Pokud máte nějaké připomínky k obsahu, nebojte se a napište. Jedná se o pracovní verzi, kterou stále ladím (např. zatím nejsou funkční všechny externí odkazy)...
ÚVOD DO SYSTÉMU LINUX
Tento text je určen zejména těm, kteří uvažují o instalaci operačního systému (dále OS) s linuxovým jádrem na svůj počítač. Začátečníkům by měl poskytnout základní informace o terminologii, principech, struktuře a fungování OS i o hlavních odlišnostech od nejrozšířenějších OS Microsoft Windows. Uživatelé se zkušenostmi z jiných OS by se měli dovědět o hlavních shodách i rozdílech. Zkušení uživatelé jistě prominou určitá zjednodušení, použitá z důvodu lepší srozumitelnosti. Pro zájemce o hlubší proniknutí do této problematiky jsou v textu odkazy na stránky s detailnějšími informacemi.
Hlavním cílem je, aby zájemci o Linux byli připraveni na to, co je při práci v novém OS čeká, a ušetřeni nedorozumění a nemilých překvapení.
Terminologie a principy
Svobodný (otevřený) software
Ve světě Linuxu se ve velké míře (nikoliv však výhradně) používá tzv. otevřený (neboli svobodný) software. Zjednodušeně se jedná o SW, jehož autor dává svolení komukoliv tento SW upravovat a šířit a to včetně jeho zdrojových kódů. Hovoří se o open source nebo free software, podmínky jsou obsaženy v licenci GPL. Tento SW může (ale nemusí!) být šířen bezplatně. Na vývoji se podílí jednak participující firmy a nadace, jednak komunita uživatelů. Případné chyby objevené při užívání aplikací je dobré hlásit autorům, popřípadě právě díky otevřenosti zdrojových kódů je možné odladění kterýmkoli věci znalým uživatelem.
Co je to Linux
Všeobecně se o operačních systémech založeném na linuxovém jádře mluví jako o „Linuxu“ (toto zjednodušené pojmenování bude používáno i v dalším textu). Ve skutečnosti je pouze jádro operačního systému linuxové. Vlastní operační systém je tvořen i dalšími softwarovými součástmi – ovladači, grafickým prostředím, utilitami, aplikacemi, dokumentací atd. Je výhodné, pokud je k dispozici ucelený OS, obsahující všechny potřebné součásti. Tyto ostatní součásti jsou zahrnuty do projektu GNU, proto správný název je GNU/Linux
Linuxová distribuce
Proto jsou k dispozici tzv. linuxové distribuce. Jedná se o datový nosič (typicky CD, DVD, flash disk), ze kterého lze nainstalovat kompletní OS. Získat se dají ve většině případů stažením z internetu, někdy objednáním CD/DVD nebo zakoupením společně s příručkou. Verze obsahující pouze svobodný software lze používat na libovolném počtu PC a volně dále šířit.
Distribucí existuje velké množství - vzhledem k principu otevřenosti totiž může vytvořit vlastní distribuci v podstatě kdokoliv. Jedná o jakousi skládačku, do které autor vloží komponenty, které (podle jeho názoru) nejlépe splňují požadavky pro dané použití, v našem případě většinou ve stolním nebo přenosném PC. Distribuce existují samozřejmě i pro síťové servery, ale třeba také pro mobilní telefony, multimediální přehrávače, přijímače satelitní TV atd. Typická distribuce pro použití na PC obsahuje jádro (téměř vždy linuxové), grafický server (obstarává výstup na monitor, komunikaci s klávesnicí a myší atd.), desktopové prostředí (to, co vidíme na ploše monitoru, např. KDE nebo GNOME), ovladače různých HW zařízení, utility pro správu systému a aplikace (přehrávače multimédií, kancelářský balík…).
