úterý 11. února 2014

Windows 8 (8.1) – propadák? (dočti do konce!)



V návaznosti na předchozí příspěvek o Windows bych se chtěl trochu hlouběji věnovat operačnímu systému Windows 8. Předesílám, že se jedná o můj subjektivní pohled a že vzhledem k mým uživatelským zkušenostem s jinými operačními systémy mám možnosti srovnání.

S PC jsem začínal zhruba před dvaceti lety, v době, kdy byl standardním OS MS DOS v.6.x, případně jeho dokonalejší, ovšem v běhu času neúspěšné alternativy (např. DR-DOS). Windows existovaly jako grafická nadstavba běžící pod (nebo spíš nad) DOSem, a to ve verzi 3, později až 3.11, kdy v podstatě vše v uživatelském rozhraní mělo formu oken. Pro plnohodnotné ovládání však nebyly Windows nutné, jako jednoduché GUI byl většinou používán dvouokenní správce souborů Norton Commander nebo jeho alternativy (M602, Volkov Commander) a aplikace byly autonomní včetně vlastních grafických rozhraní. Markantní změnu v ovládání přinesly Windows 95 (prázdná plocha a tlačítko Start) a pokračoval „mírný pokrok v mezích zákona“ – Windows 98, 2000, NT Millenium, XP, Vista a „sedmičky“. Koncept ovládání se téměř neměnil, přibývaly funkce, podpora HW zařízení, grafické vychytávky atd., naopak klasický příkazový řádek DOSu je odsouván do stále větší hloubky systému. Někdy v roce 2007 jsem se také začal zajímat i o alternativní OS založené na linuxovém/unixovém jádru – zejména Mandriva Linux a později jeho forková distribuce Mageia, ale zkoušel jsem např. i distribuce Ubuntu, openSUSE, Fedora, PCLinuxOS nebo i freeBSD. V této oblasti jsem si zvyknul na naprostou svobodu volby při výběru, přizpůsobování i správě systému. Další skupinou jsou různá zařízení s OS Android různých verzí, který mi poměrně vyhovuje, ale bez „rootnutí“ a tedy ztráty záruky jsou i možnosti správy systému hodně omezené. Samozřejmě bylo potřeba věnovat zpočátku určité úsilí a čas k pochopení rozdílů mezi jednotlivými systémy. Navíc mě používání různých alternativ naučilo určité toleranci, takže místo abych nějaký systém nebo jeho část zavrhnul po první negativní zkušenosti, snažím se pochopit jejich fungování a případně se naučit jich využívat.

Zatímco přechod mezi jednotlivými verzemi Windows od verze 95 až po „sedmičky“ byl vždy poměrně bezbolestný, u Windows 8 už končí všechna legrace. Podotýkám, že se spíše budu vyjadřovat k verzi 8.1, protože „osmičky“ předinstalované na novém notebooku jsem téměř bezprostředně aktualizoval na tuto verzi. Už sama aktualizace nebyla úplně jednoduchá, protože obchod Store ji nenabízel. Po googlování jsem zjistil, že problém asi bude v neaktuálnosti nějaké aplikace. Stáhnul jsem z webu Microsoftu diagnostickou utilitu, která mi prozradila, co je třeba aktualizovat, a nakonec se samotnou aktualizaci podařilo spustit. Stahování (asi 3,6 GB) bylo ukrutně pomalé a objevila se chybová hláška s číslem chyby, kterou se mi nepodařilo identifikovat. Po restartu stahování zdárně doběhlo a pak se systém aktualizoval, restartoval, zase restartoval, přitom vypisoval různé vtipné hlášky (při asi třetím restartu po aktualizaci a následné konfiguraci to bylo něco ve smyslu „ještě něco musím nastavit“). Ale sláva, Windows 8.1 se úspěšně rozběhly. Oproti předchozí verzi jsem zaregistroval jenom návrat tlačítka Start a možnost menších dlaždic, takže jsem si prohlédnul několik videí na Youtube, abych se dozvěděl, že největším přínosem aktualizace na v 8.1 je možnost nastavit systém tak, aby se co nejvíc podobal Windows7 (?!)…

Když pominu problémy způsobené nezvyklým ovládáním, nedá se rozhodně říct, že by byl běh systému bezproblémový (jak už jsem ostatně naznačil při popisu aktualizace na verzi 8.1). Aktualizace systému (Windows Update) i aplikací (Store) jsou velmi pomalé. mTorrent po instalaci nemá přístup k zápisu do svých konfiguračních souborů, takže je potřeba spouštět ho s oprávněním správce nebo upravit práva k jeho adresáři (dobrá, toto je spíše chyba aplikace). Po instalaci populární hry World Of Warplanes (stejnou chybu údajně vykazuje i World Of Tanks) chybí knihovna d3dx9_43.dll, o které jsem po googlení zjistil, že je součástí DirectX 11 a musel jsem doinstalovat součást DirectX (dxwebsetup.exe).

