Jako zaměstnanci Škoda Auto a.s. občas dostáváme různé nabídky na software Microsoft. V minulosti to byly MS Office 1997 a 2003 zdarma (s omezenou licencí – pro domácí použití pouze zaměstnanců firmy) a nedávno Microsoft Windows 7 Home Premium CZ upgrade za 1799,- Kč, běžná cena údajně 2700,-Kč. Protože se mi ta poslední nabídka nezdála až tak výhodná (je to pouze upgrade z legální starší verze Windows), trochu jsem se porozhlédl v ceníku s produkty firmy Microsoft a zjistil jsem zajímavé věci.
Údaje čerpány z e-shopu www.mironet.cz, většinou tam jsou přeškrtané nějaké původní (vyšší) ceny, zrovna probíhá „jarní výprodej“ – můžete si koupit levnější Windows nebo sněhovou frézu u Mountfieldu... Zajímaly mě především Windows 7, protože to je asi jediná rozumná verze. Prastaré WindowsXP a nepříliš povedené Windows Vista se kupodivu nadále prodávají a nejsou o moc levnější než Windows7, někdy dokonce i dražší.
Takže ona zmíněná verze Microsoft Windows 7 Home Premium CZ upgrade je ke koupi za 2434,80 Kč. Nelze upgradovat z Vista Basic, OEM verze (vázané na HW) nadále zůstanou OEM.
Pokud si někdo koupí nový počítač, může si k němu dopřát Windows 7 Home Premium 32-bit s OEM licencí, která je nepřenosná na jiné PC – neboli v případě pozdější koupě nového PC nebo podstatného upgradu HW je licence neplatná. Cena je 2299,20 Kč.
Zákazník, který nechce mít licenci vázanou na HW, protože předpokládá jeho budoucí výměnu, vysolí za Windows 7 Home Premium CZ neuvěřitelných 4554,- Kč, za Windows 7 Professional CZ 6 838,80 Kč! Pro srovnání: ve stejném e-shopu lze koupit kancelářský počítač HAL3000 ION 9102 za 5 078,40 Kč...
Legalizační sada Windows 7 Home Premium GGK, která zlegalizuje instalaci na konkrétním počítači (tedy na úrovni OEM licence), stojí 2960,20 Kč
Pro zajímavost – krabicová verze Windows Vista Home Basic SP1 CZ stojí 4206,- Kč, Windows XP Home Edition Czech OEM 2460,- Kč (v krabicové verzi se neprodává) a je tedy dražší než Windows 7!
Na to, že operační systém sám o sobě je téměř k ničemu, pouze umožňuje běh dalších programů, se mi ceny zdají poměrně přemrštěné. Dnes bývají v rodinách běžně dva i více počítačů, takže pak je potřeba ceny dál násobit. Systém si navíc nelze vyzkoušet, zákazník si kupuje „zajíce v pytli“. Většina SW pro běžnou práci jde naštěstí stáhnout jako freeware nebo open-source.
Mandriva Linux 2010 CZ (příručka 432 stran, 4 DVD – 32 i 64 bit + bonusový SW) je nyní ke koupi za 507,- Kč, instalační DVD je ke stažení i zdarma, k vyzkoušení je i Live CD... a po instalaci je k dispozici kompletně funkční počítač včetně kancelářských aplikací, editorů grafiky, přehrávačů atd. atd.
středa 28. dubna 2010
Čekání na Mandriva Linux 2010 Spring
V červnu by měla být uvolněna nová verze Mandriva Linuxu – 2010.1 neboli 2010 Spring. Ještě nejsem rozhodnutý, jestli na ni přejdu, protože s mdv2010 jsem celkem spokojený. Takže jsem se podíval na specifikaci změn, které nás čekají. Případné zlepšení funkčnosti by samozřejmě byl silný argument pro přechod na novou verzi. Co nás tedy čeká?
Tradičně nás čekají nové verze základních komponent – jádro (2.6.33), Xorg (1.7.x), KDE (4.4.0), GNOME (2.28), a také samozřejmě standardně instalovaných aplikací .
Mandriva Linux 2010.1 Free
Instalační DVD (neboli Mandriva Free) by se mělo ohlásit prostřednictvím přepracovaného instalátoru. Případný přechod na GRUB2 ještě asi není úplně jistý. Už by neměla vznikat nepřehledná změť různých verzí jádra po aktualizacích, protože starší verze se budou automaticky odinstalovávat včetně odkazů ve startovacím menu. Volba „failsafe“ už by neměla být v hlavní startovací nabídce, ale přístupná pomocí horkých kláves. Měla by být zlepšena podpora wifi sítí (více podporovaných zařízení, zjednodušení nastavení, automatické stahování firmware) i sítí všeobecně. Začnou kroky k odstranění HAL a xorg.conf, které budou nahrazeny jinými prostředky. Všichni uživatelé budou mít možnost kryptování svého domovského adresáře. Správce balíčků by měl poskytovat rozšířené informace včetně popularity jednotlivých balíčků. Zjednodušen by měl být přenos nastavení z windows včetně obsahu e-mailových schránek. Diskdrake bude používat rozšířené knihovny libparted namísto vlastního kódu, což zlepší správu disků s velkou kapacitou (až 4 TB). Konečně bude v KDM grafická utilita pro snímání otisků prstů. V KDM rovněž přibude volba pro spuštění XFdrake při případných problémech s nastavením grafické karty.
