SW open2300, který není v repozitářích, ale existuje jako rpm-balíček. Má sice závislost na jednom balíčku pro mysql, který Mageia neobsahuje, ale já program nepoužívám ke zpracování dat, ale pouze ke stahování dat z vnitřní paměti stanice. Mohl jsem tedy balíček nainstalovat s parametrem -nodeps, případně zkompilovat ze zdrojáků. Dále je potřeba balíček radlib, který pro mě kdysi ubalil Peťoš (sice pro Mandrivu 2010.0, ale zatím funguje na všech následovnících).
Tablet Archos 101G9 - zatím jsem nemohl vyzkoušet, protože momentálně cestuje po světě. Standardně by se měl připojit jako zařízemí MTP (případně PTP po přenastavení v menu přístroje), ale nefunguje to spolehlivě - zatím se mi to z nevysvětlitelných důvodů podařilo pouze asi dvakrát. Interní paměť se dá buď přimountovat pomocí mtpfs, nebo obsluhovat konzolovými příkazy z balíčku libmtp-utils. Další možností je třeba použití jukeboxu gnomad2. Vyzkouším časem.
Webkamera Genius Eye 110 (chip Pixart) - ovladač pac207 zaveden automaticky, obraz nestojí za moc (hlavně za horších světelných podmínek), ale na použití ve Skype to stačí.
Zatížení systému na mém letitém notebooku s procesorem Celeron 1,73 GHz je v klidu a se zapnutými efekty plochy kolem 3%, takže z toho je vidět, že KDE 4.8.2 je dobře odladěné. Mimochodem u počátečních verzí KDE4 jsem se pohyboval kolem 6% s vypnutými efekty a 12% se zapnutými...
Zaujaly mě některé drobné, ale příjemné vychytávky. Například jednoduchá instalace Skype přes odkazující balíček v repozitáři (ještě by to chtělo češtinu, na tu používám starší balíček z repozitáře Ivana Bíbra). Nebo při přidávání panelů na plochu je několik přednastavených konfigurací.
Celková uživatelská přívětivost geneticky předaná Mandrivou zůstala zachována. Mageia 2 nezapře svůj původ u Mandrivy 2010.2, ale má výhodu novějších verzí aplikací. Pro ty z nás, kteří jsme konzervativnějšího ražení, je jasnou volbou. Zatím panuje naprostá spokojenost, vývojáři odvedli velký kus vynikající práce!
pondělí 4. června 2012
Archos 101 G9 - zkušenosti
Po více než půl roce používání bych chtěl stručně shrnout plusy a mínusy při používání tabletu Archos 101 G9
Začnu plusy:
- Dobrý poměr výkon/cena
- Ergonomie (dobrý úchop díky širokému okraji, při držení nedochází k nechtěnému zasahování do dotykové oblasti displaye)
- Časté aktualizace, včetně přechodu na Android 4, průběžné odstraňování chyb
- Poměrně kvalitní předinstalované aplikace (přehrávače, filemanager atd.)
- Unikátní výklopný stojánek
- Výborný display (jak z hlediska rozlišení, tak citlivosti na dotyk)
- Komfortní ovládání po připojení myši
Samozřejmě nic není ideální, takže následují mínusy:
- Málo zapuštěná tlačítka a SD-karta, takže při použití "na výšku" a opření dochází ke změně hlasitosti a hrosí "vycvaknutí" a ztráta microSD karty
- Prodlevy (systém má k plynulosti v některých případech opravdu hodně daleko)
- Občasný samovolný restart
- Někdy problémy s detekcí
- Odpadávají přilepené pryžové nožičky, několikrát jsem je našel, ale už se jedna ztratila pravděpodobně definitivně
- Přenosný HDD není detekován- chybí plnohodnotný USB port (je potřeba redukce z microUSB na USB)
Neutrální body:
- přítomnost modulu GPS - je to sice pěkné, ale u přístroje velikosti 10 palců jsem tak nějak nepochopil, na co ho použít (jako cestovní navigace je moc velký a doma navigaci zase většina uživatelů nepotřebuje :-) )
- full-size port pro 3G modul - elegantní řešení, ale modul k dokoupení je poměrně drahý - od cca. 1250,- Kč. Po aktivaci v menu jde ale použít i pro jiná zařízení (nedokumentovaná vlastnost), ovšem vzhledem k umístění je užití poměrně omezené
S přístrojem jsem spokojený tak napůl. Na jedné straně slušně výkonný HW, na kterém běží i poměrně graficky náročné aplikace, na druhé straně ostudné prodlevy a hlavně pády systému.Nevím, jestli vyšší modely "Turbo" s RAM o velikosti 1 GB a rychlejším procesorem těmito neduhy netrpí.
Nicméně filozofie tabletů jako takových se mi opravdu zalíbila. Pro čtení e-mailů, hledání informací na webu, sledování filmů kdekoliv, hraní her, poslouchání hudby, čtení zpráv a mnoho dalších činností je tablet vždy po ruce a není potřeba sedět u stolku s počítačem nebo mít na klíně notebook. Obrovskou výhodou je široká nabídka aplikací v Google Play obchodě. Ještě bych se rád pokusil rozchodit DVB-T pomocí nějakého USB dongle.
Doma je o tablet velký zájem, manželka a děti mi ho moc nechtějí půjčovat...
Začnu plusy:
- Dobrý poměr výkon/cena
- Ergonomie (dobrý úchop díky širokému okraji, při držení nedochází k nechtěnému zasahování do dotykové oblasti displaye)
- Časté aktualizace, včetně přechodu na Android 4, průběžné odstraňování chyb
- Poměrně kvalitní předinstalované aplikace (přehrávače, filemanager atd.)