Tomu všemu předcházela moje snaha o zvládnutí základů obsluhy Windows 8. Nepovažuju se za úplnou lamu, ale tady jsem opravdu dost bloudil. Problémy nastaly už při spouštění a ukončování aplikací, základním nastavením systému nebo s vypnutím počítače (!), což nesvědčí to o uživatelské přívětivosti a intuitivnosti systému. Některé z nejvíce do očí bijících nesmyslů byly odstraněny při aktualizaci na verzi 8.1. Částečně pomohly nějaké tutorialy na Youtube. Samozřejmě si časem člověk asi zvykne, ale nejsem si jistý, jestli je nastoupená cesta správná.

Co se týká grafické stránky a ovládání, Windows 8(.1) se mi zdají jako divný propletenec dvou, možná i tří systémů. Jeden by seděl tabletu a charakterizují ho velké dlaždice, „vytahování“ panelů od okrajů obrazovky, posouvání obrazovky do stran, velké fonty i obrázky. Druhým jsou klasické Windows 7 s pracovní plochou a okny. A do třetice se občas objeví aplikace naprosto graficky nezapadající, v celoobrazovkovém režimu s obrovskými fonty a ikonami/tlačítky/obrázky (nebo jak to nazvat). K tomuto dochází například v Internet Exploreru 11, v Nastavení systému, Store… Na displayi notebooku 17“ nebo na ještě větším monitoru stolního počítače vypadá celoobrazovková aplikace s třemi řádky textu a jednou ikonou opravdu komicky… Některé aplikace jsou jakoby hybridní – mohou pracovat jak v klasickém okně, tak v „moderním“ celoobrazovkovém režimu (Internet Explorer, Nastavení počítače). Zatím se mi nepodařilo vysledovat, jestli se tato vlastnost dá nějak nastavit, nebo jestli záleží na tom, odkud je aplikace spuštěna. Celkem úspěšně se dá novinkám v ovládání vyhnout tím, že uživatel pracuje na klasické ploše s okny. Mně osobně vadí u nového vzhledu hlavně ztráta velkého množství informací o běhu systému. Na dolní liště hned vidím, jaké aplikace běží, kolik je hodin, jaký je stav akumulátoru atd., zatímco v celoobrazovkovém zobrazení nevím vůbec nic. Miniaplikace na plochu oficiálně také nejsou k dispozici, i když jdou nainstalovat z alternativních zdrojů. V linuxu ještě navíc používám postranní lištu s widgety zobrazujícími zatížení procesoru, systémové teploty, síťový provoz atd. – pro Windows se mi zatím nic podobného nepodařilo najít, a to ani ve formě tak vyzdvihovaných aktivních dlaždic. Celoobrazovkové aplikace je možné skládat na plochu v proměnném poměru, což ale oproti klasickému okennímu zobrazení poskytuje daleko méně možností – podařilo se mi zobrazit pouze dvě aplikace vedle sebe, ale rozdělit toto podokno horizontálně, aby šly zobrazit třeba tři aplikace, pravděpodobně nejde.

Jako praktické se mi zdá rozhraní Metro neboli úvodní obrazovka s dlaždicemi, které od verze 8.1 už jdou zmenšit do velikosti ikon a vejde se jich tedy na plochu poměrně dost, ovšem za cenu chybějícího popisu. Dlaždice jdou seskupovat do skupin, což mi trochu připomíná Windows 3.1 s jeho okny aplikací, které se mi docela zamlouvaly. Obrazovka všech aplikací je také poměrně přehledná, aplikace lze třídit podle různých hledisek (název, datum přidání, druh aplikace…). Jako plus se mi jeví dobře řešené vyhledávání v aplikacích, souborech i na webu.

Konečně i Microsoft zavedl obdobu linuxových/applovských/androidích zdrojů softwaru neboli Windows Store s mraky zbytečných a nic neřešících, ovšem systém zahlcujících a krásně vypadajících aplikací. Nechápu, proč je třeba mít různé aplikace pro televizní program, počasí, sport, pořady ČT atd., když všechno z toho jde jednoduše řešit pomocí záložek v internetovém prohlížeči. Zdá se mi, že opět převládá orientace na tablety a smartphony, zatímco desktopových aplikací je zde pomálu. Tomu nasvědčuje i grafické provedení s předimenzovanými rozměry úplně všeho, což ubírá na přehlednost. Občas snad člověk narazí na nějakou přínosnou aplikaci, ale asi je stále lepší hledat aplikace přímo na webu.

