Windows 7 a 8 - pro mě novinky...

Nedávno jsem byl okolnostmi donucen trochu blíže se seznámit s OS Windows verze 7 a 8 (8.1). Asi si to zaslouží trochu vysvětlení. Jako zaměstnanec velké nadnárodní společnosti mám možnosti při správě PC podstatně omezené. Firma totiž umožňuje pouze hromadné používání standardního OS, což do nedávna byly Windows XP a vzhledem k ukončení jejich podpory právě probíhá přechod na Windows 7. Zároveň jsem dostal nový služební notebook, takže jsem naštěstí nemusel řešit přeinstalaci a „jenom“ jsem instaloval potřebné aplikace na nový HW. I když po různých peripetiiích jsem získal oprávnění lokálního administrátora, stejně je zakázáno instalovat jakékoliv oficiálně nezakoupené a neschválené aplikace (včetně opensource a freeware). Naopak je bez možnosti volby předinstalován balík aplikací jako kancelářský SW, fotoeditor, SAP frontend, antivirus atd. Doma jsem se vzhledem k zastaralosti počítačů rozhodl upgradovat a koupil nový notebook (podotýkám, že bez dotykového displaye). A protože děti dorůstají do věku, kdy se začínají zajímat o počítačové hry, toto je hlavním důvodem, proč jsem se rozhodl pro předinstalovaný nejaktuálnější OS Microsoftu Windows 8. Samozřejmě na jeho disk přibude i linuxová distribuce Mageia v dualbootu (snad se o zkušenosti taky podělím).

Přechod na Windows 7 v zaměstnání proběhl celkem bezbolestně. Filozofie ovládání se od WinXP nijak neliší, jenom některé věci jsou trochu jinak uspořádané a samozřejmě se o hodně posunula i grafická stránka, takže vzhled systému je celkem líbivý. Změny jsou spíše kosmetické.

U Windows 8 už ale končí všechna legrace. Pokud i zkušený uživatel má problémy například se spouštěním a ukončováním aplikací, se základními nastaveními systému nebo s vypnutím počítače (!), nesvědčí to o uživatelské přívětivosti a intuitivnosti systému. Některé z nejvíce do očí bijících nesmyslů byly odstraněny při aktualizaci na verzi 8.1. Nakonec jsem byl nucen najít si na Youtube několik videotutorialů, abych okoukal základní principy práce s Win8. Samozřejmě si časem člověk asi zvykne, ale nejsem si jistý, jestli je nastoupená cesta správná. Celý systém se mi zdá jako jaksi dvouvrstvý. Základ navazuje na předchůdce a na něj je naroubováno úplně nové prostředí, které cílí spíš na dotykově ovládaná zařízení. Také tomu odpovídá koncept obchodu s aplikacemi (konečně i Microsoft zavedl obdobu linuxových/aplovských/androidích zdrojů softwaru neboli Windows Store) s mraky zbytečných a nic neřešících, ovšem systém zahlcujících a krásně vypadajících aplikací. Nechápu, proč je třeba mít různé aplikace pro televizní program, počasí, sport, pořady ČT atd., když všechno z toho jde jednoduše řešit pomocí záložek v internetovém prohlížeči. Aby překvapení nebylo dost, občas se objeví cosi celoobrazovkového a graficky nezapadajícího, s obrovským písmem - Internet Explorer. Grafika je vůbec dost různorodá – od úvodní „dlaždicové“ obrazovky (kdy při kliknutí se dlaždice zvětšuje na celou obrazovku, což na velké úhlopříčce displaye vypadá fakt divně) přes klasická okna až po zmíněný celoobrazovkový Internet Explorer (možná je to i něco jiného, fakt někdy nevím, kde jsem se zrovna ocitnul :-) ).