- Unikátní výklopný stojánek
- Výborný display (jak z hlediska rozlišení, tak citlivosti na dotyk)
- Komfortní ovládání po připojení myši
Samozřejmě nic není ideální, takže následují mínusy:
- Málo zapuštěná tlačítka a SD-karta, takže při použití "na výšku" a opření dochází ke změně hlasitosti a hrosí "vycvaknutí" a ztráta microSD karty
- Prodlevy (systém má k plynulosti v některých případech opravdu hodně daleko)
- Občasný samovolný restart
- Někdy problémy s detekcí
- Odpadávají přilepené pryžové nožičky, několikrát jsem je našel, ale už se jedna ztratila pravděpodobně definitivně
- Přenosný HDD není detekován- chybí plnohodnotný USB port (je potřeba redukce z microUSB na USB)
Neutrální body:
- přítomnost modulu GPS - je to sice pěkné, ale u přístroje velikosti 10 palců jsem tak nějak nepochopil, na co ho použít (jako cestovní navigace je moc velký a doma navigaci zase většina uživatelů nepotřebuje :-) )
- full-size port pro 3G modul - elegantní řešení, ale modul k dokoupení je poměrně drahý - od cca. 1250,- Kč. Po aktivaci v menu jde ale použít i pro jiná zařízení (nedokumentovaná vlastnost), ovšem vzhledem k umístění je užití poměrně omezené
S přístrojem jsem spokojený tak napůl. Na jedné straně slušně výkonný HW, na kterém běží i poměrně graficky náročné aplikace, na druhé straně ostudné prodlevy a hlavně pády systému.Nevím, jestli vyšší modely "Turbo" s RAM o velikosti 1 GB a rychlejším procesorem těmito neduhy netrpí.
Nicméně filozofie tabletů jako takových se mi opravdu zalíbila. Pro čtení e-mailů, hledání informací na webu, sledování filmů kdekoliv, hraní her, poslouchání hudby, čtení zpráv a mnoho dalších činností je tablet vždy po ruce a není potřeba sedět u stolku s počítačem nebo mít na klíně notebook. Obrovskou výhodou je široká nabídka aplikací v Google Play obchodě. Ještě bych se rád pokusil rozchodit DVB-T pomocí nějakého USB dongle.
Doma je o tablet velký zájem, manželka a děti mi ho moc nechtějí půjčovat...
Nastavení e-mailu a DNS-serverů na cesty - Google SMTP a DNS
V dnešní době používáme často výpočetní techniku na cestách. Doprovázejí nás notebooky, tablety a chytré telefony a samozřejmě požadujeme, aby funkčnost i při připojení přes "cizí" wifi síť byla stejná, jako doma v obýváku. Mě štval hlavně problém s odesíláním pošty z e-mailového klienta, kde jsem měl nastavený SMTP-server podle mého domácího poskytovatele internetového připojení. Pokud jsem se mimo domov připojil k jiné wifi síti, mohl jsem e-maily přijímat (přes POP3-servery), ale odesílat přes SMTP nešlo. Zjišťovat místní adresu SMTP-serveru bývá obtížné až nemožné, slečna někde na recepci hotelu v 99.9% případů vůbec neví, o čem je řeč. Používal jsem tedy pro odesílání webové rozhraní, což s sebou neslo nevýhody v podobě sníženého uživatelského komfortu a odeslaně e-maily nebyly archivovány spolu s ostatní poštou.
V některém fóru jsem se dočetl o SMTP-serveru poskytovaném firmou Google a od té doby tuto službu používám. Zatím jsem se nesetkal s wifi sítí, kde by nefungovala (údajně poskytovatel připojení nemusí mít tuto službu povolenou). Stačí zadat v e-mailovém klientovi následující nastavení:
... a to by mělo být všechno.
Mám vyzkoušeno na notebooku (Mozilla Thunderbird) a tabletech (standardní e-mailoví klienti v Androidu 2.1 a 4.1). Používám pouze wifi sítě, s připojením přes mobilní operátory nemám zkušenosti.
Používám i adresy DNS-serverů od Googlu - primární 8.8.8.8 a sekundární 8.8.4.4
Vyzkoušejte, třeba budete stejně spokojení jako já a o dovolené si užijete plnohodnotnou e-mailovou komunikaci...
V některém fóru jsem se dočetl o SMTP-serveru poskytovaném firmou Google a od té doby tuto službu používám. Zatím jsem se nesetkal s wifi sítí, kde by nefungovala (údajně poskytovatel připojení nemusí mít tuto službu povolenou). Stačí zadat v e-mailovém klientovi následující nastavení:
adresa serveru: smtp.gmail.com
port: 465
zabezpečení: SSL, popř. SSL/TLS
způsob autentizace: heslo, zabezpečený přenos
dále zadat své uživatelské jméno a heslo k účtu Google
... a to by mělo být všechno.
Mám vyzkoušeno na notebooku (Mozilla Thunderbird) a tabletech (standardní e-mailoví klienti v Androidu 2.1 a 4.1). Používám pouze wifi sítě, s připojením přes mobilní operátory nemám zkušenosti.
Používám i adresy DNS-serverů od Googlu - primární 8.8.8.8 a sekundární 8.8.4.4
Vyzkoušejte, třeba budete stejně spokojení jako já a o dovolené si užijete plnohodnotnou e-mailovou komunikaci...
pátek 1. června 2012
Příprava instalace (nejenom) Mageii 2
Jak jsem již psal dříve, rozhodl jsem se po letech ke změně mého hlavního operačního systému a chystám přechod od Mandriva Linuxu k distribuci Mageia. Protože instalace operačního systému je úkon, který potenciálně může přinést problémy, je potřeba nepostupovat bezhlavě a trochu se na proceduru připravit. Zkušenější uživatelé mívají svoje fígle, jak instalaci zrychlit a vyvarovat se problémů.