Uvidíme, jestli se celkový koncept Windows 8 uchytí. Na jednu stranu je jeden operační systém pro klasická PC i tablety a smartphony logický, protože částečně dochází k jejich postupnému sbližování (konvertibilní tablety, notebooky s dotykovým displayem, all-in-one zařízení s dotykovou obrazovkou). Ovšem i nadále jsou požadavky na grafické rozhraní třeba mezi stolním PC s monitorem 23“ a smartphonem s displayem 3,5“ natolik rozdílné, že další sbližování je podle mě spíše kontraproduktivní. Možná u větších úhlopříček displaye bez dotykové vrstvy stojí za úvahu setrvání u Windows 7, protože přes všechnu snahu se některých neblahých novinek zbavit nelze. Změna koncepce ovládání je totiž tak velká, že mi to připomíná situaci v době nástupu Windows 95, kdy z plochy téměř vše zmizelo a objevilo se tlačítko Start. Nakonec se tento koncept stal standardem, který do ná Microsoft cpal horem dolem a všichni se byli nuceni přizpůsobit. Nyní tedy hurá, všechno bylo špatně, správná cesta nevede skrz okna, ale je dlážděná! Dominance Microsoftu na poli operačních systémů je ovšem tak silná, že pravděpodobně své vize prosadí a uživatelům ten svůj systém prostě „nacpe“. Otázkou je, proč by se takový systém měl jmenovat Windows, když se s okny už téměř nepracuje - třeba přijdou Tiles 2? :-) My uživatelé budeme stejně vždycky nespokojení – buď je nový systém podobný tomu předchozímu moc, nebo naopak málo…

Abych své dojmy shrnul. Windows 8 jsou systém použitelný, ale nikoliv bezproblémový. Pro zařízení s větší úhlopříčkou displaye bez dotykové vrstvy se mi ovládání nezdá vůbec optimální, někdy je plýtvání prostorem na monitoru až neuvěřitelné. O bloudění v systému nemluvě – tam je chyba mezi židlí a klávesnicí, ale přeci jenom by podle mě mohl jít systém uživateli trochu více naproti. Je potřeba si osvojit několik základních triků při ovládání, aby člověk dosáhl požadované akce – kam najet myší, co uchopit a kam táhnout, což není pro neznalého zrovna intuitivní. Navíc dříve zažité postupy často už nefungují (lišta okna není zobrazována, ESC nic nedělá, nabídka pravým tlačítkem myši se neotevírá). Podle mě je přechod na Windows 8 z předchozích verzí srovnatelně náročný jako přechod na některou linuxovou distribuci, kdy při vhodném výběru určitě nemusí být změna v ovládání tak velká. Pro spokojené uživatele Windows 7 na desktopech asi není moc racionálních důvodů pro změnu.

Doplněno po měsící a půl používání:

Čím dál víc se z mého pohledu jeví Windows 8 jako totální propadák. Když pominu odlišné ovládání, čemuž se dá přizpůsobit, jako největší problém se vynořuje stabilita systému. Podotýkám, že jsem neprováděl žádné nestandardní operace, pouze jsem si nastavil systém, aby mi v rámci možností vyhovoval, a nainstaloval nějaké aplikace – Firefox, Skype, Zoner Photo Studio, flash, Libre Office, hry atd. Už během používání některé „dlaždicové“ aplikace hlásily při spouštění chyby nebo vůbec nereagovaly. Vrcholem ovšem bylo, když po běžném vypnutí notebook odmítl nastartovat a jedinou možností bylo spustit částečné obnovení do továrního nastavení – což naštěstí zachovalo data, ale veškerá nastavení, aktualizace a většina nainstalovaných aplikací (tedy několik dní práce) jsou fuč. Po obnovení systému, které zabralo několik hodin, následovaly aktualizace včetně přechodu na verzi 8.1 – další odpoledne v čudu. Instalace aplikací zabere další odpoledne a budu doufat, že se už stejný problém nevyskytne...Totální pád systému bez zjevné příčiny do stavu, aby nenabootoval, jsem neviděl už spoustu let. Přitom by počítač provozován pod běžným uživatelem, bez oprávnění správce.

V minulých dnech byla uvolněna nová verze linuxové distribuce Mageia 4. Obsahuje zatím experimentální podporu UEFI, takže doufám, že se časem podaří její zprovozění. Bohužel při prvním pokusu o bootování z instalačního média se objevila chyba xserveru…Nebýt dětí a jejich oblíbených her, klidně bych se i nadále bez systému Windows obešel…

Jak si vyrobit samolepku s tučňákem (nebo jakoukoliv jinou...)

