Mandriva Linux - výhledy

V posledních několika dnech se udály nejméně dvě dost podstatné události týkající se Mandriva Linuxu. Pro nezasvěcené je nutné udělat krátký úvod:

Distribuci Mandriva Linux vyvíjí francouzská společnost Mandriva S.A. Ta již před lety (rok 2004) překonala svoji klinickou smrt ještě pod názvem MandrakeSoft, jako tvůrce distribuce Mandrake Linux – špatné hospodářské výsledky a prohraný soudní spor o název Mandrake ji poslaly ke dnu. Firma se vzpamatovala, přijala nový název Mandriva (vzniknul spojením původního Mandrake a názvu pohlcené brazilské společnosti Conectiva). Ve světě linuxu získala pověst tvůrce výborné distribuce, kterou ovšem nedokáže marketingově využít a navíc se dost často dopouští zbytečných a hloupých chyb v programech. Nepodařilo se jí získat významnější podíl na trhu serverových operačních systémů, což je v tomto oboru podmínkou pro ekonomický úspěch. Prodej placené desktopové verze „Power Pack“ pravděpodobně nedokázal vydělat dost peněz, takže na jaře letošního roku se společnost opět ocitla na okraji propasti. Po různých spekulacích a dlouhém informačním vakuu bylo nakonec potvrzeno, že společnost přebírá strategický investor, ale stále panovala nejistota ohledně jejího dalšího směřování. Verze 2010.1 (Spring) vyšla se značným zpožděním (místo v dubnu až v červenci), naštěstí výsledek je poměrně kvalitní.

A nyní zpět ke zmiňovaným událostem. Tou první je zpráva na oficiálním blogu Mandrivy týkající se strategie firmy pro další období. Společnost má být restrukturalizována, další vývoj distribuce má být zachován, má být zlepšena komunikace s komunitou a dokonce je vytyčen cíl stát se nejlepší světovou distribucí používající prostředí KDE. Výhledově má být přijato cca. třicet vývojářů z Brazílie, Francie a Ruska. Tradiční podzimní vydání distribuce nevyjde (což se vzhledem k posunutí jarního termínu dalo čekat), takže další verzí by měla být jarní 2011.1 Spring. Cíle tedy opravdu smělé.

Druhou důležitou zprávou je vznik forku (=odnože) distribuce Mandriva Linux jménem Mageia. Má vzniknout jako ryze komunitní projekt zaštítěný nově založenou neziskovou společností. Tvořit by ji měli bývalí zaměstnanci firmy Mandriva S.A., kteří odešli nebo „byli odejiti“ po zrušení oddělení Edge-IT a kteří již nevěří budoucnosti distribuce řízené komerční firmou.

A co z toho vyplývá pro nás uživatele? Oba projekty působí sympaticky. Možná nás může mrzet, že dochází ke tříštění sil, což je často v diskuzích ohledně linuxu zmiňováno. Na druhou stranu má šanci vzniknout nový kvalitní produkt. Nejdůležitější pro mě ale je, že filozofie distra jako maximálně uživatelsky příjemného operačního systému zůstane i nadále zachována. Ve světě linuxu máme svobodu přejít k jakékoliv jiné distribuci, ale v mém případě to beru jako krajní možnost – Mandriva mi prostě zatím vyhovuje nejlíp. A to kromě jiného i díky výborné partě, která se sešla kolem webu www.mandrivalinux.cz. Takže – Ivane, Peťoši, Hobile, Aldo, Jakube, Lucie, Dmitriji, Karle a ostatní – DÍK!!!!

Přechod na Mandriva Linux 2010 Spring

Pokud je uvolněna nová verze mnou používané linuxové distribuce, většinou s přechodem nechvátám. Z dřívějších zkušeností vím, že je dobré počkat pár týdnů, aby se v repozitářích objevily aktualizace odstraňující případné chybičky. Většinou potom provádím přechod tak, že nechám zformátovat systémový oddíl a zachovám oddíl /home včetně nastavení. Po instalaci už většinou stačí drobná doladění, aktualizace a systém je funkční. Následně je ovšem potřeba nainstalovat SW z repozitářů i ten, který mám nainstalovaný z jiných zdrojů, a případně obnovit dříve změněná nastavení z /etc a jiných umístění. Výhodou je, že se systém „pročistí“, ovšem přeci jenom je tento postup zdlouhavější. Existuje sice možnost vypsat si seznam nainstalovaných balíčků a po přechodu na novou verzi je pomocí urpmi nainstalovat, ale tento způsob jsem zatím nepoužil – názvy balíčků se mění, je třeba je vyselektovat a neřeší to problém SW instalovaného "ručně".