Při instalaci je možné použít více možností (v případě Mandriva Linuxu 2011 bohužel došlo k takovému zjednodušení instalační utility, že téměř žádné pokročilé volby neumožňuje). Je možné nastavit základní systémové záležitosti (např. rozdělení disku na oddíly nebo použití existujících oddílů, vybrat desktopové prostředí a aplikace) i běžná nastavení (datum, čas, časové pásmo, klávesnice...) Pokud jsem dříve přeinstalovával léta používaný Mandriva Linux, spouštěl jsem instalaci z DVD a potom vybral aktualizaci systému. Tento postup má tu výhodu, že se systém aktualizuje, ale jinak zůstávají zachované všechny nainstalované aplikace (včetně aplikací instalovaných mimo balíčkovací systém) a nastavení, takže na první pohled ani není poznat, že "pod kapotou" už vrčí nový "motor". Tentokrát mě ale čeká čistá instalace...
Poznámka pro začátečníky: Je osvědčenou zvyklostí, že adresáře s uživatelskými daty bývají uloženy na zvláštním diskovém oddíle, který je připojený do kořenového adresáře pod názvem /home. Toto je výhodné proto, že data jsou oddělena od systému a právě v případě instalace (nebo eventuálních problémů se systémem) jsou ve větším bezpečí před ztrátou. Na tomto oddíle jsou adresáře, které mají stejný název jako jména uživatelů a obsahují jejich data (adresář aktivního uživatele, např. /home/pepa, bývá v textu označován znakem vlnovky: ~). Částečně se jedná např. o kancelářské dokumenty vytvořené uživateli, obrázky, videa, hudbu atd. Ovšem dále jsou zde obsaženy soubory a adresáře (často skryté) s nastavením a daty jednotlivých aplikací i systému (třeba desktopového prostředí KDE). Například Virtualbox má veškerý obsah uložený právě ve skrytém adresáři ~/.virtualbox, podobně je to i s doručenou poštou v Thunderbirdu nebo kalendářem v Korganizeru . Proto nestačí zálohovat pouze adresáře Dokumenty, Obrázky atd., ale je potřeba zálohovat celý adresář uživatele. Nově nainstalované programy si vytvoří standardní konfigurační soubory, které lze nahradit těmito za zálohy a tím převzít původní data a nastavení.
Základem je samozřejmě zálohování uživatelských dat. Sice používám samostatný oddíl /home, který při instalaci neformátuji, ale člověk nikdy neví, co se může přihodit ať už vinou problémů při instalaci nebo vlastní chybou. Proto vždy před instalací putuje kopie ~ na externí disk. Otázkou je, co udělat s původním obsahem domovského adresáře. Data zde můžeme s klidem ponechat, ale adresáře s nastavením aplikací přesouvám do záložního adresáře (lze je samozřejmě i smazat a v případě potřeby zkopírovat ze zálohy, ale ponechání na disku je rychlejší). Nedoporučuji je ponechat v původním umístění, protože při instalaci nových verzí programů může dojít k nekompatibiltě se starší konfigurací. Jejich použitím po instalaci lze ve většině případů uvést nově nainstalované aplikace do stavu, na jaký jsme byli zvyklí před instalací, což může ušetřit spoustu práce s nastavováním. Je ale potřeba postupovat postupně a funkčnost aplikací překontrolovat. Opačným přístupem je ponechání konfiguračních souborů tak, jak jsou, a případné problémy některé aplikace řešit po jejich výskytu, většinou smazáním příslušné položky v ~ . Toto bych použil v případě, že systém pracoval k naší plné spokojenosti a aktualizovaný systém se neliší o mnoho verzí od původního. Pokud někdo chce začít opravdu na zelené louce, může nechat zformátovat i domovský oddíl.
Já ještě zálohuji obsah adresáře /etc, kde jsou uložena nastavení systému. Někdy je dobré mít možnost podívat se, s jakým nastavením běžela minulá verze OS.
Určitě není dobré vrhnout se na instalaci tehdy, pokud nás brzy čeká nějaká důležitá práce na PC (jestli tedy zrovna nemáme po ruce plnohodnotnou náhradu). Může se stát, že systém nebo některá aplikace může mít nějaké problémy a potom hrozí jejich horečnaté řešení v časovém presu. Takže pokud víte, že pozítří máte odevzdávat účetnictví (diplomku, technickou zprávu...), radši zkroťte své nadšení a počkejte. Já například každou neděli stahuji data z meteostanice, takže radši provedu instalaci během týdne, nebo si data stáhnu před ní.
Snad ani nemusím připomínat, že je potřeba připravit si instalační médium. I tady je dobré věc nepodcenit, použít osvědčenou značku, po stažení instalačního obrazu zkontrolovat kontrolní součet a při vypalování nechat překontrolovat zapsaná data. Pokud nechceme udělat krok do úplného neznáma, je dobré vyzkoušet předem LiveCD dané distribuce. To sice není 100%záruka funkčnosti, protože LiveCD používá i nesvobodné ovladače třeba pro grafickou kartu nebo wifi, ale určitě to může být vodítkem. Konkrétně u Magei2 mohou nastat problémy se svobodnými ovladači grafických karet Nvidia a ATI, takže je doporučeno instalovat z LiveCD.
Po provedení zálohy doporučuji ještě před instalací nějaký den počkat, protože aspoň já si dost často ještě dodatečně vzpomenu, na co jsem zapomněl. Pokud je vše připraveno, hurá na věc!
čtvrtek 24. května 2012
Chystám se na "rozvod" s Mandrivou...