My uživatelé linuxu tajně závidíme uživatelům windows jejich "osamolepkované" stroje s logy jejich nejoblíbenějšího operačního systému :-) Občas se dají koupit různé samolepky nebo jiné propagační předměty s opensource/linuxovou tématikou, čímž zároveň přispějeme na propagaci linuxu. Problémem může být dostupnost nebo úzký sortiment. Já mám vyzkoušený postup, jak lze celkem jednoduše vyrobit samolepku, která vypadá profesionálně a po přilepení na správné místo pomůžže propagovat zase ten nášš operační systém... (přiložené obrázky ovšem ukazují výrobu samolepky k alarmu:-) )

Potřebovat budeme:
- obyčejný kancelářský papír
- kvalitní tiskárnu
- oboustrannou lepící pásku (tenkou)
- šširšší průhlednou lepící pásku


Postup je jednoduchý. Vytiskneme si požžadované logo na papír. Kvůli kvalitě tisku používám hladký kancelářský papír. Obrázek zhruba obstřihneme a rubem nalepíme na oboustrannou lepící pásku - já použžívám tenkou papírovou pásku, která je původně určena pro lepení koberců k podlaze.


 Líc přelepíme průhlednou lepící páskou.


Hotový "sendvič" pak ořízneme na požžadované definitivní rozměry. Já použžívám řezačku na fotografie, ale určitě jde použít i ostré nůžžky nebo možžná i ulamovací nožík. Doporučuji volit tvar se zaoblenými rohy, protožže ostré rohy se rády odchlipují.


Výsledek vypadá velice dobře a je i docela trvanlivý. Podle použitých materiálů může být samolepka troššku silnější než obvykle, ale to jsou i některé originální.


NENAKUPUJTE U HUDLA.CZ aneb Jak jsem sednul na lep


Začnu trochu zeširoka. V posledních letech nakupuji drobnou elektroniku, příslušenství k PC a tabletům, menší autopříslušenství atd. v různých e-shopech většinou z Číny nebo Hong-Kongu. Pokud pominu delší dodací dobu a u dražšího zboží případnou celní proceduru, je to výhodné z mnoha důvodů – neuvěřitelně široký výběr, poštovné zdarma nebo symbolické, jednoduchá platba přes Paypal, samozřejmě cena atd. Ověřený mám hodně známý Dealextreme.com, ale nakupuji i přes E-bay. Občas samozřejmě člověk narazí na problém, ale jednak se většina dá vyřešit po domluvě s e-shopem, jednak u levnějších položek to beru jako jakousi daň za láci. Po zkušenostech svých i uživatelů na internetu se některému zboží vyhýbám - jednak dražšímu (mobilní telefony, tablety – kvůli případnému servisu), jednak všeobecně problematickému („fejkové“ USB flashky a paměťové karty, které mají zlomek udávané kapacity nebo vůbec nefungují).
Protože jsem potřeboval microSD kartu kapacity 32GB třídy 10 k rozšíření paměti v tabletu, hodilo se mi, že ji Amplion.cz loni v srpnu nabízel. Zaplatil jsem tedy voucher a objednal ji přes dodavatele, kterým byl e-shop Hudla.cz. Spolehnul jsem se na to, že Amplion.cz je zavedený slevový portál a že má ověřené dodavatele. Přitom stačilo do googlu napsat „hudla.cz zkušenosti“ a rozhodně bych to neudělal. Delší dodací lhůta (myslím byly uváděny tři až čtyři týdny) mi nevadila, ale mohla mě varovat. Cena byla výhodná, 399,- Kč, poštovné v ceně.
Zásilka opravdu po asi třech týdnech přišla. Ovšem odesílatelem byl nějaký čínský e-shop a špatné zkušenosti se potvrdily – karta hlásila chyby, ztrácely se z ní data, prostě nepoužitelný šmejd. Hned jsem kontaktoval Amplion.cz. kde mi doporučili reklamovat kartu u dodavatele, což jsem udělal a po domluvě s majitelem panem Hudcem jsem poslal kartu k reklamaci, což mě stálo další peníze za poštovné. To bylo v září. Tím byl problém definitivně vyřešen, a to doslova. Od té doby si moje urgence přeposílají Amplion.cz a Hudla.cz a já nemám ani kartu, ani peníze. Po několika měsících jsem věc hodil za hlavu a jsem rád, že jsem přišel o relativně malou částku. Našel jsem „s křížkem po funuse“ na internetu i spoustu podobných zkušeností jiných zákazníků. Proto varuji – NEKUPUJTE NIC U HUDLA.CZ! Pan Hudec je podvodník, který dodává nefunkční zboží, obchoduje i na Aukro.cz, kde mění nicky, aby obešel svoji špatnou pověst. Je to jenom prostředník, který přeprodává nejhorší čínský šmejd a údajně čelí množství žalob. PROTO SI VŽDY PROVĚŘUJTE SOLIDNOST OBCHODNÍKŮ třeba na Heureka.cz! Ani nákup prostřednictvím zavedeného slevového portálu není zárukou solidnosti, což mě překvapilo asi nejvíc. Amplion.cz se odvolává na jejich smluvní podmínky a ohledně mého problému kromě přeposílání e-mailů nic neudělal! Doufám, že aspoň přestali nabízet zboží tohoto podvodného e-shopu. Mě tato zkušenost stála něco přes čtyři stovky…

