SmartQ V5-II - porovnání Android 2.1 vs. Ubuntu 9.10 LXDE

V mojí dosavadní praxi jsem se trochu do hloubky (rozuměj uživatelsky) seznámil s několika operačními systémy – jednak od Microsoftu (Dos 6.2, Windows 3.1, 95, 98 a XP), jednak postavených na jádře Linuxu (Mandriva Linux verze 2007.0 až po 2010.1, SLAX, OpenSUSE). Ze zvědavosti nebo při různých záchranných pracích jsem lehce nakoukl pod pokličku i Ubuntu, FreeBSD, OpenSolaris, Windows Vista, Windows7 atd. S touto výchozí pozicí jsem se začal seznamovat s obsluhou kapesního počítače SmartQ V5-II. Nabízí Android 2.1 a Ubuntu 9.10 LXDE v dualbootu.

Android 2.1

Nejdřív ve mně tento systém budil rozpaky, protože se nejvíc liší od všeho, co jsem dříve používal. Časem jsem mu však začal přicházet na chuť. Je totiž přesně uzpůsobený k ovládání právě takovýchto zařízení malého formátu s dotykovou obrazovkou. Na ovládání pomocí ikon a nabídek na displayi se dá rychle zvyknout, bez problémů to jde i prsty bez použití stylusu. Stěžejní je funkce tří HW tlačítek na horní straně přístroje. Levé má funkci návratu o krok zpět, prostřední vyvolává menu, pravé při krátkém stisku zobrazuje plochu a při dlouhém nabízí přepínač šesti naposledy použitých aplikací. Trochu mi chybí možnost vyvolat skok zpět i pomocí dotykového displaye. Je to totiž jedna z nejpoužívanějších funkcí a nutnost používat HW tlačítko nutí uživatele držet přístroj vlastně jediným možným (a ne příliš pohodlným) způsobem. Funkci uchopení (drag) má dlouhý stisk ikony, rolovat se dá posunutím obrazovky přímo v ploše. Odezvy přístroje jsou rychlé – většinou okamžité, někdy u náročnějších aplikací však bývají prodlevy (třeba během instalace aplikace na pozadí). Některé aplikace jsou občas nestabilní, vyskakují různá hlášení nebo padají. Povedlo se mi způsobit i zatuhnutí celého přístroje, kdy pomohlo jenom tvrdé vypnutí a opětovné zapnutí. Nevím, jestli je to chyba Androidu obecně, ale spíš bych to viděl na špatnou implementaci výrobcem hardwaru. Příjemné je automatické přepínání zobrazení na šířku nebo na výšku podle polohy přístroje (má vestavěný akcelerometr). Kladem je i elegantní a graficky čistý vzhled.

 Pracovní plocha se skládá z pěti obrazovek vodorovně vedle sebe, které se dají posouvat. Na ně lze umísťovat zástupce aplikací, widgety nebo odkazy na zařízení (adresáře). Jediným stiskem se lze dostat do kompletní nabídky všech aplikací, která roluje s 3D efektem. Z ní lze aplikace (tedy jejich zástupce) po dlouhém stisku kopírovat na plochy. Vymazat jdou jednoduše přetažením na ikonu popelnice. Aplikace (placené i neplacené) lze získat z AndroidMarketu, kde jich je opravdu bohatý výběr. Je to vlastně takový androidí repozitář. Instalovat lze i ručně balíčky *.apk.

Do základního menu nastavení se dostaneme po stisku středního tlačítka, umožňuje nastavit vše potřebné (lokalizaci, chování klávesnice, zvuky, podsvícení, WiFi, ...). Mezi aplikacemi je i emulátor konzole, ovšem bez oprávnění roota v podstatě nic nedovolí. Práva uživatele jsou velmi omezena, su / sudo nefunguje a získání roota není triviální záležitostí a vyžaduje dost podstatné zásahy do systému. Za zásadní nedostatek považuji to, že aplikace nelze instalovat na SD kartu. Pro aplikace je vyhrazený diskový oddíl o velikosti 106 MB, což je poměrně málo. Andriod verze 2.2 by už měl mít i možnost instalace do jiných umístění.

Zkoušel jsem připojit myš, byla bez problémů funkční, ovšem není zobrazen kurzor – použitelnost tedy není moc dobrá. Jaká je situace ohledně jiných periferií zatím vůbec netuším (webkamera , flash – disky, USB HDD ...)

Zatím se mi nepodařilo zprovoznit Skype (lze nainstalovat a spustit, ale nepřihlásí se). Funguje webový prohlížeč (vestavěný, nebo Opera Mini), e-mailový klient i ICQ. Prohlížeč dokumentů  ThinkFree Office umožňuje pouze prohlížení formátů MS Office, editaci umí placená verze. Zatím mi nefunguje flash, ovšem nevím, jestli je pro tuto technologii dostatečně výkonný hardware. O dalším software někdy příště.

