ASUS Transformer Book T200TA

Vybíral jsem zařízení, které by nahradilo jednak osm let starý notebook 15,4“ s procesorem Celeron, a jednak tablet 10“, u kterého odešel akumulátor a který už nepostačuje po všech stránkách. Chtěl jsem konvertibilní notebook s platformu x86 a plnohodnotným operačním systémem, aby se dala připojit běžná zařízení (tiskárny, skenery, meteostanice, DVB-T dongle, routery atd.), která používám. Úhlopříčka vyplynula jako kompromis mezi velikostí obou nahrazovaných zařízení. Plánuji i instalaci nějaké linuxové distribuce, protože Windows mě opravdu nenadchnuly (proto jsem volil úložiště 64 GB, ze kterého ukusuje navíc 8GB diskový oddíl pro obnovení systému - snad zůstane aspoň 10 GB volných. Jedná se o úložiště typu eMMC, tedy levnější a pomalejší varianta SSD úložišť. Podle HDTune má zhruba stejnou rychlost čtení jako klasický notebookový HDD, která ovšem nekolísá, a při čtení malých souborů by měl být daleko rychlejší. Podmínkou bylo i další velké úložiště, řešení s pozicí pro standardní 2,5“ HDD v docku notebooku se mi zdá téměř ideální (tento HDD je detekován jako odpojitelný, takže možná některé aplikace na něj nepůjde nainstalovat, ale nezkoušel jsem to). 

Výpočetní ani grafický výkon pro mě nebyl prioritou, na notebooku nepoběží náročné aplikace. Když pominu konkurenční dotykové notebooky s neoddělitelným překlápěcím displayem („flip“), které jsou příliš těžké, byla volba v podstatě jasná. ASUS navíc v současnosti poskytuje hodně nadstandardní záruku, kdy po registraci nového přístroje při případné pozdější reklamaci kromě jeho opravení vrací i plnou kupní cenu. Spokojil jsem se s nižším výkonem (dvoujádrový Atom Z3775 má udávanou pracovní frekvenci 1,46 GHz, ale při zátěži se přetaktuje až na 2,39 GHz.) a rozlišením displaye (1366x768), protože podobně vybavené konvertibilní notebooky s FullHD rozlišením a výkonnými procesory stojí dost nesmyslné peníze - přišlo by mi proto nefér uvádět to vzhledem k cenové kategorii jako zápory. 

Přístroj má přední i zadní kameru, které ale téměř nepoužívám. Konektor pro nabíjení je samostatný (malý válcový), takže neblokuje microUSB port, ovšem tím pádem není možné použít univerzální microUSB nabíječky. Tabletová část je poměrně těžká (780 g), což je úměrné úhlopříčce – v jedné ruce se fakt držet nedá. LAN port a USB porty plné velikosti se nacházejí na docku, na tabletové části jsou konektory micro USB, micro HDMI, microSD a nabíjení. Nezaznamenal jsem žádné problémy s přehříváním, při vyšší zátěži je levá část tabletu trochu vlažná. Klávesnicová část už z principu něco vážit musí, aby byl otevřený notebook stabilní a nepřeklápěl se (předpokládám, že možná obsahuje i nějaké závaží). Má hmotnost 760 (bez HDD) a neobsahuje přídavný akumulátor. Touchpad je velký a práce s ním je příjemná. Obě části jsou spojeny pomocí „hinge“ – poměrně masivního odlitku obsahující konektor, dva výstupky a západku s uvolňovacím tlačítkem. Při otevřeném notebooku je zadní část trochu zvednutá, tablet má v západkách trochu vůli, ale vše funguje bez problémů. Jenom je třeba dávat pozor, aby při spojení západka dobře zapadla, a při přenášení nedržet notebook za tabletovou část. Zadní kryt tabletu je vroubkovaný, takže se dobře drží, asi se ale bude hůř čistit. Dotyková plocha je plastová, proto přišla ke slovu ochranná fólie. Displej je vzhledem k velikosti a rozlišení jemnost pouze asi 140 DPI, ale přesto je velmi dobře čitelný, rozsah intenzity podsvícení je dostatečně velký. Rozeznání dotyků funguje bez problémů. Reproduktory jsou bohužel umístěné na zadní straně, takže i když nemají úplně špatný zvuk, toto umístění ho hodně degraduje. Totéž platí o jediné kontrolce, která je umístěná také na zadní straně, takže v běžné poloze není vidět. Stejně bohužel téměř žádné informace neposkytuje, pouze stav nabití (a i ten pouze při připojení nabíječky) a při zapnutí několikrát zabliká. Mohla by informovat např. o stavu standby nebo o přistupování k disku… Ovládací tlačítka (standby, home a hlasitost) jsou také na zadní straně, ale u těch to nevadí, protože se dobře ovládají po hmatu. Výdrž akumulátoru je solidní a samozřejmě se hodně mění podle způsobu použití, připojení k docku, provozu přídavného HDD atd. Při čtení v režimu tabletu se staženou intenzitou podsvícení hlásí výdrž přes 12 hodin, reálná hodnota bude asi mezi šesti až deseti hodinami.

Největším kladem i slabinou zároveň je operační systém. Plusem je to, že se jedná o systém známý ze standardních PC – není potřeba nic znovuobjevovat, fungují všechny periferie a programy. Záporem jsou jednak staré známé windowsácké bolístky (některé s novými verzemi mizí, další se ale objevují), jednak nedotaženost dotykového uživatelského prostředí (prostě Android i iOS jsou o hodně dál…). Více k tématu zde.

S „tabletobookem“ jsem hodně spokojený, přes den ho používám většinou jako notebook, večer před spaním jako čtečku a přehrávač audia a videa.