středa 20. listopadu 2013

Windows 7 a 8 - pro mě novinky...


Nedávno jsem byl okolnostmi donucen trochu blíže se seznámit s OS Windows verze 7 a 8 (8.1). Asi si to zaslouží trochu vysvětlení. Jako zaměstnanec velké nadnárodní společnosti mám možnosti při správě PC podstatně omezené. Firma totiž umožňuje pouze hromadné používání standardního OS, což do nedávna byly Windows XP a vzhledem k ukončení jejich podpory právě probíhá přechod na Windows 7. Zároveň jsem dostal nový služební notebook, takže jsem naštěstí nemusel řešit přeinstalaci a „jenom“ jsem instaloval potřebné aplikace na nový HW. I když po různých peripetiiích jsem získal oprávnění lokálního administrátora, stejně je zakázáno instalovat jakékoliv oficiálně nezakoupené a neschválené aplikace (včetně opensource a freeware). Naopak je bez možnosti volby předinstalován balík aplikací jako kancelářský SW, fotoeditor, SAP frontend, antivirus atd. Doma jsem se vzhledem k zastaralosti počítačů rozhodl upgradovat a koupil nový notebook (podotýkám, že bez dotykového displaye). A protože děti dorůstají do věku, kdy se začínají zajímat o počítačové hry, toto je hlavním důvodem, proč jsem se rozhodl pro předinstalovaný nejaktuálnější OS Microsoftu Windows 8. Samozřejmě na jeho disk přibude i linuxová distribuce Mageia v dualbootu (snad se o zkušenosti taky podělím).

Přechod na Windows 7 v zaměstnání proběhl celkem bezbolestně. Filozofie ovládání se od WinXP nijak neliší, jenom některé věci jsou trochu jinak uspořádané a samozřejmě se o hodně posunula i grafická stránka, takže vzhled systému je celkem líbivý. Změny jsou spíše kosmetické.

U Windows 8 už ale končí všechna legrace. Pokud i zkušený uživatel má problémy například se spouštěním a ukončováním aplikací, se základními nastaveními systému nebo s vypnutím počítače (!), nesvědčí to o uživatelské přívětivosti a intuitivnosti systému. Některé z nejvíce do očí bijících nesmyslů byly odstraněny při aktualizaci na verzi 8.1. Nakonec jsem byl nucen najít si na Youtube několik videotutorialů, abych okoukal základní principy práce s Win8. Samozřejmě si časem člověk asi zvykne, ale nejsem si jistý, jestli je nastoupená cesta správná. Celý systém se mi zdá jako jaksi dvouvrstvý. Základ navazuje na předchůdce a na něj je naroubováno úplně nové prostředí, které cílí spíš na dotykově ovládaná zařízení. Také tomu odpovídá koncept obchodu s aplikacemi (konečně i Microsoft zavedl obdobu linuxových/aplovských/androidích zdrojů softwaru neboli Windows Store) s mraky zbytečných a nic neřešících, ovšem systém zahlcujících a krásně vypadajících aplikací. Nechápu, proč je třeba mít různé aplikace pro televizní program, počasí, sport, pořady ČT atd., když všechno z toho jde jednoduše řešit pomocí záložek v internetovém prohlížeči. Aby překvapení nebylo dost, občas se objeví cosi celoobrazovkového a graficky nezapadajícího, s obrovským písmem - Internet Explorer. Grafika je vůbec dost různorodá – od úvodní „dlaždicové“ obrazovky (kdy při kliknutí se dlaždice zvětšuje na celou obrazovku, což na velké úhlopříčce displaye vypadá fakt divně) přes klasická okna až po zmíněný celoobrazovkový Internet Explorer (možná je to i něco jiného, fakt někdy nevím, kde jsem se zrovna ocitnul :-) ).