Řekl bych, že změna ovládání Windows 8 prodělala oproti předchozím Windows 7 podobný skok, jako kdysi Windows 95 ve srovnání s Windows 3.1. Tehdy došlo k přechodu od seskupování aplikací v oknech k „prázdné“ pracovní ploše s tlačítkem Start a dolní lištou. Zvyknout si nebylo tehdy jednoduché, ale nakonec se toto uspořádání stalo víceméně standardem a naopak při jeho změně se mnoho uživatelů bouří. Mně se samotný princip úvodní vydlážděné obrazovky celkem líbí (tedy po důkladném přizpůsobení). Dokonce mi trochu připomíná původní koncept Win3.1, kdy šly ikony seskupovat do skupin (tehdy ve formě klasických oken), což je ve Win8 samozřejmě možné a chybí mi už jenom možnost minimalizace jednotlivých skupin. Snad bude možné docílit i zobrazování informací o systému tak, jak jsem byl zvyklý (zatížení CPU, síťový provoz atd.). Nyní tedy opět lišta s tlačítkem na čas zmizela (po aktualizaci na Windows 8.1 je opět na svém místě) a okna byla nahrazena dlaždicemi. Jestli bude tento koncept úspěšný nebo ne – to ukáže až čas. Možná je to logická cesta v době, kdy se čím dál častěji potkává klasické ovládání klávesnisí + myší s dotykovými obrazovkami. Spíš mi vadí, že při ovládání je třeba znát různé konkrétní postupy, jak se dostat k požadovaným funkcím. Jestliže musím přesně vědět, kam najet kurzorem, co uchopit a kam táhnout, abych dosáhl chtěného, nezdá se mi to zrovna ideální. Navíc případné alternativní postupy často nejsou aktivní (pravé tlačítko myši nic nenabídne, klávesa escape nic neudělá, horní lišta s tlačítky zrovna není zobrazena atd.). Po aktualizaci na Win8.1 a trošce nastavování lze počítač uvést do stavu hodně podobnému Win7, protože Microsoft byl asi dost bombardován stížnostmi nespokojených a zmatených uživatelů.

Ani jsem si neuvědomil, jak se mi po několika letech používání dostal linux s celým svým konceptem pod kůži. Můžu si vyzkoušet jakoukoliv distribuci, kdykoliv přejít na jinou a tu si podle svých požadavků přizpůsobit. Tak široké možnosti Windows určitě nenabízejí, zákazník v podstatě kupuje zajíce v pytli bez možnosti vyzkoušení. Pokud dříve platilo, že přechod na linux je komplikovaný kvůli odlišnému ovládání, tak myslím přechod na Win8 je z tohoto hlediska minimálně stejně náročný. Navíc mě poznání linuxu naučilo určité toleranci - nezavrhovat programy hned, když něco nefunguje podle očekávání, ale snažit se přijít na kloub jejich principům a tím se posunout dál.

Zajímavé je, že i když my uživatelé chceme stále nové, progresivnější a modernější systémy, na druhou stranu se zvedá vlna odporu, pokud se filozofie ovládání takového systému více odlišuje od původního. Toto platí i u poměrně flexibilní linuxové komunity – viz třeba bouře ve sklenici vody při přechodu na KDE4 nebo při zavádění prostředí Unity v Ubuntu. Ovšem právě linuxoví uživatelé mají vždy na výběr alternativní varianty…

Konečně (snad) vyhovující myška...

Už delší dobu se snažím vybrat si nějakou náhradu běžné počítačové myši, která by mi více vyhovovala po ergonomické stránce (viz třeba můj starší příspěvek zde). Konečně jsem snad našel, co jsem hledal. Jedná se o tzv. vertikální myš, při jejímž používání je ruka v přirozenější poloze než u běžné myši. Není to žádná novinka, ale konečně jsem ji našel za rozumnou cenu v nabídce čínského "gadgetového" e-shopu Dealextreme.