Mandriva Linux 2010.1 One
Pro „testery“ linuxu, kteří se chtějí s Mandriva Linuxem 2010.1 seznámit bez instalace prostřednictvím verze Mandriva One (bootovací CD), přichází několik příjemných změn. Médium bude mít v menu možnost autotestu kontrolního součtu, takže by v případě nějakých problémů měly odpadnout dohady, je-li CD dobře vypáleno. Přibude i možnost otestování HW na kompatibilitu. Nastavení po startu by mělo být zjednodušeno a měla by být zlepšena funkčnost hybridních iso-obrazů, použitelných i z USB pamětí. Zkušenější uživatele potěší přidání nástrojů pro správu systému, takže Mandriva One bude lépe použitelná i jako „rescue CD“. Po instalaci platí samozřejmě totéž jako pro edici Free.
Změn je samozřejmě daleko více, ale buď je nepovažuji za příliš zajímavé, nebo třeba ani nevím, o co se jedná :-) . Kdo chce mít hlubší povědomí, jistě se podívá do výše odkazované dokumentace. Celkovou situaci bych popsal jako „mírný pokrok v mezích zákona“ – žádné převratné novinky, ale spousta dílčích vylepšení. Bohužel tento výčet mi v rozhodování o případném upgrade moc nepomohl. Jako obvykle počkám několik týdnů po vydání nové verze a podle ohlasů a množství případných problémů se rozhodnu.
Tradičně nás čekají nové verze základních komponent – jádro (2.6.33), Xorg (1.7.x), KDE (4.4.0), GNOME (2.28), a také samozřejmě standardně instalovaných aplikací .
Mandriva Linux 2010.1 Free
Instalační DVD (neboli Mandriva Free) by se mělo ohlásit prostřednictvím přepracovaného instalátoru. Případný přechod na GRUB2 ještě asi není úplně jistý. Už by neměla vznikat nepřehledná změť různých verzí jádra po aktualizacích, protože starší verze se budou automaticky odinstalovávat včetně odkazů ve startovacím menu. Volba „failsafe“ už by neměla být v hlavní startovací nabídce, ale přístupná pomocí horkých kláves. Měla by být zlepšena podpora wifi sítí (více podporovaných zařízení, zjednodušení nastavení, automatické stahování firmware) i sítí všeobecně. Začnou kroky k odstranění HAL a xorg.conf, které budou nahrazeny jinými prostředky. Všichni uživatelé budou mít možnost kryptování svého domovského adresáře. Správce balíčků by měl poskytovat rozšířené informace včetně popularity jednotlivých balíčků. Zjednodušen by měl být přenos nastavení z windows včetně obsahu e-mailových schránek. Diskdrake bude používat rozšířené knihovny libparted namísto vlastního kódu, což zlepší správu disků s velkou kapacitou (až 4 TB). Konečně bude v KDM grafická utilita pro snímání otisků prstů. V KDM rovněž přibude volba pro spuštění XFdrake při případných problémech s nastavením grafické karty.
Mandriva Linux 2010.1 One
Pro „testery“ linuxu, kteří se chtějí s Mandriva Linuxem 2010.1 seznámit bez instalace prostřednictvím verze Mandriva One (bootovací CD), přichází několik příjemných změn. Médium bude mít v menu možnost autotestu kontrolního součtu, takže by v případě nějakých problémů měly odpadnout dohady, je-li CD dobře vypáleno. Přibude i možnost otestování HW na kompatibilitu. Nastavení po startu by mělo být zjednodušeno a měla by být zlepšena funkčnost hybridních iso-obrazů, použitelných i z USB pamětí. Zkušenější uživatele potěší přidání nástrojů pro správu systému, takže Mandriva One bude lépe použitelná i jako „rescue CD“. Po instalaci platí samozřejmě totéž jako pro edici Free.