Poznámka: Po několika týdnech přestala fungovat wifi, takže jsem posílal notebook na reklamaci – DPD si jeden pátek zásilku vyzvedlo a další pátek opravený přivezlo, stav opravy lze sledovat online, takže rychlost i přístup jsou příkladné. Podle reklamačního protokolu byla vyměněna základní deska. V rámci rozšířené záruky mi bylo schváleno vrácení celé kupní ceny, takže vlastně mám notebook zadarmo… Poprvé jsem vlastně rád, že se mi něco rozbilo :-)

Klady:
- univerzálnost zařízení, poměr ceny a výkonu, z mého pohledu ideální kompromisní velikost umožňující mobilitu a celkem komfortní ovladatelnost
- dostatek přípojných míst (3xUSB, LAN, microHDMI, microSD, sluchátka/mikrofon)
- solidní provedení a vzhled
- slušná výdrž akumulátoru
- display má dobré pozorovací úhly a velký rozsah regulace podsvícení, vzhledem k úhlopříčce a rozlišení je jeho jemnost dostačující
- pohodlná HW klávesnice s funkčními klávesami, velký multidotykový touchpad podporující gesta
- kompatibilita s běžně užívanými programy a periferiemi k PC
- dobrá podpora HW, detekce připojení a odpojení klávesnice atd.
- rychlost záruční opravy
- vrácení kupní ceny v rámci ASUS záruky

Zápory:
- Windows (po aktualizaci na verzi 10 se situace zlepšila, ale k přívětivosti Androidu a jeho nabídce aplikací má hooooodně daleko, je problém přizpůsobit si nastavení vzhledu - např. velikost horní lišty oken, aby se lépe ovládala dotykem)
- operační systém (spolu s oddílem pro obnovení systému) zabírá hodně diskového prostoru, nedovedu si představit použití verze tohoto přístroje s 32 GB úložištěm…
- někdy trochu opožděné reakce (to ovšem dělají Windows i na mnohem výkonnějších přístrojích)
- dlouhý přechod z režimu spánku (cca 10s)
- umístění reproduktorů v zadním krytu
- hodila by se i čtečka plnoformátových paměťových karet a USB standardní velikosti na tabletové části
- zadní kryt při silnějším stlačení trochu povrzává
- jediná kontrolka je umístěná na zadní straně a téměř žádné informace neposkytuje
- použití Secure Boot a UEFI téměř znemožňuje instalaci alternativního operačního systému

WINDOWS 10

Windows 10 v současnosti používám na dvou zařízeních - jednak na klasickém notebooku HPProBook 470 s úhlopříčkou 17 palců a procesorem i5, jednak na konvertibilním notebooku Asus Transformer Book T200TA (úhlopříčka 11,7“, dvoujádrový Atom), používaném jako notebook i jako tablet. Jako srovnání beru pro tablet Android a pro desktop Mageia Linux, které už dlouho používám. Se systémy Microsoftu jsem začínal u MS DOS 6 a Windows 3.1, takže i tady mám široké možnosti porovnání. Konvertibilní zařízení 2 v 1 architektury x86 jsem vybral kvůli kompatibilitě s používanými zařízeními (tiskárna, skener atd.), protože zařízení ARM mají v tomto ohledu velký deficit. Právě u něj jsem očekával, jak budou Windows 10 použitelné a uživatelsky přívětivé.

Začnu tím, co se objeví po spuštění počítače. Oba notebooky už mají nástupce systému BIOS zvaný UEFI. U HP ProBooku jde naštěstí přepnout do módu Legacy (= původní BIOS), takže vše funguje jako dříve a lze bez omezení bootovat z USB nebo CD/DVD a instalovat alternativní operační systémy. Jenom původní Windows je potřeba po přepnutí do Legacy přeinstalovat, aby šly vůbec spustit. Bohužel ASUS TransformerBook už tuto možnost nemá a přinutit ho, aby nabootoval z USB je téměř nadlidský úkol. Situace je navíc komplikovaná tím, že ačkoliv je notebook 64 bitový, je UEFI (a potažmo i Windows 10) 32 bitový. A pokud některá linuxová distribuce podporuje UEFI, bývá to 64 bitová verze, která si s 32 bitovým UEFI zrovna nerozumí. Zatím se mi podařilo nabootovat z USB Ubuntu 15.4 64 bit, ovšem instalace skončila chybou GRUBu. Snad se to časem podaří, protože na Linux na dotykové obrazovce jsem docela zvědavý…

Vzhled systému je celkem pěkný, ovšem bohužel kromě stažení motivů nelze systém příliš přizpůsobit. Časy xpéček, kde šlo nastavit úplně vše, jsou dávno pryč. Světlou lištu oken na světlá okna aplikací musel navrhnout opravdový masochista – někdy dá hodně hledání zjistit, kde jedno okno začíná a druhé končí… Nakonec mi nezbylo než pro změnu použít aplikaci WinAero Tweaker.

Konečně přibylo tlačítko „Zpět“, i když má trochu odlišné chování oproti Androidu. Plocha v desktopovém zobrazení má trochu „upozaděné“ dlaždice, které se zobrazí až po stisknutí tlačítka Start. To už je na svém obvyklém místě (když už nám MS dvacet let tvrdí, že je to to nejlepší – proč ho ve Win8 rušil je mi záhadou). Nabídka vypadá i funguje dobře, ale i tady chybí víc možností konfigurace – například změnit třídění nebo ruční přidání aplikace, která nebyla instalována přes instalátor. Aktualizace už nejdou vypnout nebo instalovat manuálně, jedině je možné je odložit nebo naplánovat restart, který je po některých aktualizacích nutný. Přednastavena je dokonce aktualizace pomocí peer-to-peer, takže kromě nekontrolovaného stahování dat probíhá i jejich odesílání. Pokud tedy člověk chce mít kontrolu nad objemem přenášených dat, má prostě smůlu. Poměrně k smíchu je prezentování možnosti spouštět aplikace na více virtuálních plochách jako velký pokrok, používám to už asi deset let. Dlouho čekám, až MS umožní „přišpendlení“ okna nad ostatní, což také používám a ve Windows mi chybí. V porovnání s Androidem je výhodou plný multitasking včetně neomezené manipulace s okny (v desktopové verzi je to samozřejmost), rozdělování obrazovky na více oken v tabletovém uspořádání skoro nepoužívám. Naštěstí už jde měnit velikost dlaždicových aplikací na desktopu, protože jednobarevná aplikace přes celou obrazovku je možná použitelná na telefonu, ale na velkém monitoru působí dost komicky…

Jako výhodu vidím možnost uvést zařízení do původního stavu tovární instalace, ovšem za cenu obsazení cca 8BG diskového prostoru oddílem pro obnovení systému. U 1000 GB notebookového disku to není problém (jedná se o necelé jedno procento kapacity), ale u 64 GB úložiště tabletu už to zamrzí (přicházíme o skoro 13% kapacity) a u 32 GB je to už krize…