Z těchto důvodů jsem se rozhodl zkusit tentokrát aktualizaci pomocí instalačního média. Naposledy jsem tento postup použil při přechodu z mdv2008.0 na 2008.1 na dvou PC a výsledek nebyl zrovna potěšující, takže jsem byl zvědavý, jestli byl na tomto poli učiněn pokrok.

Vypálené DVD s ML 2010.1 jsem vložil do mechaniky a spustil instalaci. Správně byla detekována verze 2010.0 a nabídnuta aktualizace na 2010.1, kterou jsem potvrdil. Zpočátku instalace probíhala dost pomalu, odhadovaná doba se dostala až na 5 hodin, což mě vzhledem k deváté hodině večerní nepotěšilo. Nakonec se ovšem rychlost zvýšila k normálu a proces trval necelou hodinu. Doběhl bez problémů do konce a vyžádal si restart. Po naběhnutí systému (bylo poměrně pomalé, protože se kompilovaly moduly jádra) se objevily nějaké problémy – implicitně se pro spuštění nastavilo staré jádro, nefungovala wifi síť (dříve jsem používal modul broadcom-wl, ale nyní se tvrdošíjně prosazoval ndiswrapper), grafické prostředí bylo kvůli pomalosti nepoužitelné. Nakonec jsem se problémy prokousal, zaktualizoval a systém je funkční.

Žádné podstatné změny v nové verzi jsem nezaregistroval. Ani nová verze KDE 4.4.3 žádné převratné změny nepřináší. Opět mi začala fungovat hibernace (dříve byla funkční, později z neznámého důvodu ne), ovšem i nadále nefungují horké klávesy pro regulaci podsvícení displaye (táhlo v PowerDevilu naštěstí ano). Pro wifi se mi nepodařilo systému vnutit ovladač broadcom-wl, takže jsem použil ndiswrapper a ovladač pro Windows XP.

Potvrdilo se mi, že přechod na novější verzi Mandriva Linuxu pomocí aktualizace z instalačního média není úplně triviální záležitostí. Alespoň v mém případě bylo vždy potřeba zásahů do systému, aby bylo dosaženo jeho plnohodnotné funkčnosti. Toto je zejména pro méně zkušené uživatele podstatným a mnohdy nepřekonatelným problémem. Otázkou je, jestli by tento postup proběhl bezproblémově na systému bez mnou dříve provedených různých změn v nastavení. Stále tedy platí doporučení: novou verzi Mandrivy instalujte s přeformátováním kořenového adresáře a zachováním oddílu s uživatelskými daty. Pokud chcete „čistou“ instalaci, je možné přesunout skryté adresáře s nastavením aplikací z domovského adresáře do zálohy a po instalaci případně některé přesunout zpět – obsahují totiž důležitá data a nastavení (např. e-mailovou schránku včetně obsahu, oblíbené položky prohlížečů, obsah kalendáře, kontakty atd.). Jako velkou výhodu výše popsané aktualizace ovšem je, že systém je použitelný ve stejném stavu, jako byl před aktualizací.