Od roku 2007 jsem spokojeným uživatelem linuxu. Pro co nejméně bolestný přechod od Windows jsem si tehdy vybral distribuci Mandriva, používající desktopové prostředí KDE, které v té době bylo nejpodobnější. Přes experimenty s jinými distribucemi (hlavně openSUSE, případně Ubuntu, Fedora, Slax atd.) jsem se k Mandrivě vždy vrátil. Některé verze jsem vynechal, třeba 2009 s nepříliš odladěným přechodem na KDE verze 4. Od verze 2008 Mandrivu používám jako hlavní operační systém. V současnosti mám nainstalovanou verzi 2010.2 a funguje k mojí naprosté spokojenosti. Po překonání počátečních potíží při pronikání do tajů nového systému jsem se časem nadchnul pro otevřenost a konfigurovatelnost operačních systémů na bázi linuxového jádra, kterou komerční operační systémy neposkytují a uživatele hodně omezují.
Distribuce Mandriva je spravována komerční firmou, která se již po několikáté ocitla v těžké situaci. Není mi úplně jasné, jestli jde o finanční problémy, jak už tomu bylo v minulosti, ale spíše se zdá, že tentokrát jde o vnitřní rozpory akcionářů ohledně řízení a strategie firmy. Každopádně jiná filozofie vedení firmy se už projevila při vydání verze 2011, která se vydala jiným směrem, než by většina uživatelů uvítala. Některé změny jsou spíše kosmetické, jiné systémové. Tuto verzi jsem také zkoušel, ale odradila mě už samotná instalační utilita, která je hodně očesaná a pokročilejšímu uživateli neposkytuje takové možnosti nastavení, jaké by potřeboval. Například já jsem zvyklý vždy při uvolnění nové verze provést aktualizaci pomocí instalačního DVD, která zachovává všechna nastavení, uživatelská data i nestandardně nainstalované aplikace. Prostě po aktualizaci je systém ve stejném stavu jako před ní. Tuto možnost však Mandriva 2011 neposkytuje...
Rozčarování v komunitě je opravdu veliké. Naštěstí se pohybujeme ve světě svobodného software, takže je vždy na výběr. Protože se směrem vývoje nesouhlasila ani část zaměstnanců mateřské firmy Mandriva S.A., tito opustili firmu a vytvořili novou distribuci Mageia. Ta navazuje na původní trendy distribuce Mandriva a dále je rozvíjí. Byla založena nekomerční společnost, která společně s komunitou zaštiťuje vývoj nové distribuce. Prvním výsledkem byla Mageia 1, která rozhodně nezklamala očekávání a byla volbou mnoha uživatelů. I velká část české komunity v čele s Peťošem Šafaříkem se pomalu od Mandrivy odvrací a přechází k jiným distribucím, z velké části právě k Magei.
Ačkoliv jsem se starší verzí mandrivy spokojen, chystám se přeinstalovat notebook přávě systémem Mageia, a to i s ohledem na další podporu, novější verze aplikací a rozšířenou funkčnost. I když linux nemá problémy se správou a provozem mnoha paralelně nainstalovaných aplikací, systém mi za roky provozu nabobtnal i kvůli zkušebně instalovaným aplikacím nebo ručním instalacím z tar-archivů, takže systémový oddíl je už téměř zaplněný. Jednou za čas není generální úklid na škodu :-) Na jednom diskovém oddíle mám zkušebně Mageiu nainstalovanou už od verze 1 a následně i betaverze Mageii 2 a zdá se, že používání by mělo být bezproblémové. Právě byla na servery uploadována Mageia 2, takže nadchází správný okamžik na přechod. Možná ještě počkám na první reakce, případně na první balíčky aktualizací. Podle vytížení serverů je zájem uživatelů velký.
Od přechodu očekávám dobrou podporu harware, perpektivitu dalšího vývoje, stabilitu a komunitní podporu. V některém z příštích příspěvků se určitě podělím o zkušenosti...
Distribuce Mandriva je spravována komerční firmou, která se již po několikáté ocitla v těžké situaci. Není mi úplně jasné, jestli jde o finanční problémy, jak už tomu bylo v minulosti, ale spíše se zdá, že tentokrát jde o vnitřní rozpory akcionářů ohledně řízení a strategie firmy. Každopádně jiná filozofie vedení firmy se už projevila při vydání verze 2011, která se vydala jiným směrem, než by většina uživatelů uvítala. Některé změny jsou spíše kosmetické, jiné systémové. Tuto verzi jsem také zkoušel, ale odradila mě už samotná instalační utilita, která je hodně očesaná a pokročilejšímu uživateli neposkytuje takové možnosti nastavení, jaké by potřeboval. Například já jsem zvyklý vždy při uvolnění nové verze provést aktualizaci pomocí instalačního DVD, která zachovává všechna nastavení, uživatelská data i nestandardně nainstalované aplikace. Prostě po aktualizaci je systém ve stejném stavu jako před ní. Tuto možnost však Mandriva 2011 neposkytuje...
Rozčarování v komunitě je opravdu veliké. Naštěstí se pohybujeme ve světě svobodného software, takže je vždy na výběr. Protože se směrem vývoje nesouhlasila ani část zaměstnanců mateřské firmy Mandriva S.A., tito opustili firmu a vytvořili novou distribuci Mageia. Ta navazuje na původní trendy distribuce Mandriva a dále je rozvíjí. Byla založena nekomerční společnost, která společně s komunitou zaštiťuje vývoj nové distribuce. Prvním výsledkem byla Mageia 1, která rozhodně nezklamala očekávání a byla volbou mnoha uživatelů. I velká část české komunity v čele s Peťošem Šafaříkem se pomalu od Mandrivy odvrací a přechází k jiným distribucím, z velké části právě k Magei.