Změn je samozřejmě daleko více, ale buď je nepovažuji za příliš zajímavé, nebo třeba ani nevím, o co se jedná :-) . Kdo chce mít hlubší povědomí, jistě se podívá do výše odkazované dokumentace. Celkovou situaci bych popsal jako „mírný pokrok v mezích zákona“ – žádné převratné novinky, ale spousta dílčích vylepšení. Bohužel tento výčet mi v rozhodování o případném upgrade moc nepomohl. Jako obvykle počkám několik týdnů po vydání nové verze a podle ohlasů a množství případných problémů se rozhodnu.
středa 21. dubna 2010
Srovnání Mandriva Linuxu 2010.0 a OpenSUSE 11.2
Začátkem zimy jsem v mém notebooku nahradil kapacitně nedostačující pevný disk 80 GB/5400 ot/min větším a rychlejším 320 GB/7200 ot/min. A protože jsem najednou nevěděl, co s volným místem, nechal jsem si cca 20 GB prostoru na eventuální instalaci jiného operačního systému. Časem jsem se rozhodl nainstalovat OpenSUSE 11.2. Nechci psát podrobnou recenzi nebo srovnání distribucí, ale pouze seznámit s několika postřehy. Nutno podotknout, že odhadem 95% času používám Mandrivu, takže její specifika znám daleko lépe. Snažil jsem se většinu nastavení pomocí linků přesměrovat z Mandrivy i do OpenSUSE, aby se změny promítly do obou systémů.
Zatímco Mandriva Linux má své rodiště ve Francii, OpenSUSE (zastřešené firmou Novell) u našich německých sousedů. U obou používám grafické prostředí KDE ve verzi 4.4.2 (mdv – doinstalované ze zdrojů KDE) a 4.3 (os). Z toho vyplývá, že mezi tím, co je na první pohled v systému viditelné, jsou minimální rozdíly. Co se týká přednastaveného vzhledu, obě distribuce používají jednoduchý a graficky čistý vzhled bez výstřelků, který neurazí. To ale nepokládám za důležité, protože stejně si skoro každý nastaví vzhled dle svého gusta. Hlavní rozdíly je tedy třeba hledat „pod kapotou“, tedy v možnostech nastavení.
KDE se nastavuje přes vlastní Nastavení systému (systemsettings), v tomto jsou rozdíly tedy nulové (nebo dané pouze rozdílnými verzemi KDE v obou systémech).
Mandriva používá pro nastavení systému svoje Ovládací centrum a nástroje drak... , které jdou spouštět buď jednotlivě z příkazové řádky (např. drakdisk, drakconnect, drakfont atd.), nebo právě pomocí ikon v Ovládacím centru. Systém nabídek (ikon) je víceúrovňový, což přispívá přehlednosti. Pomocí tohoto nástroje lze nastavit většinu systémových nastavení a opravdu ve výjimečných případech je nutné použít editaci konfiguračních souborů nebo příkazy v konzoli. Pro hnidopichy – protože nástroje z rodiny drak... používají jiné knihovny než KDE, okna spuštěných nástrojů mají vzhled odlišný od ostatních oken aplikací KDE.
Těžkým kalibrem v oblasti nastavení OpenSUSE je Yast. Oproti nástrojům Mandrivy mi připadá trochu méně přehledný, protože zobrazuje všechny ikony nabídek najednou a má i více možností (např. nastavení snímače otisků prstů, Novell AppArmor atd.). Celkové pojetí je více technokratické, vše je propracováno do detailů. Ten, kdo rád konfiguruje kde co, se tady opravdu cítí jako v ráji.
Odlišné jsou v obou systémech také často používané applety v liště pro nastavení síťového připojení a sledování aktualizací. Oba fungují bezproblémově, v Mandrivě lze přímo z appletu spustit i grafické zobrazení rychlosti síťového provozu.
Zapomněl jsem také na rozdílné průvodce instalací, které jednotlivými kroky provedou v logickém sledu a bez problémů.
Praktické zkušenosti při používání obou distribucí jsou podobné. Vzhledem ke mnou používanému grafickému prostředí a aplikacím shodným v obou systémech v podstatě nejsou při práci rozdíly. U mnou používaných verzí bych u OpenSUSE viděl výhodu lepší funkčnosti out-of-the-box, alespoň na mém notebooku. Ihned po instalaci na rozdíl od Mandrivy funguje bez problémů mikrofonní vstup (v mdv jsem musel vypnout pulseaudio a ladit nastavení mixeru), regulace jasu pomocí horkých kláves (v mdv se mi nepodařilo zprovoznit dodnes, i když v 2009.1 byla funkční), podpora hibernace (mdv ji vůbec nedetekuje, dříve rovněž funkční).
Mandriva má u mě dvě obrovská plus – jednak vstřícnou komunitu (kdo porovná odezvu na dotazy na fóru Mandriva Linuxu a OpenSUSE, uvidí, o čem píšu), a jednak výbornou dokumentaci (příručky autorského kolektivu I. Bíbra). Toto jsou výhody, které jsou obzvlášť u méně rozšířeného operačního systému k nezaplacení. Prostě málokdo má bratrance, souseda nebo kolegu v práci, který mu v případě potřeby poradí (zatímco na Windows jsou odborníci všichni :-) )
Zajímavý je malý bug v KDE4 (vyskytuje se ve všech mnou zatím používaných verzích KDE4 i v různých distribucích). Používám vpravo postranní lištu s widgety a její spodní část někdy zmizí – jedná se o oblast, kde vyskakuje okno informačního widgetu.