Řekl bych, že změna ovládání Windows 8 prodělala oproti předchozím Windows 7 podobný skok, jako kdysi Windows 95 ve srovnání s Windows 3.1. Tehdy došlo k přechodu od seskupování aplikací v oknech k „prázdné“ pracovní ploše s tlačítkem Start a dolní lištou. Zvyknout si nebylo tehdy jednoduché, ale nakonec se toto uspořádání stalo víceméně standardem a naopak při jeho změně se mnoho uživatelů bouří. Mně se samotný princip úvodní vydlážděné obrazovky celkem líbí (tedy po důkladném přizpůsobení). Dokonce mi trochu připomíná původní koncept Win3.1, kdy šly ikony seskupovat do skupin (tehdy ve formě klasických oken), což je ve Win8 samozřejmě možné a chybí mi už jenom možnost minimalizace jednotlivých skupin. Snad bude možné docílit i zobrazování informací o systému tak, jak jsem byl zvyklý (zatížení CPU, síťový provoz atd.). Nyní tedy opět lišta s tlačítkem na čas zmizela (po aktualizaci na Windows 8.1 je opět na svém místě) a okna byla nahrazena dlaždicemi. Jestli bude tento koncept úspěšný nebo ne – to ukáže až čas. Možná je to logická cesta v době, kdy se čím dál častěji potkává klasické ovládání klávesnisí + myší s dotykovými obrazovkami. Spíš mi vadí, že při ovládání je třeba znát různé konkrétní postupy, jak se dostat k požadovaným funkcím. Jestliže musím přesně vědět, kam najet kurzorem, co uchopit a kam táhnout, abych dosáhl chtěného, nezdá se mi to zrovna ideální. Navíc případné alternativní postupy často nejsou aktivní (pravé tlačítko myši nic nenabídne, klávesa escape nic neudělá, horní lišta s tlačítky zrovna není zobrazena atd.). Po aktualizaci na Win8.1 a trošce nastavování lze počítač uvést do stavu hodně podobnému Win7, protože Microsoft byl asi dost bombardován stížnostmi nespokojených a zmatených uživatelů.

Ani jsem si neuvědomil, jak se mi po několika letech používání dostal linux s celým svým konceptem pod kůži. Můžu si vyzkoušet jakoukoliv distribuci, kdykoliv přejít na jinou a tu si podle svých požadavků přizpůsobit. Tak široké možnosti Windows určitě nenabízejí, zákazník v podstatě kupuje zajíce v pytli bez možnosti vyzkoušení. Pokud dříve platilo, že přechod na linux je komplikovaný kvůli odlišnému ovládání, tak myslím přechod na Win8 je z tohoto hlediska minimálně stejně náročný. Navíc mě poznání linuxu naučilo určité toleranci - nezavrhovat programy hned, když něco nefunguje podle očekávání, ale snažit se přijít na kloub jejich principům a tím se posunout dál.

Zajímavé je, že i když my uživatelé chceme stále nové, progresivnější a modernější systémy, na druhou stranu se zvedá vlna odporu, pokud se filozofie ovládání takového systému více odlišuje od původního. Toto platí i u poměrně flexibilní linuxové komunity – viz třeba bouře ve sklenici vody při přechodu na KDE4 nebo při zavádění prostředí Unity v Ubuntu. Ovšem právě linuxoví uživatelé mají vždy na výběr alternativní varianty…


čtvrtek 30. května 2013

Konečně (snad) vyhovující myška...

Už delší dobu se snažím vybrat si nějakou náhradu běžné počítačové myši, která by mi více vyhovovala po ergonomické stránce (viz třeba můj starší příspěvek zde). Konečně jsem snad našel, co jsem hledal. Jedná se o tzv. vertikální myš, při jejímž používání je ruka v přirozenější poloze než u běžné myši. Není to žádná novinka, ale konečně jsem ji našel za rozumnou cenu v nabídce čínského "gadgetového" e-shopu Dealextreme.

Myš opravdu dobře padne do ruky, obě tlačítka i kolečko kladou optimální odpor. Povrch je opatřen protiskluzovou vrstvou, spodní strana naopak kluznými podložkami. V linuxu (Mageia 3) funguje hned po připojení - identifikace (výpis z dmesg):

usb 5-1: new low-speed USB device number 3 using uhci_hcd
usb 5-1: New USB device found, idVendor=15d9, idProduct=0a4f
usb 5-1: New USB device strings: Mfr=0, Product=1, SerialNumber=0
usb 5-1: Product:  USB OPTICAL MOUSE
input:  USB OPTICAL MOUSE as /devices/pci0000:00/0000:00:1d.2/usb5/5-1/5-1:1.0/input/input13hid-generic 0003:15D9:0A4F.0002: input,hidraw0: USB HID v1.11 Mouse [ USB OPTICAL MOUSE] on usb-0000:00:1d.2-1/input0
 

Snad jedinou nevýhodou je, že je myš nepoužitelná pro ovládání levou rukou - to je ovšem logická daň ergonomii.