Samozřejmě mají W10 i své mouchy. Počínaje prodlevami u nejrůznějších úkonů (i jednoduchých, a to i na notebooku s 8 GB RAM a procesorem i5) přes chybějící možnosti i některých elementárních nastavení až po stabilitu (někdy zpomalení systému vyřeší jedině restart, po dlouhé době jsem také viděl „modrou smrt“, a to bez zjevné příčiny při běžném používání). Jeden problém nastal při upgrade z původního stavu s Windows 8.1. Aktualizace se dvakrát zastavila na stejném místě (40%), takže bylo nutné notebook restartovat, čekat na obnovení W8.1, potom znovu stáhnout update. Pomohlo až vyresetování do továrního nastavení a následný upgrade do třetice. Příčinou byl pravděpodobně ovladač DVB-T USB tuneru, který byl problémový a při ladění programů pravidelně způsoboval „modrou smrt“ BSoD. I když jsem ho před upgradováním odinstaloval, přisuzuji mu tyto problémy, ale možná se pletu. K tomu se nabízí otázky: 1. Proč špatný ovladač může způsobit pád celého systému, 2. Proč zablokuje upgrade, aniž by systém cokoliv ohlásil nebo se pokusil o nápravu? 3. Proč proboha po nepodařené aktualizaci systém stahuje znovu cca 2 GB dat, když už je má jednou stažené???? Myslel jsem, že takové problémy by už dnes měly být minulostí…

Další úsměvný problém vzniknul při vytváření bitové kopie čistě nainstalovaného systému se základními aplikacemi. Po výběru komponent k zálohování byla oznámena velkost 18 GB, ovšem výsledná záloha se nevešla na 20 GB diskový oddíl! Z používání linuxových systémů jsem zvyklý, že zálohy jsou díky komprimaci menší než zálohovaná data. Jenom Microsoft dokáže zálohu ještě „nafouknout“…

Desktopová varianta je evolucí dřívějších verzí Windows, naštěstí bez nějakých „převratných“ novinek. Vzhled a funkčnost je o něco lepší než u Windows 8 (8.1), některé nedostatky byly odstraněny, jiné se naopak nově objevily. Něco funguje lépe, něco hůře, bohužel žádné velké možnosti upravit si prostředí k obrazu svému se nekoná. Tabletové uspořádání má některé zajímavé funkce (např. rozdělení displeje), je potřeba si zvyknout na rozdíly oproti Androidu. Co sráží uplatnění na dotykových přístrojích je naprostý deficit aplikací pro Metro. Store je i při tom málu aplikací nepřehledný – například nevím, jak odinstalovat aplikaci přímo ve Store, řeším to přes pravé tlačítko na spouštěči aplikace. Lze je nahradit desktopovými aplikacemi, ale potom bývá ovládání pomocí dotyků dost nekomfortní. Dostat se na základní pracovní plochu je navíc v tabletovém režimu nemožné, přitom ve Windows 8 to šlo bezproblémově pomocí dlaždice – proč toto nezůstalo zachováno je mi záhadou. Typickým příkladem chybějící aplikace je pořádný správce souborů. V desktopovém prostředí je samozřejmě bezkonkurenční Total Commander, který ale pro dotykové ovládání není moc vhodný, a nějaká použitelná alternativa pro tabletový režim chybí (něco jako X-plore pro Android). Placené aplikace jsou možná kvalitnější, ale zatím jsem nákup neriskoval, protože doposud stažené aplikace od toho silně odrazují…

Shrnutí: Oproti Androidu zaostávají Windows 10 v nabídce aplikací, rychlosti, optimalizaci pro dotykové ovládání a v těžko definované disciplíně – ovladatelnost? zábavnost? přívětivost? Jako desktopový systém jsou Windows 10 poměrně dobře použitelné. Bohužel s každou další verzí Windows klesají možnosti nastavení – a to jak přizpůsobení vzhledu, tak třeba konfigurace aktualizací. Možná některé zmíněné problémy lze odstranit změnami v nastavení, ale bohužel jsou dobře utajené…Nástupce BIOSu – systém UEFI – je kapitolou sama pro sebe, která ale asi většinu uživatelů nezajímá, ovšem značně omezuje možnosti použití alternativních operačních systémů… Microsoft se také snaží vytvořit kolem Windows 10 celý ekosystém (Store, OneNote, MSN, Outlook, Skype, propojení účtů a nastavení u různých zařízení – telefonů a tabletů…), ale ani v této oblasti nic převratného nepřináší a spíš dohání ztrátu, kterou má v porovnání se službami Google nebo Apple. Linux je nedostižný v možnosti konfigurace a je i daleko svižnější, také má moji daleko větší důvěru ohledně bezpečnosti.

Klady:
- možnost snadno přepínat mezi režimy pro tablet a desktop
- neomezený multitasking
- není problém s připojením disků se souborovým systémem NTFS (případně ext4)
- u dotykové klávesnice jde zrušit ukotvení k dolnímu okraji displeje a lze ji přemisťovat
- solidní vyhledávání (nevím proč, ale na silnějším notebooku je hrozně pomalé…)
- zobrazení hlavní nabídky všech nainstalovaných aplikací, možno překlikávat podle počátečních písmen (ale nenašel jsem, jak přidat aplikace, které se nemusí instalovat)
- aplikace pro Metro lze zobrazovat vedle sebe (ovšem kvalitních aplikací je tak málo, že to většinou není potřeba  )
- prohlížeč Edge je přizpůsobený dotykovému ovládání, má zajímavé funkce (poznámky, čtení…)
- konečně použitelné upozorňování na události a rychlý přístup k základním nastavením
- obsahuje jednu z nejlepších aplikací na předpověď počasí

Zápory:
- u TransformerBooku dlouho trvá probuzení ze spánku (cca 10s), i když někdy je okamžité – fakt nevím, které nastavení to způsobuje…
- dotyková klávesnice se ne vždy zobrazí, je potřeba aktivovat ručně (systém asi občas nezaregistruje odpojení docku – HW klávesnice)
- Store je nepřehledný, nabídka aplikací ostudně malá (porovnávám s Androidem nebo repozitáři linuxových distribucí), hodně jich je placených, případně nekvalitních
- aplikace málo využívají možností dotykového ovládání – třeba „vytahování“ z okrajů obrazovky
- i relativně jednoduché úkony mají prodlevu (i na výkonných počítačích)
- nepřišel jsem na to, jak přizpůsobit vzhled jinak, než použitím témat (např. zvětšit tlačítka oken, aby se lépe ovládaly dotykem) – používám tedy aplikaci WinAeroTweaker
- použití Secure Boot a UEFI téměř znemožňuje instalaci alternativních operačních systémů
- nelze jednoduše v režimu tabletu přejít na klasickou plochu (ve Windows 8 to šlo jednoduše přes dlaždici)
- nepřišel jsem na to, jak do nabídky aplikací přidat odkazy na ty aplikace, které lze spustit přímo a nemají klasickou instalační proceduru
- vzhled dlaždicových a desktopových aplikací je hodně odlišný, i když mnohdy by šlo vzhled sjednotit (např. veškerá nastavení)
- velké množství i poměrně jednoduchých aplikací zabírá hodně diskového prostoru, což hlavně u nízkokapacitních úložišť zamrzí