Myš opravdu dobře padne do ruky, obě tlačítka i kolečko kladou optimální odpor. Povrch je opatřen protiskluzovou vrstvou, spodní strana naopak kluznými podložkami. V linuxu (Mageia 3) funguje hned po připojení - identifikace (výpis z dmesg):

usb 5-1: new low-speed USB device number 3 using uhci_hcd
usb 5-1: New USB device found, idVendor=15d9, idProduct=0a4f
usb 5-1: New USB device strings: Mfr=0, Product=1, SerialNumber=0
usb 5-1: Product:  USB OPTICAL MOUSE
input:  USB OPTICAL MOUSE as /devices/pci0000:00/0000:00:1d.2/usb5/5-1/5-1:1.0/input/input13hid-generic 0003:15D9:0A4F.0002: input,hidraw0: USB HID v1.11 Mouse [ USB OPTICAL MOUSE] on usb-0000:00:1d.2-1/input0
 
Snad jedinou nevýhodou je, že je myš nepoužitelná pro ovládání levou rukou - to je ovšem logická daň ergonomii.

Mageia 2 - zvýšení maximální hlasitosti (KDE4)

Někdy po přechodu na Mageiu jsem si po čase uvědomil, že maximální úroveň hlasitosti zvuku je nižší, než jsem byl zvyklý. Nedokážu přesně říct, kdy ke změně došlo - sluchátkový výstup na mém notebooku má dostatečný výstupní výkon, takže při použití sluchátek se problém neobjevoval. U vestavných reproduktorů je občas potřeba jít na maximum, zejména má-li zvukový signál nižší úroveň. Stejně ale bez přímého porovnání si člověk rozdíly těžko uvědomuje.

Protože na Mandrivě jsem měl Pulse Audio vypnuté, tento zvukový systém jsem tedy začal používat až na Magei. Při seznamování s jeho možnostmi jsem si všimnul, že při spuštění mixeru Ovládání hlasitosti PulseAudio je možnost nastavovat hlasitost přes 100% (až do 152%). Bohužel Kmix nejenom že neumožňuje hranici 100% překročit, ale pokud je nastaveno zvýšení hlasitosti v PulseAudio, tak jakákoliv manipulace prostřednictvím Kmix vrátí hlasitost na maximálně 100%.

Při pátrání po řešení jsem objevil widget Veromix. Lze jej nainstalovat klasicky přes volbu Přidat widget. Funguje podobně jako Kmix, ale má daleko víc možností nastavení. Mě zajímala hlavně maximální hodnota zesílení, kterou jde nastavit až na hodnotu 256%. Já jsem neriskoval a nastavil jsem 160%, což zhruba odpovídá původní maximální hodnotě v mixeru PulseAudio.

Vše funguje bez problémů, lze nastavit i horké klávesy. Jediný drobný nedostatek je, že při změně klasitosti se neobjevuje proužek OSD informující o úrovni hlasitosti uprostřed obrazovky. Hlasitost je ovšem zobrazena "bublinou" u ikony widgetu, což je snad dostačující.

Pokud nechceme dublovat Kmix, je možné jeho automatickému spuštění zabránit smazáním souboru kmix-autostart.desktop z adresáře /usr/share/autostart.

Ergonomická náhrada počítačové myši - Genius Pen Mouse

Po téměř dvaceti letech více či méně intenzivního používání počítačové myši mě v poslední době začíná občas bolet předloktí. Zdá se, že se nejedná o nějaké problémy s karpálním tunelem (zde), ale prostě namožení z nepřirozené polohy ruky. Přirozená poloha ruky položené na stole je totiž s malíkovou hranou na desce a s dlaní svírající úhel s deskou asi 45°. Při používání standardní myši je ale ruka nucena pracovat s dlaní téměř rovnoběžně s deskou stolu, takže je namáháno celé předloktí. Je několik možností, jak se tomuto vyhnout:
- Ergonomická myš (odlišná pro praváky a leváky), která nenutí ruku do tak nepřirozené polohy. Extrémním případem je tzv. vertikální myš.
- Trackball, který úplně mění princip ovládání a ruka se nepohybuje. Existují jako stolní, nebo třeba v podobě kroužku k navlečení na prst, případně kombinované s myší
- Touchpad (buď vestavěný v notebooku, popř. externí nebo kombinovaný s externí klávesnicí)
- Grafický tablet, který lze kromě ovládání PC použít i ke kreslení
- Existují i jiná nestandardní polohovací zařízení