Applemánie

Nevím, jak to ten Apple dělá, ale asi má dobré imagemakery. Už zase na netu vyskakují reklamy na prodej nového iphone4 nebo ipadu za neuvěřitelné sumy. Totéž platí pro macbooky, i-pody i MacPC. Při uvádění nových modelů se stojí mnohahodinové fronty, kolabují servery e-shopů, nastává pravá hysterie. Přitom žádné z těchto zařízení podle mě alespoň co se týká hardware v současnosti nepřevyšuje konkurenci, často naopak funkčností i vybaveností zaostává (nepodporování technologií flash a java, nemožnost výměny akumulátorů, chybějící USB a SD-card sloty ...). Musím přiznat, že jsem žádné z těchto zařízení neměl v ruce, takže jsem neměl možnost vyzkoušet údajnou ohromující ergonomii a uživatelskou přívětivost. Ovšem pokud bych za notebook srovnatelný s konkurencí zaplatil o x tisíc Kč navíc (zde vs. zde), tak bych si představoval, že mi ráno udělá snídani, zaleje kytky a poseká zahradu. Samozřejmě nikomu neberu právo takové výrobky vyrábět a jinému je kupovat, ale ode mě aspoň zatím neuvidí Apple ani korunu.

Jedno nelze firmě Apple upřít: dokáže přijít s neotřelými nápady, které často udávají směr technologického vývoje. A pokud už nápad existuje, dokáže ho prosadit na trhu (grafické prostředí operačního systému, dotykové ovládání, miniaturní mp3 přehrávače, smartphony atd.). Daní je poměrně značná uzavřenost systému a vzájemná závislost hardwaru a softwaru. Uživatel je pak do velké míry rukojmím výrobce s minimálními možnostmi volby (sakra, před pěti lety jako uživatele výhradně Windows by mě tenhle aspekt vůbec nenapadnul :-) ).

Nicméně můj osobní názor je, že vlastnictví cool přístrojů od Apple je ve většině případů projevem jakéhosi snobismu a snahy odlišovat se. V určitých kruzích prostě se asi sluší patřit ke komunitě „jablíčkářů“ . Potom ale už to ztrácí ten punc originality, že?

V nejbližší době fandím hlavě ipadu. I když tabletPC není žádnou novinkou, Apple má šanci dostat ho mezi masy a tím rozjet celkový trh. Koncept menšího tabletu mi přijde jako dobrá alternativa k mininotebookům, ve větším rozměru by mohl částečně zastoupit „dospělé“ notebooky. Dotykové ovládání, pokud bude dostatečně propracované, může být příjemné a pro mnoho běžných činností dostačující. Ovšem samozřejmě by se muselo jednat o přístroje s dostatečným výpočetním a grafickým výkonem a také se širokou konektivitou. Cenově se časem musí blížit notebookům (protože jsou jednodušší, s větší sériovostí výroby by se mohly dostat i pod ně). Měly by být založené na platformě PC, aby bylo možné použít běžné operační systémy včetně linuxu. Zajímavým kouskem, který je křížencem mezi notebookem a tabletem, je třeba HP EliteBook 2730p – jenom bych měl trochu obavy o životnost otočného kloubu mezi tělem a displayem.

Docela bych si uměl představit mít jednu takovou „tabulku“ o velikosti zhruba 15“ doma. Pro prohlížení internetu, čtení dokumentů a přehrávání multimédií jen tak na klíně a ovládání dotykem, pro psaní postavený v nějakém stojánku s možností připojení klávesnice a samozřejmě všech standardních zařízení (myš, joystick, flash disky, paměťové karty atd.). Uvidíme...

Multifunkční zařízení Samsung SCX-4300 v Mandriva Linuxu

Můj otec si před lety koupil tiskárnu se skenerem Lexmark X1130. Po přechodu na Linux se ukázalo, že to nebyla nejlepší volba – tiskárnu se mi jakž-takž podařilo rozběhat s užnevímjakým driverem pro úplně jiný typ, ale skener prostě odmítal spolupráci totálně. Navíc při pouze příležitostném tisku zasychaly cartridge. Proto jsem se rozhodl pořídit novou tiskárnu. Laserová technologie se mezitím stala cenově dostupnou i pro domácí užití. Barvu jsem vzhledem k předpokládanému minimálnímu používání a vysokým nákladům na výměnu náplní zavrhnul.

Moje volba padla na Samsung SCX-4300 – černobílou laserovou tiskárnu se skenerem. Samsung dodává vlastní Unified Linux Driver, měly by fungovat i ovladače z repozitářů (cups-drivers-splix – podporují SPL neboli Samsung Printer Language). A protože mi shodou okolností v mailu přistála nabídka na tuto tiskárnu za směšných 1999,- Kč, bylo rozhodnuto. Den po objednání jsem jel tiskárnu vyzvednout.