Ačkoliv jsem se starší verzí mandrivy spokojen, chystám se přeinstalovat notebook přávě systémem Mageia, a to i s ohledem na další podporu, novější verze aplikací a rozšířenou funkčnost. I když linux nemá problémy se správou a provozem mnoha paralelně nainstalovaných aplikací, systém mi za roky provozu nabobtnal i kvůli zkušebně instalovaným aplikacím nebo ručním instalacím z tar-archivů, takže systémový oddíl je už téměř zaplněný. Jednou za čas není generální úklid na škodu :-) Na jednom diskovém oddíle mám zkušebně Mageiu nainstalovanou už od verze 1 a následně i betaverze Mageii 2 a zdá se, že používání by mělo být bezproblémové. Právě byla na servery uploadována Mageia 2, takže nadchází správný okamžik na přechod. Možná ještě počkám na první reakce, případně na první balíčky aktualizací. Podle vytížení serverů je zájem uživatelů velký.
Od přechodu očekávám dobrou podporu harware, perpektivitu dalšího vývoje, stabilitu a komunitní podporu. V některém z příštích příspěvků se určitě podělím o zkušenosti...
pátek 13. ledna 2012
Archos 101 G9 - systém, předinstalovaný software
Tentokrát se podíváme na softwarovou výbavu tohoto tabletu.
Operačním sytémem je Android 3.x "Honeycomb", který je optimalizovaný právě pro použití na tabletech. Výrobce přislíbil, že na jaře bude k dispozici i Android 4.x "Ice Cream Sandwich". Firmware je možné automaticky aktualizovat, tablet kontroluje nainstalovanou verzi a v případě potřeby nabídne k instalaci nejnovější z webu výrobce. Ten se snaží a za první čtyři měsíce uvolnil osm verzí firmware - v současnosti poslední je verze 3.2.79 (Honeycomb 3.2.1). První automtická aktualizace proběhla hned po prvním spuštění a připojení na síť a hned mě trochu vyděsila - po stažení firmware a rozběhu aktualizace utilita (Online Firmware Update) prostě spadla. Orosilo se mi čelo, protože problémy při update firmware mohou mít fatální následky, ale po restartu byl proces dokončen a systém byl funkční. Nebyla to náhoda, protože při další aktualizaci se to stalo opět.Posledních několik aktualizací už proběhlo bez problémů.
Se samotným Androidem Honeycomb jsem se setkal poprvé, ale filozofie ovládání je podobná "smartphonovým" verzím 2.x. Při spuštění se zobrazí úvodní uzamčená obrazovka s informacemi o čase, datumu a stavu akumulátoru. Odemkne se posunutím ikony zámku kamkoliv na obvod kruhu, který ji obepíná, a objeví se pracovní plocha. K dispozici je pět virtuálních obrazovek uspořádaných vedle sebe, na které lze umísťovat ikony a widgety. Při dolním okraji obrazovky je lišta, která v levé části obsahuje tři hlavní tlačítka - zpět, domů a menu, případně ještě podle konkrétní aplikace doplněné o tlačítko místní nabídky. Vpravo na liště je potom informační oblast s hodinami, indikátorem nabití a signálu wifi a oznámeními aplikací. Dotykem na tuto oblast se otevře panel s rozšířenými informacemi a dalším dotykem se otevře nabídka nastavení.Oproti např. Samsungu Galaxy Tab je uspořádání nastavení trochu graficky odlišné. Jediná výhrada je, že pro některé poměrně často používané položky (např. zapínání bluetooth nebo GPS) je potřeba zanořit se až do nastavení.
Přístroj je certifikovaný firmou Google a má tedy plný přístup do Android Marketu (nutný je účet u Google). Firma Archos poskytuje i svůj vlastní zdroj softwaru AppsLib. K mým nejoblíbenějším aplikacím se budu věnovat někdy příště, tady zmíním jenom výrobcem předistalované aplikace.
Webový prohlížeč - standardní androidí browser, celkem dobře použitelný a splňující základní požadavky. Flash přehrává po dodatečné instalaci Adobe Flash Playeru.
E-mailový klient - rovněž klasika, zatím mi postačuje (používám POP3 a SMTP).
Kalendář, kontakty, mapy s navigací, Youtube, GMail, Google+, GoogleTalk - opět všeobecně známé cross-platform nástroje od Google, ke kterým není třeba komentář.
Přehrávač videa "Video" - graficky podařený, dobře ovladatelný pomocí gest. Umí dobře pracovat s titulky (výběr kódování, možnost načtení titulků z libovolného souboru). Jestli si dobře vybavuji, měl problém s některými formáty videa.
Přehrávač hudby "Music" - grafické dvojče přehrávače videa. Tablet příliš často jako audiopřehrávač nepoužívám, na to je trochu těžkopádný, takže moc praktických zkušeností nemám.
Picsel Smart Office Suite - balík pro práci se soubory vytvořenými ve formátu kancelářského balíku MS Office a prohlížení souborů pdf, ovšem pouze jako trial 30-denní verze. Lze nahradit jinými aplikacemi.
Angy Birds - profláknutá hra (asi nejúspěšnější pro Android) pro relaxaci.
Files - poměrně slušný správce souborů, umí i připojení síťových disků pomocí SMB. Jde přepnout i do dvouokenního zobrazení.
Galerie - prohlížeč obrázků
Archos Connect, Archos Remote, Archos Online Registration, System monitor - utility pro připojení přes 3g, dálkové ovládání tabletu pomocí jiného zařízení s Androidem, pro online registraci na stránkách výrobce a pro monitorování běžících aplikací.
Je tedy vidět, že tablet je už v základu vybavený softwarem pro všechny běžné způsoby použití. A protože jednou z největších výhod Androidu je obrovská nabídka aplikací, příště se podíváme na některé moje oblíbené...