Největší podíl má několik nejpoužívanějších distribucí, většinou vyvíjených nebo podporovaných různými komerčními firmami nebo nadacemi. V ČR jsou to zejména Ubuntu, Mandriva Linux, Debian, SUSE, Fedora, Slackware, Slax atd. – viz anketa. Většina distribucí vydává nové verze 2x ročně, aktualizace starších verzí bývá zajištěna delší dobu. Pokud je starší verze funkční a uživatel je s ní spokojen, není v podstatě žádný důvod přecházet na novější verzi (která ovšem samozřejmě nabízí rozšířenou funkčnost, zlepšenou podporu HW a novější verze aplikací). Zejména pro začátečníky je doporučováno s instalací nové verze počkat několik týdnů po jejím uvolnění, protože při jejím používání větším množstvím uživatelů dochází zákonitě ke zjišťování chyb, které jsou postupně odstraňovány pomocí aktualizací.
Proč používat Linux
Důvody, proč se uživatelé PC rozhodnou používat Linux, jsou rozmanité. Pro někoho je to cena (tento OS lze stáhnout bezplatně a legálně jej používat a šířit), pro jiného lepší bezpečnost, prostá zvědavost, nebo nespokojenost s dosud používaným OS. Moderní linuxové distribuce již nejsou záležitostí pro experty, ale jejich instalaci i používání zvládne mírně zběhlý uživatel počítače. Tolik obávaná práce v příkazovém řádku (terminálu) není v drtivé většině případů nutná, i když pro zkušeného uživatele přináší často zjednodušení práce (proto bývá využíván při řešení problémů třeba ve fórech – není nutné se toho obávat). Systém je výborně přizpůsobitelný požadavkům uživatelů. Po nainstalování je k dispozici kompletní systém včetně aplikací pro běžné činnosti.
Shody a rozdíly
Na první pohled se monitor se spuštěným Linuxem příliš neliší od toho, jaký většina uživatelů zná z Windows. Práce s menu, panely, ikonami a aplikacemi se vlastně neodlišuje.
Je třeba zdůraznit, že pro běžného uživatele nejsou nároky při používání OS Microsoft a linuxovými distribucemi nijak rapidně odlišné. Problém je v tom, že uživatel již většinou má jisté návyky a některé z nich je potřeba změnit, což vyžaduje trochu úsilí. Pokud někdo začíná s prací na PC opravdu „od nuly“, musí vyvinout zhruba stejné úsilí, ať se jedná o jakýkoliv OS.
V Linuxu jsou striktně oddělená oprávnění běžného uživatele a správce systému (tzv. roota). Již při instalaci jsou tyto uživatelské účty vytvořeny s tím, že uživatel má přístup pouze do svého adresáře (kde jsou uložena jeho data a jeho nastavení aplikací). Root má veškerá práva k nastavování systému a instalaci aplikací a může přidělovat oprávnění všem ostatním uživatelům. Nedoporučuje se provádět jakékoliv činnosti s oprávněními roota – tím je zajištěno, že systém nebude poškozen neuváženým zásahem, nebo třeba útokem zvenčí. V případě potřeby se systém sám na heslo roota zeptá – v tom případě pozor, pravděpodobně se jedná o důležité změny, které mohou způsobit až nefunkčnost systému! Zvláště začátečník by v takovém případě měl být velmi opatrný.
Pro práci jsou také podstatné již zmíněné rozdíly ve struktuře adresářů a rozlišování velkých a malých písmen.