Ubuntu 9.10 (Karmic Koala) s LXDE

Tento OS má zcela jinou filozofii než Android. Je to odlehčená verze nejrozšířenější linuxové distribuce, která je upravena pro SmartQ. Používá „lehké“ pracovní prostředí LXDE s klasickým uspořádáním – plocha s ikonami, lišta (horní) s hlavním menu, zobrazením běžících aplikací, ovládacími prvky (wifi, dotyková klávesnice, podsvícení, hlasitost) a informacemi o stavu akumulátoru a čase. V dolní části je průsvitný dock s některými aplikacemi. Nastavit pomocí GUI lze v podstatě jenom motiv oken a zkopírovat zástupce z menu na plochu. Ostatní (položky menu, konfigurace docku atd.) bude pravděpodobně nutné nastavovat v konfiguračních souborech – tedy až se mi podaří zjistit, ve kterých.

Z této filozofie vyplývá hlavní nedostatek systému – v podstatě nejde plnohodnotně ovládat prsty a stylusem s obtížemi (zejména posuvníky jsou poměrně úzké, což způsobuje problémy). Pokud však pomocí USB připojíme klávesnici a myš, posune se použitelnost systému o mnoho tříd výše a jsme schopni ovládat systém stejně jako třeba desktopový (tedy s omezeními danými jeho architekturou). Ovšem odezvy jsou znatelně pomalejší. Některé aplikace nejsou přizpůsobené rozlišení 800 x 480, takže přesahují okraje plochy. Tady pomůže malý fígl – při stisknutém prostředním HW tlačítku lze okna jednoduše posouvat uchopením kdekoliv v jejich ploše. Rolovat okno jde pomocí HW tlačítek + a - . Automatické otáčení plochy podle polohy přístroje nefunguje, nenašel jsem ani žádnou utilitu pro ruční přepínání. Stejně si nedovedu představit pracovat s plochou na stojato...

Výhodou je možnost používat běžná USB zařízení (klávesnice, myši, zvuková, síťová, wifi a bluetooth zařízení atd). Zkoušel jsem připojit můj DVB-T přijímač Winfast DTV Dongle, ovšem odlehčené jádro (verze 2.6.28) jej nepodporuje. Použití méně rozšířených USB zařízení bude asi sázkou do loterie právě kvůli možné absenci ovladačů v jádře.

Aplikace lze instalovat z repozitářů pomocí příkazu apt-get nebo správců balíčků (GDebi, Synaptic). Mělo by jít i kompilovat ze zdrojáků, což jsem ale zatím nezkoušel. Pro uživatelská data je vyhrazen prostor 130 MB, což také není mnoho, aplikace se ale instalují do / s poměrně dostatečným prostorem. Pomocí linků lze ale přesměrovat na jiné úložiště.

Systém se chová stabilně, občas se vyskytne nějaký drobný problém se zobrazením (např. překrývající se fonty), což je nejspíš způsobeno nestandardním rozlišením displaye a neoptimalizovanými aplikacemi.

Z hlediska funkčnosti SW bez problémů funguje web (Midori) a e-mail (Claws Mail). Pidgin bohužel nepodporuje protokol ICQ, Skype jsem zatím neřešil. Flash nefunguje, i když teoreticky by měl fungovat Gnash (hází mi při instalaci chybu lokalizace, což by mělo být řešitelné). S prohlížením a editací dokumentů nepředpokládám problémy (AbiWord, Gnumeric). Přehrávač multimédií VLC znám už z Mandrivy.

Z výše popsaného je jasné, že oba nainstalované operační systémy vycházejí z naprosto odlišného základu. Android se lépe ovládá, zatímco Ubuntu nabízí více možností přízpůsobení. V různých situacích je tedy možné zvolit si, který systém použít.

SmartQ V5-II - první dojmy

V pátek 12. listopadu jsem si byl vyzvednout na poště očekávanou zásilku – kapesní počítač SmartQ V5-II. Od objednání 26. října uběhlo 17 dní, takže to je myslím slušný výkon od hongkongské, české a ostatních pošt. Balíček přišel naprosto v pořádku, ačkoliv byl zabalený pouze standardním způsobem (polyetylénový obal a pěnová fólie).

Samotné zařízení bylo zabaleno v decentní kartonové krabičce s pěknou grafikou, uvnitř byl jednak samotný SmartQ v papírové vložce, a dále příslušenství v menší krabičce (napájecí zdroj s redukcí pro evropské zásuvky a kabely pro připojení k PC a dalších USB zařízení).

První dojem je velice dobrý. Ke zpracování vlastního přístroje ani příslušenství nemám žádné výhrady. Spíše naopak, například kabel USB – mini USB má asi silikonovou izolaci, takže přes větší tloušťku je ve srovnání s jinými kabely krásně ohebný. Napájecí kabel od síťového adaptéru by mohl být delší než cca 1 metr. 