sobota 13. října 2012

Mageia 2 - zvýšení maximální hlasitosti (KDE4)

Někdy po přechodu na Mageiu jsem si po čase uvědomil, že maximální úroveň hlasitosti zvuku je nižší, než jsem byl zvyklý. Nedokážu přesně říct, kdy ke změně došlo - sluchátkový výstup na mém notebooku má dostatečný výstupní výkon, takže při použití sluchátek se problém neobjevoval. U vestavných reproduktorů je občas potřeba jít na maximum, zejména má-li zvukový signál nižší úroveň. Stejně ale bez přímého porovnání si člověk rozdíly těžko uvědomuje.

Protože na Mandrivě jsem měl Pulse Audio vypnuté, tento zvukový systém jsem tedy začal používat až na Magei. Při seznamování s jeho možnostmi jsem si všimnul, že při spuštění mixeru Ovládání hlasitosti PulseAudio je možnost nastavovat hlasitost přes 100% (až do 152%). Bohužel Kmix nejenom že neumožňuje hranici 100% překročit, ale pokud je nastaveno zvýšení hlasitosti v PulseAudio, tak jakákoliv manipulace prostřednictvím Kmix vrátí hlasitost na maximálně 100%.



Při pátrání po řešení jsem objevil widget Veromix. Lze jej nainstalovat klasicky přes volbu Přidat widget. Funguje podobně jako Kmix, ale má daleko víc možností nastavení. Mě zajímala hlavně maximální hodnota zesílení, kterou jde nastavit až na hodnotu 256%. Já jsem neriskoval a nastavil jsem 160%, což zhruba odpovídá původní maximální hodnotě v mixeru PulseAudio.


Vše funguje bez problémů, lze nastavit i horké klávesy. Jediný drobný nedostatek je, že při změně klasitosti se neobjevuje proužek OSD informující o úrovni hlasitosti uprostřed obrazovky. Hlasitost je ovšem zobrazena "bublinou" u ikony widgetu, což je snad dostačující.

Pokud nechceme dublovat Kmix, je možné jeho automatickému spuštění zabránit smazáním souboru kmix-autostart.desktop z adresáře /usr/share/autostart.

sobota 6. října 2012

Ergonomická náhrada počítačové myši - Genius Pen Mouse

Po téměř dvaceti letech více či méně intenzivního používání počítačové myši mě v poslední době začíná občas bolet předloktí. Zdá se, že se nejedná o nějaké problémy s karpálním tunelem (zde), ale prostě namožení z nepřirozené polohy ruky. Přirozená poloha ruky položené na stole je totiž s malíkovou hranou na desce a s dlaní svírající úhel s deskou asi 45°. Při používání standardní myši je ale ruka nucena pracovat s dlaní téměř rovnoběžně s deskou stolu, takže je namáháno celé předloktí. Je několik možností, jak se tomuto vyhnout:
- Ergonomická myš (odlišná pro praváky a leváky), která nenutí ruku do tak nepřirozené polohy. Extrémním případem je tzv. vertikální myš.
- Trackball, který úplně mění princip ovládání a ruka se nepohybuje. Existují jako stolní, nebo třeba v podobě kroužku k navlečení na prst, případně kombinované s myší
- Touchpad (buď vestavěný v notebooku, popř. externí nebo kombinovaný s externí klávesnicí)
- Grafický tablet, který lze kromě ovládání PC použít i ke kreslení
- Existují i jiná nestandardní polohovací zařízení

Klasická myš má podstatnou výhodu - vzhledem k masovému rozšíření jde koupit za velice nízké ceny. Jakékoliv alternativní zařízení je podstatně nákladnější, ceny např. herních myší nebo stolních trackballů většinou o dost překračují tisícikorunovou hranici. Je určitě dobré si před nákupem co nejvíce zařízení vyzkoušet, ale stejně je potřeba si na odlišné držení a ovládání zvyknout, takže přínos (nebo nevhodnost) se projeví až časem. Může nastat i případ, že alternativní zařízení nenahrazuje plně funkci původní myši - nepř. neumožňuje použít prostřední tlačítko nebo rolovací kolečko, nebo prostě si na něj uživatel nezvykne.

Já jsem se rozhodl pro Genius Pen Mouse.