Meteorologická měření - meteostanice LaCrosse WS 2300

(grafy jsou na konci příspěvku)

Jak jsem se kdysi zmínil v tomto příspěvku, zaznamenávám meteorologická data pomocí poloprofesionální meteostanice LaCrosse WS 2300. Měření provádím od roku 2008, frekvence je 1 hodina. Pokud se chcete podívat, na konci tohoto příspěvku jsou přehledné grafy za roky 2011 až 2013. Na vodorovné ose je číslo obsahující kompletní časový kód – 20120130120000 tedy znamená 30. leden 2012 12:00:00 hodin. Ačkoliv je měření automatické, zejména v minulosti se vyskytovaly problémy – jak softwarové, tak hardwarové, případně chyby obsluhy…

Zpočátku byly problémy hlavně se software pro ukládání dat Heavy Weather. O „péči“, kterou dodavatel věnuje jeho vývoji, svědčí to, že již od samého počátku je k dispozici pouze jeho betaverze 2.0. Ta občas dokázala smazat celý datový soubor s měřeními za několik měsíců. Po takových zkušenostech jsem se naučil průběžně data zálohovat a nakonec jsem stejně přešel na SW Open2300 (vytvořil Kenneth Jahn Lavrsen) běžící pod Mandriva / Mageia Linuxem. Jedná se o soubor utilit fungujících pouze v příkazové řádce, které však spolehlivě fungují. I zde jsem měl jeden čas problémy s ukládáním dat, které jsem si ovšem nevědomky způsobil sám, protože jsem nedopatřením změnil přístupová práva do adresáře s daty a při následných problémech jsem na to nepřišel. Toto jsem obešel nainstalováním experimentální verze Mageia na jiný oddíl disku, kde vše opět běželo bez problémů.

Na přelomu let 2012 a 2013 jsem začal mít problémy s výpadky čidla venkovní teploty. Nepomohlo několikero vyčištění, přepnutí z propojení kabelem na bezdrátové, výměna baterií – prostě odešla celá venkovní jednotka, která má bohužel i funkci jakési ústředny, takže nová mě přišla na víc než tisícovku a dost dlouho jsem čekal na vyřízení objednávky. Zaplaťpánbůh po výměně je systém opět plně funkční. Čidlo hlásilo teplotu 69,9°C, což by v grafech působilo rušivě, proto jsem tyto hodnoty přepsal nulami a problém jde v grafech vysledovat hlavně podle hodnot 100% u venkovní vlhkosti vzduchu (jedná se o listopad 2012 až únor 2013).

Dalším podstatným zdrojem poruch jsem já jakožto uživatel. Kromě již zmíněného zmatku v oprávněních jsem občas zapomněl uložit data. Měřící jednotka má paměť na 175 měření, takže při ukládání dat každou hodinu je to zhruba týden (168 hodin) s minimální rezervou. Každý den opomenutí tedy znamená ztrátu dat.

Protože se různými měřeními (i když v jiném oboru) zabývám profesionálně už více než 18 let, pro případné šťouraly musím uvést, že zde publikovaná měření jsou spíše orientační. Měření je zatíženo chybami vyplývajícími hlavně z umístění senzorů. Anemometr pro měření rychlosti větru rozhodně není umístěn na volném prostranství ve výšce 10 m, jak by správně měl být, ale ve výšce zhruba 2,5 m a navíc ze severovýchodu a východu je částečně krytý domem, i když přízemním (odstup od stavby je asi 3 m) – převládající směry větru jsou ale spíše jižních a západních směrů. Čidlo teploty je umístěné na terase orientované na západ pod přesahem střechy ve výšce asi 2,5 m a asi 2,5 m od budovy. Není ani tak ovlivněné blízkostí budovy tepelnými úniky v zimě, ale spíše osluněním terasy odpoledním sluncem, kdy stoupá proud teplého vzduchu nad ohřátou dlažbou. Tento vliv bývá během léta omezen zastíněním terasy markýzou. Srážkoměr není vyhřívaný, takže je schopný měřit pouze srážky ve formě deště. Nevím, do jaké míry je korektní měření vody z tajícího sněhu, ale srážky měřím ještě klasickým nádobkovým srážkoměrem (viz zde). Hodnota atmosférického tlaku není korigovaná na hladinu moře.

Protože po mnoha letech mám doma k dispozici notebook s Windows, v současnosti ukládám data souběžně jak v linuxu, tak ve Windows. Samozřejmě i tam jsem musel řešit problém, protože s meteostanicí dodávaný konvertor ze sériového portu na USB není ve Windows 8 podporovaný, takže jsem si musel pořídit jiný. Program pro vyhodnocování Heavy Weather Review je hodně jednoduchý s minimálními možnostmi pro nějaké rozsáhlejší vyhodnocení, používám ho pouze pro rychlý přehled naměřených hodnot. Pro zpracování měření proto používám buď Libre Office Calc, nebo Excel z kancelářského balíku Microsoft Office.

Pro zajímavost uvádím odkaz na nedalekou automatickou meteorologickou stanici ČHMÚ v Semčicích, která je vzdušnou čarou vzdálena pouze 1,5 km. 

 

Windows 8 (8.1) – propadák? (dočti do konce!)

V návaznosti na předchozí příspěvek o Windows bych se chtěl trochu hlouběji věnovat operačnímu systému Windows 8. Předesílám, že se jedná o můj subjektivní pohled a že vzhledem k mým uživatelským zkušenostem s jinými operačními systémy mám možnosti srovnání.