Jak vybírat
Většina uživatelů PC má zkušenosti s nejrozšířenějšími OS firmy Microsoft – jedná se o různé varianty systému Windows. Struktura těchto systémů je poměrně pevně daná (respektive je nutno volit již při koupi OS), a proto jsou začátečníci často zmateni množstvím možností, které mají v Linuxu – počínaje volbou distribuce, možností výběru a konfigurace grafického prostředí a výběrem aplikací konče. Nejlépe je projít si weby jednotlivých distribucí a zjistit, co všechno poskytují. Výhodné je přizpůsobit výběr i tomu, jestli je v dosahu někdo, kdo určitou distribuci sám používá a je schopný pomoci s řešením případných problémů. Často bývá k dispozici tzv. LiveCD – je to kompletní distribuce sestavená tak, aby šla spustit z CD a poskytla plně funkční systém pro vyzkoušení. Velkou výhodou je to, že nedochází k zápisu na pevný disk, takže po restartování PC je původní OS nedotčený. Důležité také je, jak kvalitní je dokumentace a podpora na domovské stránce distribuce – proto je dobré zjistit, jaká je k dispozici dokumentace, jak kvalitní je wiki a jaké jsou odezvy na dotazy v diskuzním fóru. K některým distribucím existuje i možnost zakoupit příručku ve formě knihy, bývá včetně instalačních médií a bonusového SW. Starší vydání bývají uvolněna k volnému stažení.
Mezi nejrozšířenějšími distribucemi pro desktopová PC nejsou zásadní rozdíly. Obsahují většinou v době uvolnění co nejaktuálnější verzi jádra (tzv. kernel, může být vydavatelem doplněný třeba o ovladače), používají grafický server X11. Rozdílný bývá tzv. balíčkovací systém, zajišťující přístup k aktualizacím a softwaru. Dále obsahují desktopové prostředí (bývá možnost výběru při instalaci, nebo dodatečně nainstalovat jiné), utility pro správu systému (právě u nich se nejvíce projevuje invence autorů distribuce) a uživatelské aplikace.
Systém adresářů a souborů
V Linuxu se nesetkáme s označováním diskových jednotek jednotlivými písmeny C:\, D:\ atd. Fyzické disky se označují třemi písmeny – první je „s“ (pro SATA nebo SCSI disky) nebo „h“ (pro IDE disky), druhé je „d“ (pro pevné disky) nebo „r“ pro CD/DVD a třetí písmeno určuje pořadí disku podle připojení k řadiči. Oddíly vytvořené na disku se značí číslicí. Například počítač s jedním SATA pevným diskem a jednou SATA DVD mechanikou může obsahovat diskové oddíly sda1 (systémový oddíl), sda6 (oddíl s daty uživatelů), sda5 (odkládací neboli swap oddíl) a sr (DVD vložené v mechanice).
Základní adresář, tzv. kořenový, se překvapivě nazývá root (anglicky „kořen“)a označuje se lomítkem - / . V něm jsou připojeny všechny ostatní adresáře dle vžitých konvencí (např. oddíl s daty uživatelů sda6 bývá připojen do /home). Připojování oddílů a adresářů je možné v podstatě kamkoliv do struktury adresářů, což mohou využívat zkušenější uživatelé ke zjednodušení práce. Pro začátečníky je podstatné, že v souborových manažerech vidí svá data ve srozumitelných složkách jako Dokumenty, Videa, Obrázky atd. (ve Windows také spousta uživatelů nemá potuchy, že jejich dopisy jsou v C:\Documents and Settings\jmeno_uzivatele\Dokumenty)
Důležité je také vědět, že v Linuxu se v názvech souborů rozlišují velká a malá písmena – tedy Text.txt a text.txt jsou dva různé soubory a mohou být umístěny v jednom adresáři.
Zdroje softwaru
Všechny moderní distribuce poskytují servery se zdroji SW, takzvané repozitáře. Toto je jedna z velkých výhod ve srovnání s MS Windows. V těchto repozitářích je obrovské množství SW velice jednoduše přístupný pomocí tzv. balíčkovacího systému, kdy pomocí intuitivního grafického rozhraní lze přehledně přidávat a odebírat SW (i více programů najednou). Odpadá tedy vyhledávání na internetu, stahování, instalace *.exe souboru – a to vše opakovaně pro jednotlivé programy. Balíčkovací systém se postará i o tzv. softwarové závislosti: pokud program X potřebuje ke svému běhu knihovny Y a Z, jsou automaticky nabídnuty k instalaci zároveň s ním. Existují i neoficiální repozitáře, které spravuje komunita nebo jednotliví uživatelé.