Klasická myš má podstatnou výhodu - vzhledem k masovému rozšíření jde koupit za velice nízké ceny. Jakékoliv alternativní zařízení je podstatně nákladnější, ceny např. herních myší nebo stolních trackballů většinou o dost překračují tisícikorunovou hranici. Je určitě dobré si před nákupem co nejvíce zařízení vyzkoušet, ale stejně je potřeba si na odlišné držení a ovládání zvyknout, takže přínos (nebo nevhodnost) se projeví až časem. Může nastat i případ, že alternativní zařízení nenahrazuje plně funkci původní myši - nepř. neumožňuje použít prostřední tlačítko nebo rolovací kolečko, nebo prostě si na něj uživatel nezvykne.

Já jsem se rozhodl pro Genius Pen Mouse.

Identifikace zařízení v linuxu:

Výpis lsusb: Bus 003 Device 002: ID 0458:00ca KYE Systems Corp. (Mouse Systems)

Výpis dmesg:
usb 3-1: new low-speed USB device number 2 using uhci_hcd
usb 3-1: New USB device found, idVendor=0458, idProduct=00ca
usb 3-1: New USB device strings: Mfr=1, Product=2, SerialNumber=0
usb 3-1: Product: 2.4G Wireless Mouse
usb 3-1: Manufacturer: Genius
input: Genius 2.4G Wireless Mouse as /devices/pci0000:00/0000:00:1d.0/usb3/3-1/3-1:1.0/input/input10
generic-usb 0003:0458:00CA.0002: input,hiddev0,hidraw1: USB HID v1.00 Mouse [Genius 2.4G Wireless Mouse] on usb-0000:00:1d.0-1/input0

Jak název "Pen Mouse"napovídá, zařízení má tvar silnějšího pera.  Principielně se jedná o optickou myš s bezdrátovým přenosem. Kliknutí levým tlačítkem se provádí přitlačením k podložce, funkci pravého tlačítka přebírá dolní tlačítko na těle pera a posun (scrolování) probíhá při stisknutém horním tlačítku a současném vertikálním pohybu perem. Funkci prostředního tlačítka pero postrádá. Na odlišný způsob ovládání je potřeba si chvíli zvykat (tak tomu asi bylo i když jsem poprvé držel klasickou myš, jenom už si to nepamatuju :-) ).

Peromyš byla zabalena v podle mě zbytečně předimenzované krabičce z průhledného plastu, ve které je ještě blistr s vlastní myškou a USB přijímačem a dále papírová krabička s příslučenstvím (mikrotužková baterie, koženkové pouzdro, dvě náhradní špičky, přípravek na jejich výměnu a CD s utilitou pro Windows). K provedení nemám žádné připomínky, design se mi líbí. Přijímač není ve vyloženě micro provedení, z USB portu vyčnívá asi 10 mm, takže při neopatrné manipulaci hrozí jeho vylomení. Ceny se v e-shopech momentálně pohybují od 320 Kč výš. 