S PC jsem začínal zhruba před dvaceti lety, v době, kdy byl standardním OS MS DOS v.6.x, případně jeho dokonalejší, ovšem v běhu času neúspěšné alternativy (např. DR-DOS). Windows existovaly jako grafická nadstavba běžící pod (nebo spíš nad) DOSem, a to ve verzi 3, později až 3.11, kdy v podstatě vše v uživatelském rozhraní mělo formu oken. Pro plnohodnotné ovládání však nebyly Windows nutné, jako jednoduché GUI byl většinou používán dvouokenní správce souborů Norton Commander nebo jeho alternativy (M602, Volkov Commander) a aplikace byly autonomní včetně vlastních grafických rozhraní. Markantní změnu v ovládání přinesly Windows 95 (prázdná plocha a tlačítko Start) a pokračoval „mírný pokrok v mezích zákona“ – Windows 98, 2000, NT Millenium, XP, Vista a „sedmičky“. Koncept ovládání se téměř neměnil, přibývaly funkce, podpora HW zařízení, grafické vychytávky atd., naopak klasický příkazový řádek DOSu je odsouván do stále větší hloubky systému. Někdy v roce 2007 jsem se také začal zajímat i o alternativní OS založené na linuxovém/unixovém jádru – zejména Mandriva Linux a později jeho forková distribuce Mageia, ale zkoušel jsem např. i distribuce Ubuntu, openSUSE, Fedora, PCLinuxOS nebo i freeBSD. V této oblasti jsem si zvyknul na naprostou svobodu volby při výběru, přizpůsobování i správě systému. Další skupinou jsou různá zařízení s OS Android různých verzí, který mi poměrně vyhovuje, ale bez „rootnutí“ a tedy ztráty záruky jsou i možnosti správy systému hodně omezené. Samozřejmě bylo potřeba věnovat zpočátku určité úsilí a čas k pochopení rozdílů mezi jednotlivými systémy. Navíc mě používání různých alternativ naučilo určité toleranci, takže místo abych nějaký systém nebo jeho část zavrhnul po první negativní zkušenosti, snažím se pochopit jejich fungování a případně se naučit jich využívat.

Zatímco přechod mezi jednotlivými verzemi Windows od verze 95 až po „sedmičky“ byl vždy poměrně bezbolestný, u Windows 8 už končí všechna legrace. Podotýkám, že se spíše budu vyjadřovat k verzi 8.1, protože „osmičky“ předinstalované na novém notebooku jsem téměř bezprostředně aktualizoval na tuto verzi. Už sama aktualizace nebyla úplně jednoduchá, protože obchod Store ji nenabízel. Po googlování jsem zjistil, že problém asi bude v neaktuálnosti nějaké aplikace. Stáhnul jsem z webu Microsoftu diagnostickou utilitu, která mi prozradila, co je třeba aktualizovat, a nakonec se samotnou aktualizaci podařilo spustit. Stahování (asi 3,6 GB) bylo ukrutně pomalé a objevila se chybová hláška s číslem chyby, kterou se mi nepodařilo identifikovat. Po restartu stahování zdárně doběhlo a pak se systém aktualizoval, restartoval, zase restartoval, přitom vypisoval různé vtipné hlášky (při asi třetím restartu po aktualizaci a následné konfiguraci to bylo něco ve smyslu „ještě něco musím nastavit“). Ale sláva, Windows 8.1 se úspěšně rozběhly. Oproti předchozí verzi jsem zaregistroval jenom návrat tlačítka Start a možnost menších dlaždic, takže jsem si prohlédnul několik videí na Youtube, abych se dozvěděl, že největším přínosem aktualizace na v 8.1 je možnost nastavit systém tak, aby se co nejvíc podobal Windows7 (?!)…

Když pominu problémy způsobené nezvyklým ovládáním, nedá se rozhodně říct, že by byl běh systému bezproblémový (jak už jsem ostatně naznačil při popisu aktualizace na verzi 8.1). Aktualizace systému (Windows Update) i aplikací (Store) jsou velmi pomalé. mTorrent po instalaci nemá přístup k zápisu do svých konfiguračních souborů, takže je potřeba spouštět ho s oprávněním správce nebo upravit práva k jeho adresáři (dobrá, toto je spíše chyba aplikace). Po instalaci populární hry World Of Warplanes (stejnou chybu údajně vykazuje i World Of Tanks) chybí knihovna d3dx9_43.dll, o které jsem po googlení zjistil, že je součástí DirectX 11 a musel jsem doinstalovat součást DirectX (dxwebsetup.exe).

Tomu všemu předcházela moje snaha o zvládnutí základů obsluhy Windows 8. Nepovažuju se za úplnou lamu, ale tady jsem opravdu dost bloudil. Problémy nastaly už při spouštění a ukončování aplikací, základním nastavením systému nebo s vypnutím počítače (!), což nesvědčí to o uživatelské přívětivosti a intuitivnosti systému. Některé z nejvíce do očí bijících nesmyslů byly odstraněny při aktualizaci na verzi 8.1. Částečně pomohly nějaké tutorialy na Youtube. Samozřejmě si časem člověk asi zvykne, ale nejsem si jistý, jestli je nastoupená cesta správná.

Co se týká grafické stránky a ovládání, Windows 8(.1) se mi zdají jako divný propletenec dvou, možná i tří systémů. Jeden by seděl tabletu a charakterizují ho velké dlaždice, „vytahování“ panelů od okrajů obrazovky, posouvání obrazovky do stran, velké fonty i obrázky. Druhým jsou klasické Windows 7 s pracovní plochou a okny. A do třetice se občas objeví aplikace naprosto graficky nezapadající, v celoobrazovkovém režimu s obrovskými fonty a ikonami/tlačítky/obrázky (nebo jak to nazvat). K tomuto dochází například v Internet Exploreru 11, v Nastavení systému, Store… Na displayi notebooku 17“ nebo na ještě větším monitoru stolního počítače vypadá celoobrazovková aplikace s třemi řádky textu a jednou ikonou opravdu komicky… Některé aplikace jsou jakoby hybridní – mohou pracovat jak v klasickém okně, tak v „moderním“ celoobrazovkovém režimu (Internet Explorer, Nastavení počítače). Zatím se mi nepodařilo vysledovat, jestli se tato vlastnost dá nějak nastavit, nebo jestli záleží na tom, odkud je aplikace spuštěna. Celkem úspěšně se dá novinkám v ovládání vyhnout tím, že uživatel pracuje na klasické ploše s okny. Mně osobně vadí u nového vzhledu hlavně ztráta velkého množství informací o běhu systému. Na dolní liště hned vidím, jaké aplikace běží, kolik je hodin, jaký je stav akumulátoru atd., zatímco v celoobrazovkovém zobrazení nevím vůbec nic. Miniaplikace na plochu oficiálně také nejsou k dispozici, i když jdou nainstalovat z alternativních zdrojů. V linuxu ještě navíc používám postranní lištu s widgety zobrazujícími zatížení procesoru, systémové teploty, síťový provoz atd. – pro Windows se mi zatím nic podobného nepodařilo najít, a to ani ve formě tak vyzdvihovaných aktivních dlaždic. Celoobrazovkové aplikace je možné skládat na plochu v proměnném poměru, což ale oproti klasickému okennímu zobrazení poskytuje daleko méně možností – podařilo se mi zobrazit pouze dvě aplikace vedle sebe, ale rozdělit toto podokno horizontálně, aby šly zobrazit třeba tři aplikace, pravděpodobně nejde.