Závěrem je možné říct, že obě distribuce jsou z hlediska využití rovnocenné a mohu je doporučit kterémukoliv uživateli PC.
Zatímco Mandriva Linux má své rodiště ve Francii, OpenSUSE (zastřešené firmou Novell) u našich německých sousedů. U obou používám grafické prostředí KDE ve verzi 4.4.2 (mdv – doinstalované ze zdrojů KDE) a 4.3 (os). Z toho vyplývá, že mezi tím, co je na první pohled v systému viditelné, jsou minimální rozdíly. Co se týká přednastaveného vzhledu, obě distribuce používají jednoduchý a graficky čistý vzhled bez výstřelků, který neurazí. To ale nepokládám za důležité, protože stejně si skoro každý nastaví vzhled dle svého gusta. Hlavní rozdíly je tedy třeba hledat „pod kapotou“, tedy v možnostech nastavení.
KDE se nastavuje přes vlastní Nastavení systému (systemsettings), v tomto jsou rozdíly tedy nulové (nebo dané pouze rozdílnými verzemi KDE v obou systémech).
Mandriva používá pro nastavení systému svoje Ovládací centrum a nástroje drak... , které jdou spouštět buď jednotlivě z příkazové řádky (např. drakdisk, drakconnect, drakfont atd.), nebo právě pomocí ikon v Ovládacím centru. Systém nabídek (ikon) je víceúrovňový, což přispívá přehlednosti. Pomocí tohoto nástroje lze nastavit většinu systémových nastavení a opravdu ve výjimečných případech je nutné použít editaci konfiguračních souborů nebo příkazy v konzoli. Pro hnidopichy – protože nástroje z rodiny drak... používají jiné knihovny než KDE, okna spuštěných nástrojů mají vzhled odlišný od ostatních oken aplikací KDE.
Těžkým kalibrem v oblasti nastavení OpenSUSE je Yast. Oproti nástrojům Mandrivy mi připadá trochu méně přehledný, protože zobrazuje všechny ikony nabídek najednou a má i více možností (např. nastavení snímače otisků prstů, Novell AppArmor atd.). Celkové pojetí je více technokratické, vše je propracováno do detailů. Ten, kdo rád konfiguruje kde co, se tady opravdu cítí jako v ráji.
Odlišné jsou v obou systémech také často používané applety v liště pro nastavení síťového připojení a sledování aktualizací. Oba fungují bezproblémově, v Mandrivě lze přímo z appletu spustit i grafické zobrazení rychlosti síťového provozu.
Zapomněl jsem také na rozdílné průvodce instalací, které jednotlivými kroky provedou v logickém sledu a bez problémů.
Praktické zkušenosti při používání obou distribucí jsou podobné. Vzhledem ke mnou používanému grafickému prostředí a aplikacím shodným v obou systémech v podstatě nejsou při práci rozdíly. U mnou používaných verzí bych u OpenSUSE viděl výhodu lepší funkčnosti out-of-the-box, alespoň na mém notebooku. Ihned po instalaci na rozdíl od Mandrivy funguje bez problémů mikrofonní vstup (v mdv jsem musel vypnout pulseaudio a ladit nastavení mixeru), regulace jasu pomocí horkých kláves (v mdv se mi nepodařilo zprovoznit dodnes, i když v 2009.1 byla funkční), podpora hibernace (mdv ji vůbec nedetekuje, dříve rovněž funkční).
Mandriva má u mě dvě obrovská plus – jednak vstřícnou komunitu (kdo porovná odezvu na dotazy na fóru Mandriva Linuxu a OpenSUSE, uvidí, o čem píšu), a jednak výbornou dokumentaci (příručky autorského kolektivu I. Bíbra). Toto jsou výhody, které jsou obzvlášť u méně rozšířeného operačního systému k nezaplacení. Prostě málokdo má bratrance, souseda nebo kolegu v práci, který mu v případě potřeby poradí (zatímco na Windows jsou odborníci všichni :-) )
Zajímavý je malý bug v KDE4 (vyskytuje se ve všech mnou zatím používaných verzích KDE4 i v různých distribucích). Používám vpravo postranní lištu s widgety a její spodní část někdy zmizí – jedná se o oblast, kde vyskakuje okno informačního widgetu.
Závěrem je možné říct, že obě distribuce jsou z hlediska využití rovnocenné a mohu je doporučit kterémukoliv uživateli PC.
úterý 13. dubna 2010
O kuřácích a kouření
Vzhledem k diskuzi ohledně výběru nekuřácké restaurace pro sraz Mandriva Linuxu 2010 jsem se místo zaplevelování diskuzního fóra rozhodl napsat tento příspěvek na blog.