Operačním sytémem je Android 3.x "Honeycomb", který je optimalizovaný právě pro použití na tabletech. Výrobce přislíbil, že na jaře bude k dispozici i Android 4.x "Ice Cream Sandwich". Firmware je možné automaticky aktualizovat, tablet kontroluje nainstalovanou verzi a v případě potřeby nabídne k instalaci nejnovější z webu výrobce. Ten se snaží a za první čtyři měsíce uvolnil osm verzí firmware - v současnosti poslední je verze 3.2.79 (Honeycomb 3.2.1). První automtická aktualizace proběhla hned po prvním spuštění a připojení na síť a hned mě trochu vyděsila - po stažení firmware a rozběhu aktualizace utilita (Online Firmware Update) prostě spadla. Orosilo se mi čelo, protože problémy při update firmware mohou mít fatální následky, ale po restartu byl proces dokončen a systém byl funkční. Nebyla to náhoda, protože při další aktualizaci se to stalo opět.Posledních několik aktualizací už proběhlo bez problémů.
Se samotným Androidem Honeycomb jsem se setkal poprvé, ale filozofie ovládání je podobná "smartphonovým" verzím 2.x. Při spuštění se zobrazí úvodní uzamčená obrazovka s informacemi o čase, datumu a stavu akumulátoru. Odemkne se posunutím ikony zámku kamkoliv na obvod kruhu, který ji obepíná, a objeví se pracovní plocha. K dispozici je pět virtuálních obrazovek uspořádaných vedle sebe, na které lze umísťovat ikony a widgety. Při dolním okraji obrazovky je lišta, která v levé části obsahuje tři hlavní tlačítka - zpět, domů a menu, případně ještě podle konkrétní aplikace doplněné o tlačítko místní nabídky. Vpravo na liště je potom informační oblast s hodinami, indikátorem nabití a signálu wifi a oznámeními aplikací. Dotykem na tuto oblast se otevře panel s rozšířenými informacemi a dalším dotykem se otevře nabídka nastavení.Oproti např. Samsungu Galaxy Tab je uspořádání nastavení trochu graficky odlišné. Jediná výhrada je, že pro některé poměrně často používané položky (např. zapínání bluetooth nebo GPS) je potřeba zanořit se až do nastavení.
Přístroj je certifikovaný firmou Google a má tedy plný přístup do Android Marketu (nutný je účet u Google). Firma Archos poskytuje i svůj vlastní zdroj softwaru AppsLib. K mým nejoblíbenějším aplikacím se budu věnovat někdy příště, tady zmíním jenom výrobcem předistalované aplikace.
Webový prohlížeč - standardní androidí browser, celkem dobře použitelný a splňující základní požadavky. Flash přehrává po dodatečné instalaci Adobe Flash Playeru.
E-mailový klient - rovněž klasika, zatím mi postačuje (používám POP3 a SMTP).
Kalendář, kontakty, mapy s navigací, Youtube, GMail, Google+, GoogleTalk - opět všeobecně známé cross-platform nástroje od Google, ke kterým není třeba komentář.
Přehrávač videa "Video" - graficky podařený, dobře ovladatelný pomocí gest. Umí dobře pracovat s titulky (výběr kódování, možnost načtení titulků z libovolného souboru). Jestli si dobře vybavuji, měl problém s některými formáty videa.
Přehrávač hudby "Music" - grafické dvojče přehrávače videa. Tablet příliš často jako audiopřehrávač nepoužívám, na to je trochu těžkopádný, takže moc praktických zkušeností nemám.
Picsel Smart Office Suite - balík pro práci se soubory vytvořenými ve formátu kancelářského balíku MS Office a prohlížení souborů pdf, ovšem pouze jako trial 30-denní verze. Lze nahradit jinými aplikacemi.
Angy Birds - profláknutá hra (asi nejúspěšnější pro Android) pro relaxaci.
Files - poměrně slušný správce souborů, umí i připojení síťových disků pomocí SMB. Jde přepnout i do dvouokenního zobrazení.
Galerie - prohlížeč obrázků
Archos Connect, Archos Remote, Archos Online Registration, System monitor - utility pro připojení přes 3g, dálkové ovládání tabletu pomocí jiného zařízení s Androidem, pro online registraci na stránkách výrobce a pro monitorování běžících aplikací.
Je tedy vidět, že tablet je už v základu vybavený softwarem pro všechny běžné způsoby použití. A protože jednou z největších výhod Androidu je obrovská nabídka aplikací, příště se podíváme na některé moje oblíbené...
úterý 6. prosince 2011
Archos 101 G9 - hardware
Jak už jsem psal v jednom příspěvku týkajícím se tabletu SmartQ V5-II, podle mého názoru k využití všech výhod dotykového displaye je třeba pořídit si přístroj s větší úhlopříčkou. Myslím, že minimum je zhruba 7 palců, ale já jsem se rozhodl pro 10 palců. Moje volba padla na novinku na tabletovém trhu Archos 101 G9 8GB. V tomto postu se mu podíváme na zoubek - začneme použitým hardware a prvními dojmy.
Tablet má slušné parametry. Kapacitní dotykový display 10.1" má rozlišení 1280x800 bodů (tolik má můj 15,4" notebook), takže je dost jemný a i drobnější fonty jsou na něm dobře čitelné. S pozorovacími úhly ani intenzitou podsvícení jsem nezaznamenal žádný problém, ale na přímém slunci jsem přístroj nezkoušel, uvidíme v létě na terase... Jenom nechápu, proč snad všichni výrobci tabletů (a koneckonců i notebooků) preferují lesklé displaye. Nejenom se v nich rušivě zrcadlí okolí, ale u tabletu po chvíli používání vypadají dost upatlané. Časem si možná pořídím ochrannou fólii, stylus už mám objednaný. Operačním systémem je Android 3.2.1 Honeycomb (po automatické aktualizaci).