Vlastní používání je celkem bezproblémové. Po připojení k PC (operační systém Mageia 2  a PCLinuxOS 2012) je zařízení detekováno jako standardní myš a funguje bez problémů. Bohužel nejsou dostupná pokročilá nastavení, které umožňuje pouze přiložená utilita pro Windows. Ta umožňuje čtyři druhy úchopu - pro pravou a levou ruku a klasické tužkové držení nebo držení jakýmsi "nadhmatem" (jak často drží tužku leváci). To je celkem škoda, protože právě poslední možnost by mohla být pro ovládání ideální. Peromyš je v tom případě pevně podepřena ukazováčkem a prostředníčkem a zároveň se tlačítka dají pohodlně ovládat palcem. Nicméně i při klasickém držení je peromyška dobře ovladatelná, tlačítka se pak mačkají ukazováčkem. Je potřeba odladit si správý úchop. Pokud uchopím pero špatně, musím pro dosažení tlačítek přehmatávat, nebo dochází k nechtěnému stlačení špičky (=levé tlačítko) při stisknutí některého z tlačítek. Změna citlivosti (rozlišení 400, 800 a 1200 DPI) se provádí současným stlačením špičky a horního tlačítka po dobu 5 s.


Klady:
- bezproblémová funkčnost pod Linuxem
- poloha ruky jako při psaní, takže se neunaví tak rychle
- skladnost při přenášení
- bezdrátový přenos
- možnost nastavení tří hodnot rozlišení
- pro práci stačí menší plocha

Zápory:
- na rozdíl od použití ve Windows chybí pokročilé možnosti nastavení různého úchopu (používá zvláštní utilitu)
- menší pohotovost (odloženou peromyšku je potřeba uchopit a "srovnat" mezi prsty, zatímco na myš stačí položit ruku)
- subjektivně menší přesnost při polohování šipky (pro kreslení nebo psaní je pero v podstatě nepoužitelné)
- při dvojkliku mám tendenci trochu pohnout perem, takže dvojklik není rozeznán (je potřeba zvýšit hranice pro jeho rozeznání)
- je potřeba najít správný úchop , aby byla dostupná tlačítka a přitom nedocházelo k nechtěným stiskům

V práci používám i jedno úplně jednoduché (a nejlevnější) řešení problému s namoženým zápěstím - přesunul jsem si myš na levou stranu. Kdysi jsem sdílel počítač s kolegou, který takto myš používal, a celkem jsem si na práci myší levou rukou zvyknul. Navíc je pravá ruka volná třeba pro psaní poznámek nebo používání numerické klávesnice...Doma je ovšem toto řešení neprůchodné vzhledem k tomu, že ostatní uživatelé jsou ortodoxní praváci :-)

Pokud bych toto polohovací zařízení měl po několikatýdenním používání porovnat s klasickou myší (100%), dal bych mu asi 70%. Přeci jenom klasická myš je o něco pohotovější a přesnější...

     

Mageia 2 v ostrém provozu!

Konečně došlo k nasazení Magei 2 na mém pracovním notebooku.  Zatím nemůžu napsat nic jiného než - just works! Instalace proběhla bez problémů, postupně doinstalovávám další SW (jak z repozitářů, tak z jiných zdrojů). Přebíral jsem nastavení ze zálohy, takže systém byl velice rychle provozuschopný. Příště již budu stejně jako v minulosti u Mandrivy pouze aktualizovat, takže potom i tohoto budu ušetřen. Pouze wifi Broadcom potřebovala nabídnout windowsácký ovladač pro rozhraní ndiswrapper, ale to je už rutinní záležitost. Bez problémů funguje regulace podsvícení pomocí horkých kláves, což býval u mého notebooku problém. Integrovaná čtečka SD karet většinou kartu načte až na druhé zasunutí, ale tak tomu bylo i v Mandrivě. Horké klávesy jsou funkční (zkoušeno pomocí xev), ještě je musím nastavit.

Rozhodující pro mě byla funkčnost hardware. V tomto nejsem příliš náročný, používám několik periferií:

Tiskárna HP Deskjet 845C - obstarožní kousek, po připojení byla automaticky detekována a nainstalovány ovladače

Skener Canon LiDE 25 - rovněž detekován automaticky, byly nainstalovány balíčky projektu sane

DVB-T USB dongle WinFast DTV - podpora je v jádře, stačilo nakopírovat firmware do /lib/firmware. Televizi pouštím v osvědčeném kaffeinu.