Jsem (a vždy jsem byl) nekuřák. Kuřáky jednak nechápu (protože mi není jasné, proč vlastně kouřit, když to nic nepřináší), a jednak je mi jich líto (protože vidím, jak jsou závislí na té své droze). Zároveň to cosi vypovídá o jejich povaze, protože většina kuřáků začíná kouřit pod vlivem okolí, aby byla „in“ a zapadla do party „těch správných kluků a holek“ – většinou v nevyrovnaném období puberty, kdy se to snad dá částečně pochopit. Předpokládám, že většina se tohoto zlozvyku chce později zbavit, ale neoplývá ani v dospělosti dostatečně pevnou vůlí, aby to dokázala. Proto jim nezbývá, než se před okolím obhajovat i za cenu argumentů, nad kterými zůstává rozum stát. Bohužel však kouření není soukromou věcí kuřáků, protože 99% z nich touto svou činností ovlivňují soukromí nás nekuřáků
O škodlivosti kouření jak pro samotné aktivní kuřáky, tak i pro nucené pasivní „kuřáky“ asi nemá cenu debatovat – výsledky výzkumů a řeč statistik může zpochybňovat už jen zoufalec.
I já někdy chodím do hospody, protože dám v určitých případech přednost společnosti lidí, se kterými si chci popovídat, před čistým vzduchem. Nechutným zápachem, který mě tam čeká (a pronásleduje i dlouhou dobu potom), jsem potom důkladně načichlý. Po takovém posezení je potřeba veškeré oblečení vyprat, osprchovat se a umýt vlasy, abych se zase cítil jako člověk. Často tedy raději do hospody nejdu, když si představím mračna dýmu, který mě tam čeká – obzvlášť v zimě, kdy se méně větrá. V létě jde naštěstí většinou posedět venku.
Nedávno jsme se cestou na hory stavovali v oblíbené restauraci, která je známá tím, že je „children friendly“ – je tam dětský koutek, dětské sedačky, dětské menu, vstřícný personál... ovšem není striktně nekuřácká. Takže v restauraci sedělo odhadem 30 dospělých a 10 dětí. Jediné (!) slečně u stolu s větší společností nebylo hloupé dojít si pro popelník a zasmradit celou restauraci, kde většina hostů v tu chvíli jedla. Ji nikdo neomezoval, ona omezovala několik desítek lidí. Tolik svoboda kuřáků v praxi. Pokud by nějaký stoupenec nikotinu argumentoval tím, že to nebyla nekuřácká restaurace, tak má pravdu. Ovšem nikde tam nebylo napsáno, že se nesmí močit na zem, a přesto to nikdo nedělal... prostě občas stačí dodržovat základní principy slušnosti a ohleduplnosti.
Co se týká v diskuzi zmiňovaného autostopu. Dřív jsem také často stopoval a opravdu jsem nikdy nepožádal, abych si mohl vystoupit, i když byl řidič kuřák a auto řádně „vyuzené“. Dnes je mnoho kuřáků, kteří nekouří ve vlastním autě ani bytě, protože vědí, že se potom zápachu nemohou zbavit. Když se nyní snažím svůj dluh z minulosti splatit a beru stopaře, tak je mi opravdu nepříjemné, pokud je z nich cítit kouř. Nikdy jsem nepožádal takového člověka, aby vystoupil, protože bych to považoval za neslušné. Když ale někdo stopuje častěji na stejném místě a vím z minulosti, že by mi vnesl do auta spoustu tabákového zápachu, tak ho prostě nesvezu.
Nedokážu si představit, že bych se mohl líbat s kuřačkou – pocity jsou zhruba stejné, jako kdybych olízl popelník. Tento problém už mám vyřešený tím, že jsem se oženil s nekuřačkou...
Takže abych udělal závěr. Kuřáci mi nevadí, pokud mě neobtěžují. Svoboda jednoho totiž končí tam, kde začíná svoboda druhého (to není z mojí hlavy, to napsal někdo daleko moudřejší). Já jim neberu jejich zlozvyk, ačkoliv ho vůbec nechápu, a oni se musí smířit s tím, že jsou při společenském kontaktu se mnou prostě hendikepováni (vlastní vinou)...
Jsem (a vždy jsem byl) nekuřák. Kuřáky jednak nechápu (protože mi není jasné, proč vlastně kouřit, když to nic nepřináší), a jednak je mi jich líto (protože vidím, jak jsou závislí na té své droze). Zároveň to cosi vypovídá o jejich povaze, protože většina kuřáků začíná kouřit pod vlivem okolí, aby byla „in“ a zapadla do party „těch správných kluků a holek“ – většinou v nevyrovnaném období puberty, kdy se to snad dá částečně pochopit. Předpokládám, že většina se tohoto zlozvyku chce později zbavit, ale neoplývá ani v dospělosti dostatečně pevnou vůlí, aby to dokázala. Proto jim nezbývá, než se před okolím obhajovat i za cenu argumentů, nad kterými zůstává rozum stát. Bohužel však kouření není soukromou věcí kuřáků, protože 99% z nich touto svou činností ovlivňují soukromí nás nekuřáků
O škodlivosti kouření jak pro samotné aktivní kuřáky, tak i pro nucené pasivní „kuřáky“ asi nemá cenu debatovat – výsledky výzkumů a řeč statistik může zpochybňovat už jen zoufalec.