Jako praktické se mi zdá rozhraní Metro neboli úvodní obrazovka s dlaždicemi, které od verze 8.1 už jdou zmenšit do velikosti ikon a vejde se jich tedy na plochu poměrně dost, ovšem za cenu chybějícího popisu. Dlaždice jdou seskupovat do skupin, což mi trochu připomíná Windows 3.1 s jeho okny aplikací, které se mi docela zamlouvaly. Obrazovka všech aplikací je také poměrně přehledná, aplikace lze třídit podle různých hledisek (název, datum přidání, druh aplikace…). Jako plus se mi jeví dobře řešené vyhledávání v aplikacích, souborech i na webu.

Konečně i Microsoft zavedl obdobu linuxových/applovských/androidích zdrojů softwaru neboli Windows Store s mraky zbytečných a nic neřešících, ovšem systém zahlcujících a krásně vypadajících aplikací. Nechápu, proč je třeba mít různé aplikace pro televizní program, počasí, sport, pořady ČT atd., když všechno z toho jde jednoduše řešit pomocí záložek v internetovém prohlížeči. Zdá se mi, že opět převládá orientace na tablety a smartphony, zatímco desktopových aplikací je zde pomálu. Tomu nasvědčuje i grafické provedení s předimenzovanými rozměry úplně všeho, což ubírá na přehlednost. Občas snad člověk narazí na nějakou přínosnou aplikaci, ale asi je stále lepší hledat aplikace přímo na webu.

Uvidíme, jestli se celkový koncept Windows 8 uchytí. Na jednu stranu je jeden operační systém pro klasická PC i tablety a smartphony logický, protože částečně dochází k jejich postupnému sbližování (konvertibilní tablety, notebooky s dotykovým displayem, all-in-one zařízení s dotykovou obrazovkou). Ovšem i nadále jsou požadavky na grafické rozhraní třeba mezi stolním PC s monitorem 23“ a smartphonem s displayem 3,5“ natolik rozdílné, že další sbližování je podle mě spíše kontraproduktivní. Možná u větších úhlopříček displaye bez dotykové vrstvy stojí za úvahu setrvání u Windows 7, protože přes všechnu snahu se některých neblahých novinek zbavit nelze. Změna koncepce ovládání je totiž tak velká, že mi to připomíná situaci v době nástupu Windows 95, kdy z plochy téměř vše zmizelo a objevilo se tlačítko Start. Nakonec se tento koncept stal standardem, který do ná Microsoft cpal horem dolem a všichni se byli nuceni přizpůsobit. Nyní tedy hurá, všechno bylo špatně, správná cesta nevede skrz okna, ale je dlážděná! Dominance Microsoftu na poli operačních systémů je ovšem tak silná, že pravděpodobně své vize prosadí a uživatelům ten svůj systém prostě „nacpe“. Otázkou je, proč by se takový systém měl jmenovat Windows, když se s okny už téměř nepracuje - třeba přijdou Tiles 2? :-) My uživatelé budeme stejně vždycky nespokojení – buď je nový systém podobný tomu předchozímu moc, nebo naopak málo…

Abych své dojmy shrnul. Windows 8 jsou systém použitelný, ale nikoliv bezproblémový. Pro zařízení s větší úhlopříčkou displaye bez dotykové vrstvy se mi ovládání nezdá vůbec optimální, někdy je plýtvání prostorem na monitoru až neuvěřitelné. O bloudění v systému nemluvě – tam je chyba mezi židlí a klávesnicí, ale přeci jenom by podle mě mohl jít systém uživateli trochu více naproti. Je potřeba si osvojit několik základních triků při ovládání, aby člověk dosáhl požadované akce – kam najet myší, co uchopit a kam táhnout, což není pro neznalého zrovna intuitivní. Navíc dříve zažité postupy často už nefungují (lišta okna není zobrazována, ESC nic nedělá, nabídka pravým tlačítkem myši se neotevírá). Podle mě je přechod na Windows 8 z předchozích verzí srovnatelně náročný jako přechod na některou linuxovou distribuci, kdy při vhodném výběru určitě nemusí být změna v ovládání tak velká. Pro spokojené uživatele Windows 7 na desktopech asi není moc racionálních důvodů pro změnu.

Doplněno po měsící a půl používání:

Čím dál víc se z mého pohledu jeví Windows 8 jako totální propadák. Když pominu odlišné ovládání, čemuž se dá přizpůsobit, jako největší problém se vynořuje stabilita systému. Podotýkám, že jsem neprováděl žádné nestandardní operace, pouze jsem si nastavil systém, aby mi v rámci možností vyhovoval, a nainstaloval nějaké aplikace – Firefox, Skype, Zoner Photo Studio, flash, Libre Office, hry atd. Už během používání některé „dlaždicové“ aplikace hlásily při spouštění chyby nebo vůbec nereagovaly. Vrcholem ovšem bylo, když po běžném vypnutí notebook odmítl nastartovat a jedinou možností bylo spustit částečné obnovení do továrního nastavení – což naštěstí zachovalo data, ale veškerá nastavení, aktualizace a většina nainstalovaných aplikací (tedy několik dní práce) jsou fuč. Po obnovení systému, které zabralo několik hodin, následovaly aktualizace včetně přechodu na verzi 8.1 – další odpoledne v čudu. Instalace aplikací zabere další odpoledne a budu doufat, že se už stejný problém nevyskytne...Totální pád systému bez zjevné příčiny do stavu, aby nenabootoval, jsem neviděl už spoustu let. Přitom by počítač provozován pod běžným uživatelem, bez oprávnění správce.