Na těle přístroje jsou napravo připojovací konektory (3,5 mm jack, mini HDMI, USB-OTG a napájení), vespodu slot na SD kartu s víčkem a v těle přístroje uložený teleskopický stylus a nahoře jsou ovládací tlačítka. U levého okraje jsou tlačítka tři (+. menu a -), u pravého jedno (on/off). Pro vyzkoušení jsem použil SD kartu 1 GB, kterou používám pro přehrávání mp3 v autě. Časem pravděpodobně dokoupím 16GB kartu s vyšší přenosovou rychlostí (class 10).

Na vlastní používání jsem byl dost zvědavý. Zatím jsem totiž různými „chytrými“ kapesními zařízeními zcela nedotčený, budu tedy znovu objevovat Ameriku. Takže...vyplouváme! neboli jsem zmáčknul vypínač. Objevila se bootovací obrazovka s výběrem z nainstalovaných operačních systémů (Android a Linux neboli Ubuntu). Po marném tisknutí displaye mi došlo, že touchscreen ještě asi není aktivní a než jsem se zorientoval, jak přepnout, začal se spouštět Android. Koukal jsem jako tele na vrata, protože je všechno jinak, než jsem zvyklý. Po chvíli experimentování jsem byl schopen se v systému aspoň trochu pohybovat, takže spouštím restart a přihlašuji se do Ubuntu. Tedy ono vůbec není poznat, že se jedná o Ubuntu. Desktop obsluhuje "lehké" prostředí LXDE, panel je jeden (horní), u dolního okraje displaye je dock s několika aplikacemi, možnosti konfigurace minimální (tedy alespoň pomocí GUI). Takže většina zkušeností s Mandriva Linuxem a koneckonců i z dřívějšího zkoušení Ubuntu je mi k ničemu. Dokonce ani některé konzolové příkazy, které jsem považoval za základní, nefungují – např. lshw, nebo nabídka stisknutím klávesy TAB. Také si musím zvyknout používat příkaz sudo. Prostě bude potřeba hodně zkoušet a ještě víc googlit. Dobré rady jsou na fóru českého dovozce AComp, další cenné poznatky jsou třeba na smartqv5.com nebo smartqmid.com. Na dokumentaci výrobce kašle. V balení byl přibalen nějaký Quick Start Guide, ovšem mezi rozsypaným čajem jsem byl schopen přečíst pouze několik slov – SmartQ, USB, SD, WiFi. Na stránkách výrobce není skoro nic, dokonce ani informace o tom, že je v prodeji tato novější verze. Někde na webu se mi podařilo stáhnout pouze asi třicetistránkový návod, který stručně popisuje použití základních aplikací, ovšem je pro Smartq 5, což je o dvě generace starší zařízení. Většina je sice platná (ovšem popisovaný SMPlayer je už nahrazený přehrávačem VLC), nejpodstatnější je ale jednořádková informace o vyvolání menu pravého tlačítka myši – prostě stisknout touchscreen a podržet cca 1s. Na to jsem však přišel po chvíli experimentování sám. Druhý podstatný fígl je možnost posunu celých oken při stisknutém prostředním tlačítku přístroje a uchopením kdekoliv uvnitř okna. Je nutné napsat, že představa ovládání systému pouze prsty je zcestná. Stylus dost pomůže, ale připojením myši se ergonomie práce posune o hodně dál. Zatím mi z neznámého důvodu nefunguje nainstalovaný správce balíčků (GDebi) ani jejich instalace z konzole. Odezvy přístroje jsou občas dost pomalé.

Postupně jsem začal pronikat také do tajů Androidu. I když první dojem byl rozpačitý, nacházím v tomto systému čím dál větší zalíbení. Je vidět, že je prostě vyvinutý právě pro takováto kapesní zařízení. A když jsem pochopil, jakou podstatnou roli hrají tři ovládací tlačítka, bylo vyhráno. Rozdílnou funkci mají krátké a dlouhé stisky, menu je navíc kontextové. Vše má ale svou logiku. Na rozdíl od Ubuntu je možné Android celkem jednoduše ovládat prsty. Odezvy na dotyky jsou rychlejší, než v Ubuntu.

Ergonomie přístroje není podle mého názoru příliš dobrá, ale spíš jde o nezvyk. Povrch je poměrně hladký, takže úchop není zrovna nejjistější. Tři nejdůležitější ovládací tlačítka (zejména v Androidu) nejsou tam, kde by je prsty automaticky hledaly. Naopak vypínací tlačítko je umístěné tak, že se dost často podaří aparát krátkým stiskem uspat (tedy v Androidu, protože v Ubuntu se vyvolá pouze ukončovací menu). Vynikající je display – jemný a ostrý (při úhlopříčce 4,3“ má rozlišení 800x480 bodů), s velkým rozsahem intenzity podsvícení. Touchscreen používá rezistivní technologii, je dostatečně citlivý jak při práci se stylusem, tak při ovládání prsty. Bohužel nepodporuje multitouch.