Taneční podložka DDR.CZ (chip Micreal) - automatická detekce (jako zařízení typu joystick), funguje s program stepmania, takže děti můžou řádit...

Zařízení USB (přenosný HDD, flash paměti, myši, tablet SmartQ atd.) - nemá smysl se rozepisovat, prostě fungují

Meteostanice LaCrosse WS 2300 - trochu pracnější... Je potřeba SW open2300, který není v repozitářích, ale existuje jako rpm-balíček. Má sice závislost na jednom balíčku pro mysql, který Mageia neobsahuje, ale já program nepoužívám ke zpracování dat, ale pouze ke stahování dat z vnitřní paměti stanice. Mohl jsem tedy balíček nainstalovat s parametrem -nodeps, případně zkompilovat ze zdrojáků. Dále je potřeba balíček radlib, který pro mě kdysi ubalil Peťoš (sice pro Mandrivu 2010.0, ale zatím funguje na všech následovnících).

Tablet Archos 101G9 - zatím jsem nemohl vyzkoušet, protože momentálně cestuje po světě. Standardně by se měl připojit jako zařízemí MTP (případně PTP po přenastavení v menu přístroje), ale nefunguje to spolehlivě - zatím se mi to z nevysvětlitelných důvodů podařilo pouze asi dvakrát. Interní paměť se dá buď přimountovat pomocí mtpfs, nebo obsluhovat konzolovými příkazy z balíčku libmtp-utils. Další možností je třeba použití jukeboxu gnomad2. Vyzkouším časem.

Webkamera Genius Eye 110 (chip Pixart) - ovladač pac207 zaveden automaticky, obraz nestojí za moc (hlavně za horších světelných podmínek), ale na použití ve Skype to stačí.

Zatížení systému na mém letitém notebooku s procesorem Celeron 1,73 GHz je v klidu a se zapnutými efekty plochy kolem 3%, takže z toho je vidět, že KDE 4.8.2 je dobře odladěné. Mimochodem u počátečních verzí KDE4 jsem se pohyboval kolem 6% s vypnutými efekty a 12% se zapnutými...

Zaujaly mě některé drobné, ale příjemné vychytávky. Například jednoduchá instalace Skype přes odkazující balíček v repozitáři (ještě by to chtělo češtinu, na tu používám starší balíček z repozitáře Ivana Bíbra). Nebo při přidávání panelů na plochu je několik přednastavených konfigurací.

Celková uživatelská přívětivost geneticky předaná Mandrivou zůstala zachována. Mageia 2 nezapře svůj původ u Mandrivy 2010.2, ale má výhodu novějších verzí aplikací. Pro ty z nás, kteří jsme konzervativnějšího ražení, je jasnou volbou. Zatím panuje naprostá spokojenost, vývojáři odvedli velký kus vynikající práce!

Archos 101 G9 - zkušenosti

Po více než půl roce používání bych chtěl stručně shrnout plusy a mínusy při používání tabletu Archos 101 G9


Začnu plusy:

- Dobrý poměr výkon/cena
- Ergonomie (dobrý úchop díky širokému okraji, při držení nedochází k nechtěnému zasahování do dotykové oblasti displaye)
- Časté aktualizace, včetně přechodu na Android 4, průběžné odstraňování chyb
- Poměrně kvalitní předinstalované aplikace (přehrávače, filemanager atd.)
- Unikátní výklopný stojánek
- Výborný display (jak z hlediska rozlišení, tak citlivosti na dotyk)
- Komfortní ovládání po připojení myši

Samozřejmě nic není ideální, takže následují mínusy:

- Málo zapuštěná tlačítka a SD-karta, takže při použití "na výšku" a opření dochází ke změně hlasitosti a hrosí "vycvaknutí" a ztráta microSD karty
- Prodlevy (systém má k plynulosti v některých případech opravdu hodně daleko)
- Občasný samovolný restart
- Někdy problémy s detekcí
- Odpadávají přilepené pryžové nožičky, několikrát jsem je našel, ale už se jedna ztratila pravděpodobně definitivně
- Přenosný HDD není detekován- chybí plnohodnotný USB port (je potřeba redukce z microUSB na USB)