V minulých dnech byla uvolněna nová verze linuxové distribuce Mageia 4. Obsahuje zatím experimentální podporu UEFI, takže doufám, že se časem podaří její zprovozění. Bohužel při prvním pokusu o bootování z instalačního média se objevila chyba xserveru…Nebýt dětí a jejich oblíbených her, klidně bych se i nadále bez systému Windows obešel…

Jak si vyrobit samolepku s tučňákem (nebo jakoukoliv jinou...)

My uživatelé linuxu tajně závidíme uživatelům windows jejich "osamolepkované" stroje s logy jejich nejoblíbenějšího operačního systému :-) Občas se dají koupit různé samolepky nebo jiné propagační předměty s opensource/linuxovou tématikou, čímž zároveň přispějeme na propagaci linuxu. Problémem může být dostupnost nebo úzký sortiment. Já mám vyzkoušený postup, jak lze celkem jednoduše vyrobit samolepku, která vypadá profesionálně a po přilepení na správné místo pomůžže propagovat zase ten nášš operační systém... (přiložené obrázky ovšem ukazují výrobu samolepky k alarmu:-) )

Potřebovat budeme:
- obyčejný kancelářský papír
- kvalitní tiskárnu
- oboustrannou lepící pásku (tenkou)
- šširšší průhlednou lepící pásku

 

Postup je jednoduchý. Vytiskneme si požžadované logo na papír. Kvůli kvalitě tisku používám hladký kancelářský papír. Obrázek zhruba obstřihneme a rubem nalepíme na oboustrannou lepící pásku - já použžívám tenkou papírovou pásku, která je původně určena pro lepení koberců k podlaze.

 Líc přelepíme průhlednou lepící páskou.

Hotový "sendvič" pak ořízneme na požžadované definitivní rozměry. Já použžívám řezačku na fotografie, ale určitě jde použít i ostré nůžžky nebo možžná i ulamovací nožík. Doporučuji volit tvar se zaoblenými rohy, protožže ostré rohy se rády odchlipují.

Výsledek vypadá velice dobře a je i docela trvanlivý. Podle použitých materiálů může být samolepka troššku silnější než obvykle, ale to jsou i některé originální.

NENAKUPUJTE U HUDLA.CZ aneb Jak jsem sednul na lep

Začnu trochu zeširoka. V posledních letech nakupuji drobnou elektroniku, příslušenství k PC a tabletům, menší autopříslušenství atd. v různých e-shopech většinou z Číny nebo Hong-Kongu. Pokud pominu delší dodací dobu a u dražšího zboží případnou celní proceduru, je to výhodné z mnoha důvodů – neuvěřitelně široký výběr, poštovné zdarma nebo symbolické, jednoduchá platba přes Paypal, samozřejmě cena atd. Ověřený mám hodně známý Dealextreme.com, ale nakupuji i přes E-bay. Občas samozřejmě člověk narazí na problém, ale jednak se většina dá vyřešit po domluvě s e-shopem, jednak u levnějších položek to beru jako jakousi daň za láci. Po zkušenostech svých i uživatelů na internetu se některému zboží vyhýbám - jednak dražšímu (mobilní telefony, tablety – kvůli případnému servisu), jednak všeobecně problematickému („fejkové“ USB flashky a paměťové karty, které mají zlomek udávané kapacity nebo vůbec nefungují).

Protože jsem potřeboval microSD kartu kapacity 32GB třídy 10 k rozšíření paměti v tabletu, hodilo se mi, že ji Amplion.cz loni v srpnu nabízel. Zaplatil jsem tedy voucher a objednal ji přes dodavatele, kterým byl e-shop Hudla.cz. Spolehnul jsem se na to, že Amplion.cz je zavedený slevový portál a že má ověřené dodavatele. Přitom stačilo do googlu napsat „hudla.cz zkušenosti“ a rozhodně bych to neudělal. Delší dodací lhůta (myslím byly uváděny tři až čtyři týdny) mi nevadila, ale mohla mě varovat. Cena byla výhodná, 399,- Kč, poštovné v ceně.

Zásilka opravdu po asi třech týdnech přišla. Ovšem odesílatelem byl nějaký čínský e-shop a špatné zkušenosti se potvrdily – karta hlásila chyby, ztrácely se z ní data, prostě nepoužitelný šmejd. Hned jsem kontaktoval Amplion.cz. kde mi doporučili reklamovat kartu u dodavatele, což jsem udělal a po domluvě s majitelem panem Hudcem jsem poslal kartu k reklamaci, což mě stálo další peníze za poštovné. To bylo v září. Tím byl problém definitivně vyřešen, a to doslova. Od té doby si moje urgence přeposílají Amplion.cz a Hudla.cz a já nemám ani kartu, ani peníze. Po několika měsících jsem věc hodil za hlavu a jsem rád, že jsem přišel o relativně malou částku. Našel jsem „s křížkem po funuse“ na internetu i spoustu podobných zkušeností jiných zákazníků. Proto varuji – NEKUPUJTE NIC U HUDLA.CZ! Pan Hudec je podvodník, který dodává nefunkční zboží, obchoduje i na Aukro.cz, kde mění nicky, aby obešel svoji špatnou pověst. Je to jenom prostředník, který přeprodává nejhorší čínský šmejd a údajně čelí množství žalob. PROTO SI VŽDY PROVĚŘUJTE SOLIDNOST OBCHODNÍKŮ třeba na Heureka.cz! Ani nákup prostřednictvím zavedeného slevového portálu není zárukou solidnosti, což mě překvapilo asi nejvíc. Amplion.cz se odvolává na jejich smluvní podmínky a ohledně mého problému kromě přeposílání e-mailů nic neudělal! Doufám, že aspoň přestali nabízet zboží tohoto podvodného e-shopu. Mě tato zkušenost stála něco přes čtyři stovky…

Windows 7 a 8 - pro mě novinky...