Moje požadavky pro používání přístroje jsou: přístup k wifi sítím, mailový klient, webový prohlížeč (pokud možno s dnes běžnými technologiemi jako flash, javascript atd.),instant messaging (ICQ, Skype), možnost editace běžných formátů souborů, organizér času, možnost přizpůsobení vzhledu a funkčnosti desktopu a instalace dalších aplikací.

Takže to jsou mé dojmy z prvních tří dnů používání. Dál se budu snažit rozchodit další funkce a aplikace, abych dosáhnul splnění mých požadavků.

Zkouším KDE 4.5.3

Už nějaký čas mě u mého notebooku Acer Extensa 5220 štve nepříjemný bug - a to nemožnost regulovat podsvícení displaye. Dříve regulace fungovala jak pomocí horkých kláves (Fn + šipky vpravo a vlevo), tak pomocí táhla ve widgetu Správa napájení (Power Devil). Tak tomu bylo v Mandriva Linuxu 2010.0. V průběhu času a různých aktualizací nejprve přestala fungovat regulace pomocí horkých kláves, později i pomocí widgetu. Nepomohla ani aktualizace na mdv2010.1, částečný úspěch přinesla instalace GuidancePowerManageru. Chyba je evidentně na straně KDE, protože jak v konzoli, tak v záložním Xfce funguje regulace bez problémů. Toto bylo jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl vyzkoušet KDE 4.5.3, jehož verze pro mdv2020.1 byla nedávno uvolněna. Jedná se o neoficiální verzi, k dispozici je ve známém repozitáři italské „mandrivácké“komunity MIB .

Technická poznámka: Projekt KDE se nedávno přejmenoval na KDE SC, což komunita asi moc nechápe a víceméně úspěšně ignoruje. Tak tomu je a zřejmě i dlouho bude i na tomto blogu :-)

Po přidání repozitářů (viz zde) jsem spustil aktualizaci. Doporučuji před tímto procesem vypnout x-server, nebo provádět z jiného desktopového prostředí než KDE (pokud je nějaké nainstalované). V minulosti jsem na toto občas zapomněl, takže během aktualizace se systém občas choval trochu nečekaně, jak byly postupně instalovány nové verze balíčků (bylo jich myslím skoro pět stovek). Nicméně i v těchto případech proběhla instalace korektně.

Po přihlášení nastartovala nová verze KDE bez problémů. Zatím jsem nezkoumal do hloubky všechny změny oproti KDE 4.4 (podívám se do changelogu), takže toto jsou spíše moje první dojmy.

Kaffeine 1.0, jedna z mých stěžejních aplikací, přestal přehrávat obraz, šel pouze zvuk. Musel jsem nainstalovat verzi 1.1 (je v repozitáři Contrib Backports), nyní už běží OK. Oproti jiným přehrávačům (VLC, XINE...) zatěžuje při přehrávání stejného videa procesor o zhruba 15% více (zkoušel jsem změnit engine z xine na gstreamer, ale toto nemělo vliv), což ovšem platí i pro starší verze KDE.

Regulace podsvícení začala fungovat aspoň v PowerDevil. Při použití horkých kláves se sice objeví OSD, což dříve nefungovalo, ale podsvícení se nemění. Po nějaké době jsem se však bohužel dostal k předchozímu stavu a regulace podsvícení nadále funguje pouze příkazem v konzoli.

Změnily se některé ikony v oznamovací oblasti lišty (vedle hodin). Ikona PowerDevil je nyní logicky začleněna do tohoto prostoru a neplete se na liště. Trochu jinak vypadají i „vyskakovací“ hlášení systému. Skryté ikony oznamovací oblasti (u mě KOrganizer) se nyní rozbalují po stisknutí rozbalovací šipky směrem nahoru a nikoliv přímo v liště, což se mi moc nelíbí a nepovažuji to ani za praktické, údajně je tomu tak kvůli úspoře místa na malých obrazovkách. Dodatečně jsem přišel na to, že lze u každé ikony v oznamovací oblasti nastavit její zobrazení nebo skrývání.

Nastavení systému (ikona klíč x šroubovák) už není na dvou záložkách, ale na jedné. Nemusí se tudíž při procházení přepínat, ale zase se obsah nevejde na obrazovku (aspoň u mě), takže se musí posouvat.

Widget pro sledování sítě, který mi v minulosti přestal ukazovat rychlost (tedy číselně po najetí myši, graf jinak normálně běžel), se po aktualizaci umoudřil. Ovšem zase má barevnost, která zrovna nezapadá do použitého motivu.