I já někdy chodím do hospody, protože dám v určitých případech přednost společnosti lidí, se kterými si chci popovídat, před čistým vzduchem. Nechutným zápachem, který mě tam čeká (a pronásleduje i dlouhou dobu potom), jsem potom důkladně načichlý. Po takovém posezení je potřeba veškeré oblečení vyprat, osprchovat se a umýt vlasy, abych se zase cítil jako člověk. Často tedy raději do hospody nejdu, když si představím mračna dýmu, který mě tam čeká – obzvlášť v zimě, kdy se méně větrá. V létě jde naštěstí většinou posedět venku.
Nedávno jsme se cestou na hory stavovali v oblíbené restauraci, která je známá tím, že je „children friendly“ – je tam dětský koutek, dětské sedačky, dětské menu, vstřícný personál... ovšem není striktně nekuřácká. Takže v restauraci sedělo odhadem 30 dospělých a 10 dětí. Jediné (!) slečně u stolu s větší společností nebylo hloupé dojít si pro popelník a zasmradit celou restauraci, kde většina hostů v tu chvíli jedla. Ji nikdo neomezoval, ona omezovala několik desítek lidí. Tolik svoboda kuřáků v praxi. Pokud by nějaký stoupenec nikotinu argumentoval tím, že to nebyla nekuřácká restaurace, tak má pravdu. Ovšem nikde tam nebylo napsáno, že se nesmí močit na zem, a přesto to nikdo nedělal... prostě občas stačí dodržovat základní principy slušnosti a ohleduplnosti.
Co se týká v diskuzi zmiňovaného autostopu. Dřív jsem také často stopoval a opravdu jsem nikdy nepožádal, abych si mohl vystoupit, i když byl řidič kuřák a auto řádně „vyuzené“. Dnes je mnoho kuřáků, kteří nekouří ve vlastním autě ani bytě, protože vědí, že se potom zápachu nemohou zbavit. Když se nyní snažím svůj dluh z minulosti splatit a beru stopaře, tak je mi opravdu nepříjemné, pokud je z nich cítit kouř. Nikdy jsem nepožádal takového člověka, aby vystoupil, protože bych to považoval za neslušné. Když ale někdo stopuje častěji na stejném místě a vím z minulosti, že by mi vnesl do auta spoustu tabákového zápachu, tak ho prostě nesvezu.
Nedokážu si představit, že bych se mohl líbat s kuřačkou – pocity jsou zhruba stejné, jako kdybych olízl popelník. Tento problém už mám vyřešený tím, že jsem se oženil s nekuřačkou...
Takže abych udělal závěr. Kuřáci mi nevadí, pokud mě neobtěžují. Svoboda jednoho totiž končí tam, kde začíná svoboda druhého (to není z mojí hlavy, to napsal někdo daleko moudřejší). Já jim neberu jejich zlozvyk, ačkoliv ho vůbec nechápu, a oni se musí smířit s tím, že jsou při společenském kontaktu se mnou prostě hendikepováni (vlastní vinou)...
pondělí 12. dubna 2010
Jak jsem ladil grafiku II. , aneb můj boj s x-serverem
Na úvod malé vysvětlení pro ty, kdo Linux nepoužívají, a eventuálně by se tímto příspěvkem chtěli prokousat. X-server je tzv. grafický server, který zajišťuje zobrazování veškeré grafiky na monitor počítače. Pokud nefunguje, je možné zadávat příkazy pouze pomocí příkazové řádky, nebo pomocí jednoduchých pseuodografických aplikací – což je sice docela dobře možné, ale malinko nepraktické… J
Můj notebook Acer Extensa 5220 má integrovanou grafickou kartu Intel GMA X3100. Jestli si dobře vzpomínám, dřívě běžela grafika na výkon kolem 900 fps. Od některé aktualizace (nebo přechodu na novější verzi OS, přesně tento okamžik nevím) se výkon snížil na zhruba 380 fps. Dříve šlo hrát třeba oblíbenou hru mého syna TORCS (závody aut) bez problémů, ovšem s nynějším výkonem je zobrazování opravdu dost trhané. Pod vlivem úspěchu s grafikou u táty jsem si říkal, že s tím zkusím něco udělat. Intel totiž v nedávné době měl problémy s ovladači, které byly za určitých okolností nestabilní a s malým výkonem. U mě jsem tehdy nic takového nezaznamenal, paradoxně špatný výkon mám s novými verzemi ovladačů.