Tiskárna vypadá opravdu solidně, má zásobník na 250 listů, možnost tisku na štítky, obálky nebo fólie, skener formátu A4 s rozlišením 600x2400 DPI a možnost fungování jako kopírka bez připojení PC. Našel jsem i postup pro hack, který „oblbne“ počítadlo a umožní tisk až do úplného spotřebování toneru, popř. po jeho doplnění. Před pár lety stály podobné tiskárny desítky tisíc...

Protože táta bude tiskárnu instalovat pod mým vedením „na dálku“, vyzkoušel jsem si instalaci nejdřív u sebe, na notebooku Acer Extensa 5220 s Mandriva Linuxem 2010.0 KDE 32 bit. Nejdřív jsem měl problém tiskárnu zapnout, protože jsem si nevšimnul kolébkového síťového vypínače na zadní straně, jehož existenci ale hodnotím kladně - mám totiž rád elektrozařízení, která mají opravdový síťový vypínač. To je tak, když člověk frajersky pohrdne obrázkovým průvodcem „pro blbé“. V další fázi jsem nechal vše na autodetekci a tiskárnu připojil. Byla okamžitě detekovaná, ale bůhvíproč jí byl přiřazen jakýsi ovladač pro Epson. Stavová ikona tiskáry byla zašeděná a v Nastavení tiskáren byla uvedena jako neznámá. Toto se mi nelíbilo (funkčnost jsem ani nezkoušel), tudíž jsem ji smazal, pomocí balíčkovače nainstaloval již zmíněný cups-drivers-splix a znovu tiskárnu připojil. Detekce už proběhla v pořádku, doinstalovalo se automaticky pár dalších balíčků a bylo hotovo – zkušební tisk proběhl v pořádku.

Pro nastavení skeneru jsem rovněž použil Ovládací centrum, i když tam jsem vlastně jenom zkontroloval, jestli je detekován. Skenování pomocí Xsane bylo bez problémů. Nutno dodat, že celý systém Sane jsem měl nainstalovaný již dříve, protože používám jiný skener (Canon LIDE25).
Jenom pro zajímavost jsem zkusil nainstalovat i originální Unified Linux Driver v. 3.00.62 (měl by si poradit se všemi tiskárnami Samsung). Stáhnul jsem ho ve formě archivu tar.gz, který obsahuje instalátor s vlastním GUI a možností nastavení zařízení během instalace. Nepovažuji to za úplně ideální řešení, nicméně je univerzální a funkční. Jediný problém se vyskytl s tím, že instalace nefungovala, pokud byl instalátor rozbalen do adresáře, jehož název obsahoval českou diakritiku. Po přesunutí do adresářové cesty bez diakritiky v názvech instalace proběhla, dokonce se vytvořila i položka v menu včetně volby pro odinstalování. Nainstalovaný driver by měl mít podobné možnosti jako driver pro Windows (neumí vkládat vodoznak a požívat jakési šablony, ale toto uživatel stejně řeší v editoru přímo při zpracování dokumentů). Tento ovladač jsem nezkoušel, tiskárnu jsem už měl zpátky v krabici a ani ho nebudu u táty instalovat – funkčnost je myslím dostatečně zajištěna ovladači z repozitářů a tátu jako BFU by to mohlo spíš mást.

Jak z provedení, tak podpory zařízení mám dobrý pocit. Snad o něj nepřijdu ani během dalšího užívání, protože řešení případných problémů by bylo na mně... Malá výtka by směřovala k příslušenství. V balení není USB kabel, takže ten, kdo ho nemá např. od staré tiskárny, si ho musí dokoupit. Také tištěná dokumentace je velice skromná, jediný list (velmi) rychlého původce – podrobný manuál je v pdf-ku na přiloženém CD. Plusem je, že v dokumentaci je popsána i instalace a řešení případných problémů v Linuxu. Poměr výkonu k ceně se mi zdá vynikající, člověk se diví, že za takový peníz jde vůbec takovéto zařízení vyrobit...