Co mě ale nejvíce šokovalo je pokles zatížení systému. S KDE 4 jsem začínal v mdv2009.1 a zátěž procesoru byla cca 8-9%. Postupným vyzráváním KDE4 jsem se dostal na 6-7%. Po zapnutí 3D efektů se zátěž vyšplhala na 12% a více, což už jsem neakceptoval. S verzí KDE 4.5.3 mám bez 3D desktopu zátěž 3-5%, ze zapnutými efekty kolem 6% - což je zhruba stejně jako dříve s vypnutými 3D efekty! Konečně tedy můžu tyto „blbinky“ používat, aniž by to příliš bolelo. Gumová okna, efekty maximalizace/minimalizace, plochy na kostce, průhlednost – vše funguje OK. Na kde-look.org jsem objevil dekorace oken emerald, takže teď můj desktop vypadá, jako by na něm běžel Compiz-Fusion.

Je vidět, že KDE se opravdu posouvá kupředu. Zejména v oblasti optimalizace výkonu byl u této verze udělán velký pokrok, podle mého názoru zatím největší ze všech předchozích verzí. Předpokládám, že chybky budou postupně odstraňovány a oficiální verze bude dobře odladěna. Určitě se vyvíjí i funkčnost, ale nejsem velký experimentátor, takže mnoho možností zůstává mnou nevyužito.

Na závěr dva odkazy, týkající se stejného tématu:

http://www.abclinuxu.cz/clanky/novinky-v-kde-4.5-v-obrazech

http://www.linuxexpres.cz/software/novinky-a-zmeny-v-kde-4-5-more-drobnosti-a-kousek-stability

SmartQ V5 - je objednáno...

Nedávno jsem byl svým zaměstnavatelem odměněn za svoji věrnost firmě (15 let – to to letí...) určitým finančním obnosem. Rozhodl jsem se také odměnit - nějakou „nepostradatelnou“ maličkostí, kterou bych si udělal radost. Před pěti lety to byla elektroakustická kytara se zesilovačem, tentokrát jsem se rozhodl pro něco, co bude mít souvislost s linuxem.

Protože v práci máme kvůli utajení zákaz používání jakýchkoliv zařízení s možností záznamu obrazu, mám velmi omezený výběr mobilního telefonu. V podstatě všechny smartphony mají dnes kameru, takže všichni v práci používáme telefony, které by se styděl nosit i můj syn v první třídě. Výjimkou nejsou ani sedm let staré modely s druhým až třetím akumulátorem. Přitom zařízení MDA, PDA, smartphone atd. usnadňují organizaci času, umožňují prohlížení a editaci dokumentů, zábavu (video + hudba) i přístup k informacím (internet, e-mail, čtení e-knih). Uvažoval jsem o open-source telefonu Neo Freerunner, ale odradilo mě pár věcí (horší dostupnost, vysoká cena, malá úhlopříčka displaye...). Proto jsem se rozhodl pro tablet menšího formátu. Nakonec jsem zvolil SmartQ V5II. Mým požadavkům přesně vyhovuje – s úhlopříčkou 4.3 palce je lehko přenosný, ale přitom dobře použitelný. Nemá kameru, běží na něm několik operačních systémů (multiboot – Android, Ubuntu, WindowsCE), má poměrně rozsáhlou a vstřícnou komunitu, slušnou podporu výrobce. Požadoval jsem podporu wifi, USB a SD-karet, což je splněno. Jako bonbónek navíc je HDMI výstup (přístroj umí přehrávat video 1080p!). Snad bych ještě uvítal GPS modul, ale ten se dá v případě potřeby připojit přes USB. No a kdyby to umělo telefonovat, tak bychom měli pěkný smartphone! :-)

Jen tak mimochodem – není mi úplně jasné, kdo si tato zařízení pořizuje. Jedině snad odpůrci telefonování, protože stejně (a nebo lépe) je dnes vybavena spousta „chytrých“ telefonů. Nicméně mně tento přístroj vyhovuje právě kvůli mým specifickým požadavkům. Větší tablety (7 palců a více) mají výhodu většího displaye a mohou nahrazovat netbook. Pokud se někdo bez podobných zařízení neobejde, představoval bych si následující: smartphone (vždy u sebe), tablet nebo čtečku knih (do tašky místo knížky, také pro příležitostné wifi připojení třeba v čekárně u doktora nebo na dovolené), výkonnější notebook nebo klasické PC (na doma).

Toto MID (Mobile Internet Device) není u nás příliš dostupné a ani levné (cca 4800,-Kč), rozhodl jsem se tedy pro nákup v zahraničí. Zřídil jsem si účet u PayPal a objednal si tablet na hotmid.com , což by měl být oficiální prodejce mimo Čínu, odkud samozřejmě zařízení pochází. Momentálně stojí 149,- USD (necelých 2700,-Kč), poštovné zdarma. Vejde se do bezcelního limitu pro dovoz do EU, který je 150 Euro. Dokonce právě vyšla modernizovaná verze s kmitočtem procesoru zvýšeným z 600 na 720 MHz. Asi bude bez WindowsCE, ale to mě ani tak nepálí. Na dealextreme.com jsem si objednal pár drobností z příslušenství (obal, ochrannou fólii na display, adaptér pro evropské zásuvky). Objednávky proběhly zdárně, takže čekám na doručení. Teoreticky by mohlo trvat dva týdny, ale (prý výjimečně) dva měsíce. Tak uvidím, a v případě kladného výsledku budu mít téma pro další příspěvky.Podle vyjádření společnosti Mandriva S.A. by měla tato distribuce časem podporovat i procesory ARM, takže snad je perspektiva i pro její použití.