Na rozdíl od většiny konkurence tablet nepohání čip Nvidia Tegra, ale Texas Instruments CORTEX A9 OMAP4430 (2 jádra, 1 GHz) s grafikou PowerVR SGX540 (frekvenci 304 MHz). V budoucnu se budou dodávat i procesory s frekvencí 1.5 GHz. RAM má velikost 512 MB, to je asi slabinou ve srovnání s konkurencí. Interní paměť má velikost 8 GB, což není mnoho, ale podle potřeby ji lze doplnit microSD kartou. Pro aplikace a data je k dispozici 6,65 GB. O bezdrátovou konektivitu se stará wifi a bluetooth, lze doplnit i o 3G dongle, který přesně pasuje do těla přístroje (pod krytkou v zadní části, tento USB port standardní velikosti nelze bohužel použít pro jiná zařízení). Wifi má solidní citlivost, srovnatelnou s notebookem a neporovnatelně lepší oproti tabletu SmartQ. Vestavěný je i GPS čip, G-senzor, snímač geomagnetického pole atd. Pro připojení externích USB zařízení, jako pevný disk (s vlastním napájením) nebo flash klíčenky, slouží micro USB port. Bohužel k přístroji není dodávána redukce, takže zatím jsem nic z toho nevyzkoušel.Tablet má (tedy pokud nepočítám display) pouze dva ovládací prvky - vypínač na levém boku a dvojité tlačítko pro regulaci hlasitosti na pravém boku. Podle způsobu držení tabletu se mi zpočátku občas stávalo, že jsem neúmyslně změnil hlasitost. Na levé straně z boku jsou kromě vypínače ještě slot pro microSD kartu (v těsné blízkosti konektoru micro USB), konektor mini HDMI, jack 3,5 mm pro audio výstup, mikrofon a stavová LED. Vlevo vedle displaye je webcamera s rozlišením 720p. Na zadní (lehce vyklenuté) straně najdeme čtyři protiskluzové nožky, krytku zmíněného USB slotu pro 3G dongle a perforaci skrývající mono reproduktorek. Zvuk není nic moc a je hodně degradovaný nevhodnou polohou reproduktoru, ve sluchátkách se ale zdá být kvalitní. Praktická je integrovaná výklopná nožka, kterou myslím nikdo jiný nenabízí. Rozměry jsou 276 x 167,3 x 12,6 mm, hmotnost 649 g patří k nejnižším mezi konkurenčními tablety.
Vzhled přístroje je jednoduchý - co koneckonců na zařízení, jehož nejpodstatnější součást tvoří display a mělo by být co nejmenší, lze vymyslet za odlišnosti. Na rozdíl od většiny ostatních přístrojů není tablet čistě pravoúhlý, ale kratší strany jsou mírně vyklenuté - díky tomu se dá "naležato" dobře uchopit po stranách, aniž by palce nechtěně zasahovaly do oblasti displaye. Myslím, že zde by bylo místo na umístění miniaturních stereo reproduktorů, ale bohužel... Provedení mi přijde celkem solidní, konstrukce je poměrně tuhá. Pouze při zatřesení je cítit lehké klepání (pravděpodobně akumulátoru uloženého s malou vůlí). Tělo je z šedého plastu s lehkým metalickým efektem, jediným výraznějším designovým prvkem je černý rámeček kolem displaye.
Pozornější čtenáři si možná všimli, že jsem nikde nepsal o konektoru pro dobíjení. To totiž probíhá pomocí micro USB portu a přiložené nabíječky. Oceňuji, že se jedná o univerzální nabíječku - spínaný zdroj do zásuvky se "samicí" USB, napětím 5V, proudem 1,5 A a přiloženým kabelem (ten slouží i pro připojení přístroje k PC). Bohužel po dobu nabíjení je micro USB konektor obsazený a tudíž nepoužitelný. Zvláštní konektor pro napájení má pouze verze tabletu používající jako úložiště pevný disk. Větší zvláštností je to, že přístoj nelze nabíjet v "natvrdo" vypnutém stavu, ale pouze v pohotovostním režimu, aby byl aktivovaný powermanagement. Nabíjecí čas jsem neměřil, ale není zrovna krátký, což při výkonu zdroje a kapacitě akumulátoru ani nepřekvapuje. Při propojení s PC přístroj hlásí, že nabíjecí proud není dostatečný a že je potřeba použít nabíječku - a opravdu v tomto případě se přístroj téměř nedobíjí. Toto je dáno tím, že USB porty mívají omezení proudu na 0,5 A.
Při připojení k PC s Mandrivou je detekováno zařízení:
Nechápu, proč výrobce nepoužil specifikaci USB Mass Storage. Je použitý protokol MTP (Media Transfer Protocol), což s sebou přináší trochu problémy. Fungují konzolové příkazy z balíčku libmtp8 a libmtp-utils, objevil jsem i utilitu s GUI - Gnomad2. Při prvním experimentování se mi podařilo spojit s tabletem a dokonce přimountovat i vnitřní paměť jako disk, ale při dalších pokusech se mi to už z neznámých důvodů nepodařilo. Asi jsem při experimentování náhodou použil příkazy ve správné posloupnosti... Zatím jsem nepoužíval microSD kartu, takže nevím, jestli ta se třeba nebude připojovat jako Mass Storage zařízení, což by bylo nejjednodušší. Nicméně jsem ověřil, že propojení s PC je možné, jenom vědět jak :-)
Někdy příště se podíváme na software.
Tablet má slušné parametry. Kapacitní dotykový display 10.1" má rozlišení 1280x800 bodů (tolik má můj 15,4" notebook), takže je dost jemný a i drobnější fonty jsou na něm dobře čitelné. S pozorovacími úhly ani intenzitou podsvícení jsem nezaznamenal žádný problém, ale na přímém slunci jsem přístroj nezkoušel, uvidíme v létě na terase... Jenom nechápu, proč snad všichni výrobci tabletů (a koneckonců i notebooků) preferují lesklé displaye. Nejenom se v nich rušivě zrcadlí okolí, ale u tabletu po chvíli používání vypadají dost upatlané. Časem si možná pořídím ochrannou fólii, stylus už mám objednaný. Operačním systémem je Android 3.2.1 Honeycomb (po automatické aktualizaci).