Osvědčeným zdrojem nejnovějších balíčků pro grafiky Intel je SW repozitář Ivana Bíbra, který vždy kompiloval (a testoval) nové verze inteláckých ovladačů pro Mandriva Linux. Momentálně používám verzi 2.9.1, Ivan nabízel 2.10.0 a 2.10.909. Po dobrých zkušenostech s dřívějšími verzemi jsem vybral nejnovější a nainstaloval. Po restartu ovšem grafika nenaběhla. Byl jsem celkem v klidu, s terminálem už trochu umím a v Linuxu už se přeci jenom docela orientuji. Navíc existuje jednoduchá utilita XFdrake, která umožňuje jednoduše vybrat a nastavit ovladač GK. Chtěl jsem použít standardní ovladač vesa, který běží v podstatě s jakoukoliv grafárnou – a on nefungoval! Protože momentálně nemám moc času, po chvíli experimentování jsem se na věc vykašlal a pár dní používal OpenSUSE 11.2, které mám nainstalované jako druhý operační systém.
Protože mám už svoji Mandrivu opravdu dobře přizpůsobenou, bylo potřeba problém vyřešit. Nastudoval jsem si příkazy z rodiny urpmi, abych udělal pořádek ve svých softwarových balíčcích (kde jsem předpokládal původ problému). Aktualizoval jsem zdroje, provedl aktualizaci systému, zkontroloval nainstalovaný ovladač – a pořád nic. I když se zdálo, že je nainstalován ovladač GK původní (v. 2.9.1), x-server tvrdošíjně trval na tom, že nemůže nejít modul intel, a tudíž se logicky nespustil. Nepomohla ani opravná instalace z instalačního DVD. Po dalším experimentování jsem zjistil, že se x-server spustí s ovladačem framebuffer (generic), ovšem bez 3D akcelerace. Zaplať pánbůh aspoň za to, systém se rozběhnul!
Nicméně mě žralo, že intelácký ovladač nefunguje, i když je nainstalovaná správná (tedy dříve funkční) verze. Vzhledem ke hlášce o chybějícím modulu intel jsem došel k názoru, že balíček s ovladačem je nějak „nakopnutý“ a neobsahuje všechny soubory. Při pokusu o odinstalaci (abych ho mohl nainstalovat znovu) s sebou díky závislostem chtěl odinstalovat tolik dalších balíčků, že bych si totálně rozhasil systém. Odinstalace balíčku bez kontroly závislostí se mi nepodařila, parametry --allow-nodeps a --allow-force mi příkaz urpme nebral, asi fungují jenom s urpmi. Jak tedy z toho ven? Přeinstalovávat celý systém se mi nechtělo, protože byl velmi dobře funkční . Matně jsem si vzpomněl, že při studiu příkazu urpmi v příručce Mandriva Linuxu (jejímž zastřešujícím autorem je právě Ivan Bíbr alias bibri) jsem narazil na něco, co by mi mohlo pomoct. Jde o o příkaz, který odebere odkaz na balíček z databáze nainstalovaných balíčků, takže je možné nainstalovat balíček znovu. Takže jsem zadal jako root rpm --nodeps --justdb -e jmeno_balicku a potom nainstaloval balíček znovu. Bingo! – po restartu vše šlape tak, jak má!
Nevím, čím byl problém spojený. Můj tip je ten, že jsem se trefil zrovna do období, kdy Ivan uploadoval do repozitáře nové verze balíčků. Tomu by napovídaly chybové hlášky při aktualizaci Ivanova zdroje i hlášky o některých chybějících balíčcích na serveru. Takže nakonec vše dobře dopadlo a až mi trochu otrne, zkusím poslední verzi...
… ovšem proč nefungoval ani ovladač vesa je mi nadále záhadou...
Můj notebook Acer Extensa 5220 má integrovanou grafickou kartu Intel GMA X3100. Jestli si dobře vzpomínám, dřívě běžela grafika na výkon kolem 900 fps. Od některé aktualizace (nebo přechodu na novější verzi OS, přesně tento okamžik nevím) se výkon snížil na zhruba 380 fps. Dříve šlo hrát třeba oblíbenou hru mého syna TORCS (závody aut) bez problémů, ovšem s nynějším výkonem je zobrazování opravdu dost trhané. Pod vlivem úspěchu s grafikou u táty jsem si říkal, že s tím zkusím něco udělat. Intel totiž v nedávné době měl problémy s ovladači, které byly za určitých okolností nestabilní a s malým výkonem. U mě jsem tehdy nic takového nezaznamenal, paradoxně špatný výkon mám s novými verzemi ovladačů.
Osvědčeným zdrojem nejnovějších balíčků pro grafiky Intel je SW repozitář Ivana Bíbra, který vždy kompiloval (a testoval) nové verze inteláckých ovladačů pro Mandriva Linux. Momentálně používám verzi 2.9.1, Ivan nabízel 2.10.0 a 2.10.909. Po dobrých zkušenostech s dřívějšími verzemi jsem vybral nejnovější a nainstaloval. Po restartu ovšem grafika nenaběhla. Byl jsem celkem v klidu, s terminálem už trochu umím a v Linuxu už se přeci jenom docela orientuji. Navíc existuje jednoduchá utilita XFdrake, která umožňuje jednoduše vybrat a nastavit ovladač GK. Chtěl jsem použít standardní ovladač vesa, který běží v podstatě s jakoukoliv grafárnou – a on nefungoval! Protože momentálně nemám moc času, po chvíli experimentování jsem se na věc vykašlal a pár dní používal OpenSUSE 11.2, které mám nainstalované jako druhý operační systém.