Poznámka: Druhý den po podání objednávky byla zásilka expedována – docela fofr, ne? Uvidíme, jak se hongkongská letecká pošta pochlapí...

Meteostanice LaCrosse WS-2300 a linux

Již přes tři roky používám pro meteorologická měření poloprofesionální meteorologickou stanici LaCrosse WS-2300. Je to docela pěkný kousek hardwaru, obsahující základní zobrazovací stanici a moduly pro měření teploty, barometrického tlaku, vzdušné vlhkosti, srážek a síly větru. Celé to může komunikovat jak bezdrátově, tak po drátě. Obsahuje i hodiny řízené signálem DCF s budíkem, umí spustit akustický alarm při překročení nastavených mezí. Hlavní je, že stanice obsahuje vnitřní paměť na 175 hodnot, což je při frekvenci měření 1 hodina schopné zaznamenat hodnoty v průběhu zhruba jednoho týdne. Přenos do PC je prostřednictvím RS232 a výrobce vzhledem ke stále častější absenci COM-portů u novějších počítačů přikládá i převodník RS232-USB (s běžně rozšířeným čipem Prolific PL-2303, pro který výrobce dodává i ovladač pro linux, je podporovaný přímo jádrem.

Jestliže jsem pochválil hardwarovou stránku, výhrady mám k obslužnému softwaru. Používán je program HeavyWeather 2.0 Beta pro spojení s PC, Weather Review pro vyhodnocení záznamů a HeavyWeather Publisher pro publikování výsledků na webu. Samozřejmě existuje pouze verze pro Windows a tato skutečnost byla posledním důvodem, proč mám na svém notebooku nainstalované WindowsXP ve Virtualboxu.

Co se týká základního obslužného SW, je jednoduchý a přehledný. Výhrady bych měl k tomu, že po vyčtení hodnot z paměti stanice se smaže celý její obsah, což mi přijde zbytečné, a že uložená data jsou v (lidmi) nečitelném formátu. Bohužel kombinace Virtualbox (?) – WindowsXP – HeavyWeather s sebou přináší problémy – občas se spuštěním samotných Windows, občas s komunikací přes USB, občas se stabilitou samotného programu, občas se smazáním paměti bez uložení dat do PC atd. Toto vedlo často ke ztrátě dat nebo občasné nefunkčnosti systému, takže bohužel se v historii měření nachází spousta bílých míst, což je u kontinuálních meteorologických měření celkem podstatný nedostatek. Nespolehlivé ale bylo i spojení s jiným PC, na kterém byly nainstalovány přímo WindowsXP, při přenosu dat nastávaly dokonce samovolné restarty systému. Program pro zobrazení (WeatherReview) má poměrně omezené možnosti, v podstatě umí pouze zobrazit omezené množství kanálů ve vybraném časovém intervalu. Naštěstí lze exportovat surová data do ASCII, takže není problém s importem třeba do OpenOffice.org Calc a tam už lze provádět pokročilejší vyhodnocování. Publisher jsem nevyužíval, protože stanice není nepřetržitě připojena k běžícímu PC a využití pro online zobrazování tedy nemá smysl.

Už dříve jsem se snažil najít alternativu pro ovládání stanice z prostředí Linuxu. Našel jsem program wview, ovšem je poměrně komplikovaný a nepodařilo se mi ho zprovoznit. Dokonce mi Peťoš ubalil rpm-ko (je v jeho repozitáři pro Mandriva Linux 2010.0). Program vyžaduje použití serveru apache, php a databáze SQL, což jsou technologie, o kterých zatím vím jenom to, že existují. Situace je ztížená i tím, že se stanice připojuje prostřednictvím převodníku RS232-USB – ten při připojení vytvoří zařízení ttyUSB0, zatímco SW vyžaduje pro komunikaci COM-port.