Identifikace zařízení v linuxu:

Výpis lsusb: Bus 003 Device 002: ID 0458:00ca KYE Systems Corp. (Mouse Systems)

Výpis dmesg:
usb 3-1: new low-speed USB device number 2 using uhci_hcd
usb 3-1: New USB device found, idVendor=0458, idProduct=00ca
usb 3-1: New USB device strings: Mfr=1, Product=2, SerialNumber=0
usb 3-1: Product: 2.4G Wireless Mouse
usb 3-1: Manufacturer: Genius
input: Genius 2.4G Wireless Mouse as /devices/pci0000:00/0000:00:1d.0/usb3/3-1/3-1:1.0/input/input10
generic-usb 0003:0458:00CA.0002: input,hiddev0,hidraw1: USB HID v1.00 Mouse [Genius 2.4G Wireless Mouse] on usb-0000:00:1d.0-1/input0

Jak název "Pen Mouse"napovídá, zařízení má tvar silnějšího pera.  Principielně se jedná o optickou myš s bezdrátovým přenosem. Kliknutí levým tlačítkem se provádí přitlačením k podložce, funkci pravého tlačítka přebírá dolní tlačítko na těle pera a posun (scrolování) probíhá při stisknutém horním tlačítku a současném vertikálním pohybu perem. Funkci prostředního tlačítka pero postrádá. Na odlišný způsob ovládání je potřeba si chvíli zvykat (tak tomu asi bylo i když jsem poprvé držel klasickou myš, jenom už si to nepamatuju :-) ).

Peromyš byla zabalena v podle mě zbytečně předimenzované krabičce z průhledného plastu, ve které je ještě blistr s vlastní myškou a USB přijímačem a dále papírová krabička s příslučenstvím (mikrotužková baterie, koženkové pouzdro, dvě náhradní špičky, přípravek na jejich výměnu a CD s utilitou pro Windows). K provedení nemám žádné připomínky, design se mi líbí. Přijímač není ve vyloženě micro provedení, z USB portu vyčnívá asi 10 mm, takže při neopatrné manipulaci hrozí jeho vylomení. Ceny se v e-shopech momentálně pohybují od 320 Kč výš. 

Vlastní používání je celkem bezproblémové. Po připojení k PC (operační systém Mageia 2  a PCLinuxOS 2012) je zařízení detekováno jako standardní myš a funguje bez problémů. Bohužel nejsou dostupná pokročilá nastavení, které umožňuje pouze přiložená utilita pro Windows. Ta umožňuje čtyři druhy úchopu - pro pravou a levou ruku a klasické tužkové držení nebo držení jakýmsi "nadhmatem" (jak často drží tužku leváci). To je celkem škoda, protože právě poslední možnost by mohla být pro ovládání ideální. Peromyš je v tom případě pevně podepřena ukazováčkem a prostředníčkem a zároveň se tlačítka dají pohodlně ovládat palcem. Nicméně i při klasickém držení je peromyška dobře ovladatelná, tlačítka se pak mačkají ukazováčkem. Je potřeba odladit si správý úchop. Pokud uchopím pero špatně, musím pro dosažení tlačítek přehmatávat, nebo dochází k nechtěnému stlačení špičky (=levé tlačítko) při stisknutí některého z tlačítek. Změna citlivosti (rozlišení 400, 800 a 1200 DPI) se provádí současným stlačením špičky a horního tlačítka po dobu 5 s.


Klady:
- bezproblémová funkčnost pod Linuxem
- poloha ruky jako při psaní, takže se neunaví tak rychle
- skladnost při přenášení
- bezdrátový přenos
- možnost nastavení tří hodnot rozlišení
- pro práci stačí menší plocha

Zápory:
- na rozdíl od použití ve Windows chybí pokročilé možnosti nastavení různého úchopu (používá zvláštní utilitu)
- menší pohotovost (odloženou peromyšku je potřeba uchopit a "srovnat" mezi prsty, zatímco na myš stačí položit ruku)
- subjektivně menší přesnost při polohování šipky (pro kreslení nebo psaní je pero v podstatě nepoužitelné)
- při dvojkliku mám tendenci trochu pohnout perem, takže dvojklik není rozeznán (je potřeba zvýšit hranice pro jeho rozeznání)
- je potřeba najít správný úchop , aby byla dostupná tlačítka a přitom nedocházelo k nechtěným stiskům

V práci používám i jedno úplně jednoduché (a nejlevnější) řešení problému s namoženým zápěstím - přesunul jsem si myš na levou stranu. Kdysi jsem sdílel počítač s kolegou, který takto myš používal, a celkem jsem si na práci myší levou rukou zvyknul. Navíc je pravá ruka volná třeba pro psaní poznámek nebo používání numerické klávesnice...Doma je ovšem toto řešení neprůchodné vzhledem k tomu, že ostatní uživatelé jsou ortodoxní praváci :-)

Pokud bych toto polohovací zařízení měl po několikatýdenním používání porovnat s klasickou myší (100%), dal bych mu asi 70%. Přeci jenom klasická myš je o něco pohotovější a přesnější...