Protože mám už svoji Mandrivu opravdu dobře přizpůsobenou, bylo potřeba problém vyřešit. Nastudoval jsem si příkazy z rodiny urpmi, abych udělal pořádek ve svých softwarových balíčcích (kde jsem předpokládal původ problému). Aktualizoval jsem zdroje, provedl aktualizaci systému, zkontroloval nainstalovaný ovladač – a pořád nic. I když se zdálo, že je nainstalován ovladač GK původní (v. 2.9.1), x-server tvrdošíjně trval na tom, že nemůže nejít modul intel, a tudíž se logicky nespustil. Nepomohla ani opravná instalace z instalačního DVD. Po dalším experimentování jsem zjistil, že se x-server spustí s ovladačem framebuffer (generic), ovšem bez 3D akcelerace. Zaplať pánbůh aspoň za to, systém se rozběhnul!
Nicméně mě žralo, že intelácký ovladač nefunguje, i když je nainstalovaná správná (tedy dříve funkční) verze. Vzhledem ke hlášce o chybějícím modulu intel jsem došel k názoru, že balíček s ovladačem je nějak „nakopnutý“ a neobsahuje všechny soubory. Při pokusu o odinstalaci (abych ho mohl nainstalovat znovu) s sebou díky závislostem chtěl odinstalovat tolik dalších balíčků, že bych si totálně rozhasil systém. Odinstalace balíčku bez kontroly závislostí se mi nepodařila, parametry --allow-nodeps a --allow-force mi příkaz urpme nebral, asi fungují jenom s urpmi. Jak tedy z toho ven? Přeinstalovávat celý systém se mi nechtělo, protože byl velmi dobře funkční . Matně jsem si vzpomněl, že při studiu příkazu urpmi v příručce Mandriva Linuxu (jejímž zastřešujícím autorem je právě Ivan Bíbr alias bibri) jsem narazil na něco, co by mi mohlo pomoct. Jde o o příkaz, který odebere odkaz na balíček z databáze nainstalovaných balíčků, takže je možné nainstalovat balíček znovu. Takže jsem zadal jako root rpm --nodeps --justdb -e jmeno_balicku a potom nainstaloval balíček znovu. Bingo! – po restartu vše šlape tak, jak má!
Nevím, čím byl problém spojený. Můj tip je ten, že jsem se trefil zrovna do období, kdy Ivan uploadoval do repozitáře nové verze balíčků. Tomu by napovídaly chybové hlášky při aktualizaci Ivanova zdroje i hlášky o některých chybějících balíčcích na serveru. Takže nakonec vše dobře dopadlo a až mi trochu otrne, zkusím poslední verzi...
… ovšem proč nefungoval ani ovladač vesa je mi nadále záhadou...
Jak jsem ladil grafiku I.
Předminulý víkend se mi úspěšně podařilo v Mandriva Linuxu 2010.0 zprovoznit hardwarovou 3D akceleraci na tátově obstarožním PC s grafickou kartou Nvidia GeForce 2 MX200. Ne že by s přednastavenými ovladači nefungovala, ale testovací program glxgears ukazoval výkon cca. 80 fps (snímků za vteřinu), což je tragicky málo a vykreslování obrazovky bylo dost pomalé. Nejnovější ovladače Nvidia už tuto grafiku nepodporují. Pokud jsem použil proprietární ovladač, který by teoreticky měl tuto GK obsluhovat s využitím jejích plných možností, grafika vůbec nenaběhla. Díky radám na fóru www.mandrivalinux.cz jsem znovu nainstaloval příslušný ovladač (verze 96.43.13), který mi dříve nefungoval, zadal parametr nopat pro start jádra – a ejhle, 3D akcelerace běžela se zhruba 400 fps. Tím už je dědeček počítač (Athlon XP 1800+, 256 MB RAM, 40 GB HDD) velice slušně použitelný. Nedávno jsem na něm přeinstaloval Mandriva Linux 2007.1 s KDE3 na verzi 2010.0 s prostředím GNOME, protože KDE4 už by asi na něj opravdu bylo moc…
Moji rodiče, oba už dost přes šedesátku, pro běžnou práci používají Linux bez problémů. Používají internetový prohlížeč, mail, skype, prohlížeče fotografií, přehrávače videa atd. Počítač jim udržuji stejně já, takže jim je jedno, jaký operační systém na něm běží, hlavně, že to funguje. Linux je pro mě jako správce jednodušší, protože nehrozí zavirování počítače a má větší možnosti nastavení včetně omezení práv pro běžného uživatele.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)