Situace se změnila v okamžiku, kdy jsem objevil open2300 – soubor jednoduchých prográmků pro komunikaci s WS-2300. Experimentováním se mi podařilo dosáhnout základní funkčnosti spojení s meteostanicí. Nejprve jsem systému musel „vnutit“ komunikaci přes USB převodník. Ačkoliv nemám v notebooku sériový port, v adresáři /dev se tvoří soubory zařízení COM ttyS0 až ttyS3. Proč je tomu tak tedy opravdu nevím, ale smazal jsem (samozřejmě jako root) zařízení ttyS0 a vytvořil stejnojmenný symlink směřující na ttyUSB0. Potom již jednotlivé utilitky z open2300 fungují. Příklady:

interval2300 60 23– nastaví interval měření do interní paměti na 60 minut, první měření proběhne po 23 minutách

histlog2300 /home/.../meteo.txt– uloží obsah vnitřní paměti do zadaného souboru (aniž by paměť smazal)

fetch2300 > /home/.../minmax1- uloží seznam extrémních hodnot včetně času jejich výskytu do zadaného souboru

Podstatné je, že: 1. ověřil jsem si funkčnost komunikace s WS-2300, 2. získal jsem spolehlivý nástroj pro načítání dat z vnitřní paměti stanice.

V další fázi se budu pokoušet proces komunikace a zpracování dat zjednodušovat a zpřehledňovat, a to buď použitím např. skriptů, nebo i jiného SW s GUI. Když mám vyzkoušenou funkčnost spojení, pokusím se použít dříve zmiňovaný wview. Používá celkem příjemné webové rozhraní, jako příklad je možné uvést stránky z ČR: http://www.ovoce-ploskovice.cz/wview/. Další možností je weather-display, což je ovšem komerční SW pro Windows, Mac i Linux v ceně 70 U$D. K vyzkoušení je možné stáhnout 30-denní trial verzi, jejíž funkčnost jsem si ověřil. GUI a možnosti nastavení jsou ovšem tak komplikované, že jsem se ještě plně nezorientoval. Existuje i konzolová verze consolewd, která není v ceníku (že by volně k použití???). Dalším jednoduchým konzolovým nástrojem je SW s překvapujícím názvem ws2300. Je možné, že zůstanu u stahování „surových“ dat a jejich dodatečném zpracování třeba v Openoffice.org Calc.

Jak jsem již napsal, hlavního cíle jsem dosáhnul. Mám spolehlivý a jednoduchý nástroj pro stahování souborů naměřených dat z meteostanice WS-2300. O dalších výsledcích mého snažení se s vámi rád podělím v některém z příštích příspěvků.

Mandriva Linux - výhledy

V posledních několika dnech se udály nejméně dvě dost podstatné události týkající se Mandriva Linuxu. Pro nezasvěcené je nutné udělat krátký úvod:

Distribuci Mandriva Linux vyvíjí francouzská společnost Mandriva S.A. Ta již před lety (rok 2004) překonala svoji klinickou smrt ještě pod názvem MandrakeSoft, jako tvůrce distribuce Mandrake Linux – špatné hospodářské výsledky a prohraný soudní spor o název Mandrake ji poslaly ke dnu. Firma se vzpamatovala, přijala nový název Mandriva (vzniknul spojením původního Mandrake a názvu pohlcené brazilské společnosti Conectiva). Ve světě linuxu získala pověst tvůrce výborné distribuce, kterou ovšem nedokáže marketingově využít a navíc se dost často dopouští zbytečných a hloupých chyb v programech. Nepodařilo se jí získat významnější podíl na trhu serverových operačních systémů, což je v tomto oboru podmínkou pro ekonomický úspěch. Prodej placené desktopové verze „Power Pack“ pravděpodobně nedokázal vydělat dost peněz, takže na jaře letošního roku se společnost opět ocitla na okraji propasti. Po různých spekulacích a dlouhém informačním vakuu bylo nakonec potvrzeno, že společnost přebírá strategický investor, ale stále panovala nejistota ohledně jejího dalšího směřování. Verze 2010.1 (Spring) vyšla se značným zpožděním (místo v dubnu až v červenci), naštěstí výsledek je poměrně kvalitní.

A nyní zpět ke zmiňovaným událostem. Tou první je zpráva na oficiálním blogu Mandrivy týkající se strategie firmy pro další období. Společnost má být restrukturalizována, další vývoj distribuce má být zachován, má být zlepšena komunikace s komunitou a dokonce je vytyčen cíl stát se nejlepší světovou distribucí používající prostředí KDE. Výhledově má být přijato cca. třicet vývojářů z Brazílie, Francie a Ruska. Tradiční podzimní vydání distribuce nevyjde (což se vzhledem k posunutí jarního termínu dalo čekat), takže další verzí by měla být jarní 2011.1 Spring. Cíle tedy opravdu smělé.

Druhou důležitou zprávou je vznik forku (=odnože) distribuce Mandriva Linux jménem Mageia. Má vzniknout jako ryze komunitní projekt zaštítěný nově založenou neziskovou společností. Tvořit by ji měli bývalí zaměstnanci firmy Mandriva S.A., kteří odešli nebo „byli odejiti“ po zrušení oddělení Edge-IT a kteří již nevěří budoucnosti distribuce řízené komerční firmou.