Celkově lze systém repozitářů zjednodušeně přirovnat k serveru s aplikacemi ke stažení (např. stahuj.cz nebo slunečnice.cz) s tím rozdílem, že komunikace s ním probíhá komfortně pomocí balíčkovacího programu běžícího přímo na PC, poskytuje balíčky zkompilované pouze pro danou verzi distribuce a zároveň se stará o aktualizace při uveřejnění nové verze. Je potřeba mít zdroje SW správně nastavené konkrétně pro danou verzi distribuce (základní sada zdrojů jde většinou nainstalovat automaticky).
Při implicitní instalaci bývá nainstalována základní programová výbava, aby byl PC připraven k práci. Pokud některé její součásti konkrétnímu uživateli nevyhovují, není problém přidávat a odebírat aplikace dle potřeby. SW repozitáře bývají velmi obsáhlé a plné alternativního SW.
Pokud neexistuje balíček požadované aplikace určený přímo pro danou distribuci, poslední záchranou bývá ruční kompilace ze zdrojových kódů, ta je však doporučována spíše pro experimentátory a zkušené uživatele.
Výběr aplikací
V repozitářích je obrovské množství SW, který většinou dokáže nahradit dříve používané aplikace. Informace o ekvivalentech je možné najít např. na linux.cz. Dobrým pomocníkem je také balíčkovací program – jednak zde můžeme vyhledávat (např. heslo player nebo přehrávač nám najde různé přehrávače), jednak můžeme prohlížet popisy jednotlivých balíčků.
Řešení případných problémů
Jak již bylo uvedeno, pro seznámení s novým OS je potřeba vyvinout určité alespoň minimální úsilí. Možné jsou dva přístupy: buď začít systém používat a dokumentaci studovat až při řešení případných problémů, nebo se snažit s funkcí systému předem seznámit.
Dokumentaci můžeme najít v nápovědě k jednotlivým příkazům pomocí man (např. man mount vypíše nápovědu k příkazu mount, ukončuje se klávesou Q), dále v adresáři /usr/share/doc, ve vestavěné nápovědě (ikona záchranného kruhu nebo příkaz khelpcenter v KDE), na internetových stránkách distribuce (wiki, uvolněná dokumentace) nebo kdekoliv pomocí na webu pomocí vyhledávačů.
Dále je dobré, pokud se můžeme přímo zeptat nějakého zkušeného uživatele Linuxu, nejlépe stejné distribuce. Pokud to není zrovna Franta od sousedů, určitě někoho takového najdete na fóru na stránkách distribuce. Ovšem při kladení dotazů na fóru je nutné co nejpřesněji popsat problém a dodat podstatné informace o systému, HW apod.
Odkazy
linux.cz
abclinuxu.cz
linuxexpres.cz
root.cz
linuxzone.cz
Klady a zápory
+
cena – nulová nebo nízká
konfigurovatelnost – nekonečné množství variant nastavení
bezpečnost – není potřeba řešit problémy s viry, spyware atd.
licence – možnost bezplatného použití i ke komerčnímu použití, přístup ke zdrojovým kódům
dokumentace – obrovské množství volně přístupných informací
po nainstalování jsou v systému i aplikace pro práci, další je možné lehce doinstalovat
zdroje softwaru (repozitáře) – jednoduchý přístup k aktualizacím a aplikacím
-
SW musí být zkompilovaný pro konkrétní verzi distribuce (zajišťuje balíčkovač)
někdy horší podpora méně rozšířeného nebo nejnovějšího HW
kvůli menšímu rozšíření menší pravděpodobnost přímé pomoci jiného uživatele
nedostupnost některých programů (zejména hry, CAD/CAM, speciální aplikace) – stále častěji lze použít pro jejich spouštění program wine
Žádné komentáře:
Okomentovat