Na rozdíl od většiny konkurence tablet nepohání čip Nvidia Tegra, ale Texas Instruments CORTEX A9 OMAP4430 (2 jádra, 1 GHz) s grafikou PowerVR SGX540 (frekvenci 304 MHz). V budoucnu se budou dodávat i procesory s frekvencí 1.5 GHz. RAM má velikost 512 MB, to je asi slabinou ve srovnání s konkurencí. Interní paměť má velikost 8 GB, což není mnoho, ale podle potřeby ji lze doplnit microSD kartou. Pro aplikace a data je k dispozici 6,65 GB. O bezdrátovou konektivitu se stará wifi a bluetooth, lze doplnit i o 3G dongle, který přesně pasuje do těla přístroje (pod krytkou v zadní části, tento USB port standardní velikosti nelze bohužel použít pro jiná zařízení). Wifi má solidní citlivost, srovnatelnou s notebookem a neporovnatelně lepší oproti tabletu SmartQ. Vestavěný je i GPS čip, G-senzor, snímač geomagnetického pole atd. Pro připojení externích USB zařízení, jako pevný disk (s vlastním napájením) nebo flash klíčenky, slouží micro USB port. Bohužel k přístroji není dodávána redukce, takže zatím jsem nic z toho nevyzkoušel.Tablet má (tedy pokud nepočítám display) pouze dva ovládací prvky - vypínač na levém boku a dvojité tlačítko pro regulaci hlasitosti na pravém boku. Podle způsobu držení tabletu se mi zpočátku občas stávalo, že jsem neúmyslně změnil hlasitost. Na levé straně z boku jsou kromě vypínače ještě slot pro microSD kartu (v těsné blízkosti konektoru micro USB), konektor mini HDMI, jack 3,5 mm pro audio výstup, mikrofon a stavová LED. Vlevo vedle displaye je webcamera s rozlišením 720p. Na zadní (lehce vyklenuté) straně najdeme čtyři protiskluzové nožky, krytku zmíněného USB slotu pro 3G dongle a perforaci skrývající mono reproduktorek. Zvuk není nic moc a je hodně degradovaný nevhodnou polohou reproduktoru, ve sluchátkách se ale zdá být kvalitní. Praktická je integrovaná výklopná nožka, kterou myslím nikdo jiný nenabízí. Rozměry jsou 276 x 167,3 x 12,6 mm, hmotnost 649 g patří k nejnižším mezi konkurenčními tablety.
Vzhled přístroje je jednoduchý - co koneckonců na zařízení, jehož nejpodstatnější součást tvoří display a mělo by být co nejmenší, lze vymyslet za odlišnosti. Na rozdíl od většiny ostatních přístrojů není tablet čistě pravoúhlý, ale kratší strany jsou mírně vyklenuté - díky tomu se dá "naležato" dobře uchopit po stranách, aniž by palce nechtěně zasahovaly do oblasti displaye. Myslím, že zde by bylo místo na umístění miniaturních stereo reproduktorů, ale bohužel... Provedení mi přijde celkem solidní, konstrukce je poměrně tuhá. Pouze při zatřesení je cítit lehké klepání (pravděpodobně akumulátoru uloženého s malou vůlí). Tělo je z šedého plastu s lehkým metalickým efektem, jediným výraznějším designovým prvkem je černý rámeček kolem displaye.
Pozornější čtenáři si možná všimli, že jsem nikde nepsal o konektoru pro dobíjení. To totiž probíhá pomocí micro USB portu a přiložené nabíječky. Oceňuji, že se jedná o univerzální nabíječku - spínaný zdroj do zásuvky se "samicí" USB, napětím 5V, proudem 1,5 A a přiloženým kabelem (ten slouží i pro připojení přístroje k PC). Bohužel po dobu nabíjení je micro USB konektor obsazený a tudíž nepoužitelný. Zvláštní konektor pro napájení má pouze verze tabletu používající jako úložiště pevný disk. Větší zvláštností je to, že přístoj nelze nabíjet v "natvrdo" vypnutém stavu, ale pouze v pohotovostním režimu, aby byl aktivovaný powermanagement. Nabíjecí čas jsem neměřil, ale není zrovna krátký, což při výkonu zdroje a kapacitě akumulátoru ani nepřekvapuje. Při propojení s PC přístroj hlásí, že nabíjecí proud není dostatečný a že je potřeba použít nabíječku - a opravdu v tomto případě se přístroj téměř nedobíjí. Toto je dáno tím, že USB porty mívají omezení proudu na 0,5 A.
Při připojení k PC s Mandrivou je detekováno zařízení:
notebook kernel: usb 2-4: New USB device strings: Mfr=1, Product=2, SerialNumber=3
notebook kernel: usb 2-4: Product: A101S
notebook kernel: usb 2-4: Manufacturer: Archos
notebook kernel: usb 2-4: SerialNumber: A101S-72C0F6EF
Nechápu, proč výrobce nepoužil specifikaci USB Mass Storage. Je použitý protokol MTP (Media Transfer Protocol), což s sebou přináší trochu problémy. Fungují konzolové příkazy z balíčku libmtp8 a libmtp-utils, objevil jsem i utilitu s GUI - Gnomad2. Při prvním experimentování se mi podařilo spojit s tabletem a dokonce přimountovat i vnitřní paměť jako disk, ale při dalších pokusech se mi to už z neznámých důvodů nepodařilo. Asi jsem při experimentování náhodou použil příkazy ve správné posloupnosti... Zatím jsem nepoužíval microSD kartu, takže nevím, jestli ta se třeba nebude připojovat jako Mass Storage zařízení, což by bylo nejjednodušší. Nicméně jsem ověřil, že propojení s PC je možné, jenom vědět jak :-)
Někdy příště se podíváme na software.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)