Nedávno jsem byl okolnostmi donucen trochu blíže se seznámit s OS Windows verze 7 a 8 (8.1). Asi si to zaslouží trochu vysvětlení. Jako zaměstnanec velké nadnárodní společnosti mám možnosti při správě PC podstatně omezené. Firma totiž umožňuje pouze hromadné používání standardního OS, což do nedávna byly Windows XP a vzhledem k ukončení jejich podpory právě probíhá přechod na Windows 7. Zároveň jsem dostal nový služební notebook, takže jsem naštěstí nemusel řešit přeinstalaci a „jenom“ jsem instaloval potřebné aplikace na nový HW. I když po různých peripetiiích jsem získal oprávnění lokálního administrátora, stejně je zakázáno instalovat jakékoliv oficiálně nezakoupené a neschválené aplikace (včetně opensource a freeware). Naopak je bez možnosti volby předinstalován balík aplikací jako kancelářský SW, fotoeditor, SAP frontend, antivirus atd. Doma jsem se vzhledem k zastaralosti počítačů rozhodl upgradovat a koupil nový notebook (podotýkám, že bez dotykového displaye). A protože děti dorůstají do věku, kdy se začínají zajímat o počítačové hry, toto je hlavním důvodem, proč jsem se rozhodl pro předinstalovaný nejaktuálnější OS Microsoftu Windows 8. Samozřejmě na jeho disk přibude i linuxová distribuce Mageia v dualbootu (snad se o zkušenosti taky podělím).

Přechod na Windows 7 v zaměstnání proběhl celkem bezbolestně. Filozofie ovládání se od WinXP nijak neliší, jenom některé věci jsou trochu jinak uspořádané a samozřejmě se o hodně posunula i grafická stránka, takže vzhled systému je celkem líbivý. Změny jsou spíše kosmetické.

U Windows 8 už ale končí všechna legrace. Pokud i zkušený uživatel má problémy například se spouštěním a ukončováním aplikací, se základními nastaveními systému nebo s vypnutím počítače (!), nesvědčí to o uživatelské přívětivosti a intuitivnosti systému. Některé z nejvíce do očí bijících nesmyslů byly odstraněny při aktualizaci na verzi 8.1. Nakonec jsem byl nucen najít si na Youtube několik videotutorialů, abych okoukal základní principy práce s Win8. Samozřejmě si časem člověk asi zvykne, ale nejsem si jistý, jestli je nastoupená cesta správná. Celý systém se mi zdá jako jaksi dvouvrstvý. Základ navazuje na předchůdce a na něj je naroubováno úplně nové prostředí, které cílí spíš na dotykově ovládaná zařízení. Také tomu odpovídá koncept obchodu s aplikacemi (konečně i Microsoft zavedl obdobu linuxových/aplovských/androidích zdrojů softwaru neboli Windows Store) s mraky zbytečných a nic neřešících, ovšem systém zahlcujících a krásně vypadajících aplikací. Nechápu, proč je třeba mít různé aplikace pro televizní program, počasí, sport, pořady ČT atd., když všechno z toho jde jednoduše řešit pomocí záložek v internetovém prohlížeči. Aby překvapení nebylo dost, občas se objeví cosi celoobrazovkového a graficky nezapadajícího, s obrovským písmem - Internet Explorer. Grafika je vůbec dost různorodá – od úvodní „dlaždicové“ obrazovky (kdy při kliknutí se dlaždice zvětšuje na celou obrazovku, což na velké úhlopříčce displaye vypadá fakt divně) přes klasická okna až po zmíněný celoobrazovkový Internet Explorer (možná je to i něco jiného, fakt někdy nevím, kde jsem se zrovna ocitnul :-) ).

Řekl bych, že změna ovládání Windows 8 prodělala oproti předchozím Windows 7 podobný skok, jako kdysi Windows 95 ve srovnání s Windows 3.1. Tehdy došlo k přechodu od seskupování aplikací v oknech k „prázdné“ pracovní ploše s tlačítkem Start a dolní lištou. Zvyknout si nebylo tehdy jednoduché, ale nakonec se toto uspořádání stalo víceméně standardem a naopak při jeho změně se mnoho uživatelů bouří. Mně se samotný princip úvodní vydlážděné obrazovky celkem líbí (tedy po důkladném přizpůsobení). Dokonce mi trochu připomíná původní koncept Win3.1, kdy šly ikony seskupovat do skupin (tehdy ve formě klasických oken), což je ve Win8 samozřejmě možné a chybí mi už jenom možnost minimalizace jednotlivých skupin. Snad bude možné docílit i zobrazování informací o systému tak, jak jsem byl zvyklý (zatížení CPU, síťový provoz atd.). Nyní tedy opět lišta s tlačítkem na čas zmizela (po aktualizaci na Windows 8.1 je opět na svém místě) a okna byla nahrazena dlaždicemi. Jestli bude tento koncept úspěšný nebo ne – to ukáže až čas. Možná je to logická cesta v době, kdy se čím dál častěji potkává klasické ovládání klávesnisí + myší s dotykovými obrazovkami. Spíš mi vadí, že při ovládání je třeba znát různé konkrétní postupy, jak se dostat k požadovaným funkcím. Jestliže musím přesně vědět, kam najet kurzorem, co uchopit a kam táhnout, abych dosáhl chtěného, nezdá se mi to zrovna ideální. Navíc případné alternativní postupy často nejsou aktivní (pravé tlačítko myši nic nenabídne, klávesa escape nic neudělá, horní lišta s tlačítky zrovna není zobrazena atd.). Po aktualizaci na Win8.1 a trošce nastavování lze počítač uvést do stavu hodně podobnému Win7, protože Microsoft byl asi dost bombardován stížnostmi nespokojených a zmatených uživatelů.

Ani jsem si neuvědomil, jak se mi po několika letech používání dostal linux s celým svým konceptem pod kůži. Můžu si vyzkoušet jakoukoliv distribuci, kdykoliv přejít na jinou a tu si podle svých požadavků přizpůsobit. Tak široké možnosti Windows určitě nenabízejí, zákazník v podstatě kupuje zajíce v pytli bez možnosti vyzkoušení. Pokud dříve platilo, že přechod na linux je komplikovaný kvůli odlišnému ovládání, tak myslím přechod na Win8 je z tohoto hlediska minimálně stejně náročný. Navíc mě poznání linuxu naučilo určité toleranci - nezavrhovat programy hned, když něco nefunguje podle očekávání, ale snažit se přijít na kloub jejich principům a tím se posunout dál.

Zajímavé je, že i když my uživatelé chceme stále nové, progresivnější a modernější systémy, na druhou stranu se zvedá vlna odporu, pokud se filozofie ovládání takového systému více odlišuje od původního. Toto platí i u poměrně flexibilní linuxové komunity – viz třeba bouře ve sklenici vody při přechodu na KDE4 nebo při zavádění prostředí Unity v Ubuntu. Ovšem právě linuxoví uživatelé mají vždy na výběr alternativní varianty…