A co z toho vyplývá pro nás uživatele? Oba projekty působí sympaticky. Možná nás může mrzet, že dochází ke tříštění sil, což je často v diskuzích ohledně linuxu zmiňováno. Na druhou stranu má šanci vzniknout nový kvalitní produkt. Nejdůležitější pro mě ale je, že filozofie distra jako maximálně uživatelsky příjemného operačního systému zůstane i nadále zachována. Ve světě linuxu máme svobodu přejít k jakékoliv jiné distribuci, ale v mém případě to beru jako krajní možnost – Mandriva mi prostě zatím vyhovuje nejlíp. A to kromě jiného i díky výborné partě, která se sešla kolem webu www.mandrivalinux.cz. Takže – Ivane, Peťoši, Hobile, Aldo, Jakube, Lucie, Dmitriji, Karle a ostatní – DÍK!!!!

Přechod na Mandriva Linux 2010 Spring

Pokud je uvolněna nová verze mnou používané linuxové distribuce, většinou s přechodem nechvátám. Z dřívějších zkušeností vím, že je dobré počkat pár týdnů, aby se v repozitářích objevily aktualizace odstraňující případné chybičky. Většinou potom provádím přechod tak, že nechám zformátovat systémový oddíl a zachovám oddíl /home včetně nastavení. Po instalaci už většinou stačí drobná doladění, aktualizace a systém je funkční. Následně je ovšem potřeba nainstalovat SW z repozitářů i ten, který mám nainstalovaný z jiných zdrojů, a případně obnovit dříve změněná nastavení z /etc a jiných umístění. Výhodou je, že se systém „pročistí“, ovšem přeci jenom je tento postup zdlouhavější. Existuje sice možnost vypsat si seznam nainstalovaných balíčků a po přechodu na novou verzi je pomocí urpmi nainstalovat, ale tento způsob jsem zatím nepoužil – názvy balíčků se mění, je třeba je vyselektovat a neřeší to problém SW instalovaného "ručně".

Z těchto důvodů jsem se rozhodl zkusit tentokrát aktualizaci pomocí instalačního média. Naposledy jsem tento postup použil při přechodu z mdv2008.0 na 2008.1 na dvou PC a výsledek nebyl zrovna potěšující, takže jsem byl zvědavý, jestli byl na tomto poli učiněn pokrok.

Vypálené DVD s ML 2010.1 jsem vložil do mechaniky a spustil instalaci. Správně byla detekována verze 2010.0 a nabídnuta aktualizace na 2010.1, kterou jsem potvrdil. Zpočátku instalace probíhala dost pomalu, odhadovaná doba se dostala až na 5 hodin, což mě vzhledem k deváté hodině večerní nepotěšilo. Nakonec se ovšem rychlost zvýšila k normálu a proces trval necelou hodinu. Doběhl bez problémů do konce a vyžádal si restart. Po naběhnutí systému (bylo poměrně pomalé, protože se kompilovaly moduly jádra) se objevily nějaké problémy – implicitně se pro spuštění nastavilo staré jádro, nefungovala wifi síť (dříve jsem používal modul broadcom-wl, ale nyní se tvrdošíjně prosazoval ndiswrapper), grafické prostředí bylo kvůli pomalosti nepoužitelné. Nakonec jsem se problémy prokousal, zaktualizoval a systém je funkční.

Žádné podstatné změny v nové verzi jsem nezaregistroval. Ani nová verze KDE 4.4.3 žádné převratné změny nepřináší. Opět mi začala fungovat hibernace (dříve byla funkční, později z neznámého důvodu ne), ovšem i nadále nefungují horké klávesy pro regulaci podsvícení displaye (táhlo v PowerDevilu naštěstí ano). Pro wifi se mi nepodařilo systému vnutit ovladač broadcom-wl, takže jsem použil ndiswrapper a ovladač pro Windows XP.

Potvrdilo se mi, že přechod na novější verzi Mandriva Linuxu pomocí aktualizace z instalačního média není úplně triviální záležitostí. Alespoň v mém případě bylo vždy potřeba zásahů do systému, aby bylo dosaženo jeho plnohodnotné funkčnosti. Toto je zejména pro méně zkušené uživatele podstatným a mnohdy nepřekonatelným problémem. Otázkou je, jestli by tento postup proběhl bezproblémově na systému bez mnou dříve provedených různých změn v nastavení. Stále tedy platí doporučení: novou verzi Mandrivy instalujte s přeformátováním kořenového adresáře a zachováním oddílu s uživatelskými daty. Pokud chcete „čistou“ instalaci, je možné přesunout skryté adresáře s nastavením aplikací z domovského adresáře do zálohy a po instalaci případně některé přesunout zpět – obsahují totiž důležitá data a nastavení (např. e-mailovou schránku včetně obsahu, oblíbené položky prohlížečů, obsah kalendáře, kontakty atd.). Jako velkou výhodu výše popsané aktualizace ovšem je, že systém je použitelný ve stejném stavu, jako byl před aktualizací.