Neutrální body:

- přítomnost modulu GPS - je to sice pěkné, ale u přístroje velikosti 10 palců jsem tak nějak nepochopil, na co ho použít (jako cestovní navigace je moc velký a doma navigaci zase většina uživatelů nepotřebuje :-) )
- full-size port pro 3G modul - elegantní řešení, ale modul k dokoupení je poměrně drahý - od cca. 1250,- Kč. Po aktivaci v menu jde ale použít i pro jiná zařízení (nedokumentovaná vlastnost), ovšem vzhledem k umístění je užití poměrně omezené

S přístrojem jsem spokojený tak napůl. Na jedné straně slušně výkonný HW, na kterém běží i poměrně graficky náročné aplikace, na druhé straně ostudné prodlevy a hlavně pády systému.Nevím, jestli vyšší modely "Turbo" s RAM o velikosti 1 GB a rychlejším procesorem těmito neduhy netrpí.

Nicméně filozofie tabletů jako takových se mi opravdu zalíbila. Pro čtení e-mailů, hledání informací na webu, sledování filmů kdekoliv, hraní her, poslouchání hudby, čtení zpráv a mnoho dalších činností je tablet vždy po ruce a není potřeba sedět u stolku s počítačem nebo mít na klíně notebook. Obrovskou výhodou je široká nabídka aplikací v Google Play obchodě. Ještě bych se rád pokusil rozchodit DVB-T pomocí nějakého USB dongle.

Doma je o tablet velký zájem, manželka a děti mi ho moc nechtějí půjčovat...

Nastavení e-mailu a DNS-serverů na cesty - Google SMTP a DNS

V dnešní době používáme často výpočetní techniku na cestách. Doprovázejí nás notebooky, tablety a chytré telefony a samozřejmě požadujeme, aby funkčnost i při připojení přes "cizí" wifi síť byla stejná, jako doma v obýváku. Mě štval hlavně problém s odesíláním pošty z e-mailového klienta, kde jsem měl nastavený SMTP-server podle mého domácího poskytovatele internetového připojení. Pokud jsem se mimo domov připojil k jiné wifi síti, mohl jsem e-maily přijímat (přes POP3-servery), ale odesílat přes SMTP nešlo. Zjišťovat místní adresu SMTP-serveru bývá obtížné až nemožné, slečna někde na recepci hotelu v 99.9% případů vůbec neví, o čem je řeč. Používal jsem tedy pro odesílání webové rozhraní, což s sebou neslo nevýhody v podobě sníženého uživatelského komfortu a odeslaně e-maily nebyly archivovány spolu s ostatní poštou.

V některém fóru jsem se dočetl o SMTP-serveru poskytovaném firmou Google a od té doby tuto službu používám. Zatím jsem se nesetkal s wifi sítí, kde by nefungovala (údajně poskytovatel připojení nemusí mít tuto službu povolenou). Stačí zadat v e-mailovém klientovi následující nastavení:

adresa serveru: smtp.gmail.com

port: 465

zabezpečení: SSL, popř. SSL/TLS

způsob autentizace: heslo, zabezpečený přenos

dále zadat své uživatelské jméno a heslo k účtu Google

... a to by mělo být všechno.

Mám vyzkoušeno na notebooku (Mozilla Thunderbird) a tabletech (standardní e-mailoví klienti v Androidu 2.1 a 4.1). Používám pouze wifi sítě, s připojením přes mobilní operátory nemám zkušenosti.

Používám i adresy DNS-serverů od Googlu - primární 8.8.8.8 a sekundární 8.8.4.4

Vyzkoušejte, třeba budete stejně spokojení jako já a o dovolené si užijete plnohodnotnou e-mailovou komunikaci...